Bučina (Kvilda)
| Bučina | |
.jpg) Kaple sv. Michala (2013) | |
| Základní informace | |
|---|---|
| Charakter sídla | zaniklá osada |
| Počet obyvatel | 0 (2011) |
| Nadmořská výška | 1162 m |
| Lokalita | |
| Obec | Kvilda |
| Okres | Prachatice |
| Historická země | Čechy |
| Katastrální území | Bučina u Kvildy |
| Zeměpisné souřadnice | 48°58′3″ s. š., 13°35′36″ v. d. |
  Bučina | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 78361 |
| Zaniklé obce.cz | 527 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a částem obce.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bučina (německy Buchwald) je zaniklé sídlo (bývalá obec) na Šumavě, místní část Kvildy. Místo, kde se nacházela, leží v I. zóně Národního parku Šumava na holé planině v nadmořské výšce 1162 metrů a dříve tak byla nejvýše položenou osadou v Čechách. V roce 2011 zde trvale nikdo nežil.[1]
Obsah
Historie[editovat | editovat zdroj]
V místě pozdější osady Bučina vzniklo bezlesí na trase Zlaté stezky (tzv. Horní též Kašperohorská větev) již v době vlády Karla IV. V 17. století přestala být trasa přes Bučinu používána. Bučina vznikla za vlády Marie Terezie, která podporovala vybudování nových cest a silnic na Šumavě a osidlování vymýcených oblastí, jako osada svobodných sedláků s právem svobodného využívání lesa pravděpodobně roku 1770. Ovšem první písemná zmínka pochází až z roku 1790.[2] Po prvním sčítání obyvatel v roce 1793 žilo na Bučině již sto obyvatel ve 13 domech.[3] Bučina patřila k panství Velký Zdíkov, které bylo původně součástí Královského hvozdu. V roce 1849 se stala Bučina součástí obce Kvilda a v roce 1867 se stává s Chaloupkami a s osadou Na Mlýnské Mýtině obcí s vlastní samosprávou. Rozvoj nastává hlavně po kalamitách v roce 1870. Pro rychlé zpracování dřeva bylo najato velké množství pomocné síly i z ciziny − v revíru Bučina to bylo 200 až 400 dělníků z Tyrolska či dokonce z Chorvatska. Někteří se již domů nevrátili. Dřevo zpracovávaly Kufnerova pila na Bučině, Seewaldova pila v osadě Na Mlýnské Mýtině a v Chaloupkách Reichartova pila.[4] Nejvyššího počtu obyvatel dosáhla tehdejší obec v roce 1890, kdy ve 30 domech žilo 466 lidí. Od té doby počet obyvatel stále klesal – v roce 1939 měla obec 320 obyvatel, z toho 29 Čechů[5]. V roce 1946 byli obyvatelé vysídleni, v roce 1956 byla Bučina zničena.
V roce 1891 byla Michaelem Fastnerem postavena kaple svatého Michala, která byla zničena spolu s celou vsí v roce 1956. Kaple byla obnovena v roce 1992 v původní podobě potomky zakladatele Kilianem, Gottfriedem a Michaelem Fastnerovými. Vysvěcena byla 4. října 1992.[6]
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Bučina se nachází na bezlesé enklávě v jihovýchodním svahu hraničního hřebene s vrcholy Stráž (1308 m) a Siebensteinkopf (1263 m). Bučina patří ke srážkově nejbohatším místům Šumavy, neboť při převládajícím proudění při přechodu atmosférických front je v návětří. Srážky se zde měřily mezi lety 1879 a 1918, průměrný roční úhrn srážek v tomto období činil 1365 mm. Po roce 1918 však již nejsou informace o měření ucelené a po roce 1945 vůbec žádné. Od 26. října 2016 zahájila provoz automatická meteorologická stanice Bučina u Kvildy.[7]
Současnost[editovat | editovat zdroj]
V současné době se zde nachází pouze obnovená kaple sv. Michala (znovupostavena v roce 1992) a rekonstruovaný hotel Pešlova chata. Z horní části bývalé osady se otevírají výhledy na daleké horizonty Alp a jižní Šumavy.[8] Bývalá osada se nachází na trase Šumavské pěší magistrály, proto zde Správa Národního parku Šumava vybudovala jedno ze šesti nouzových nocovišť umožňující přespání v přírodě. V místě je také hraniční přechod Bučina – Finsterau do Německa. Přechod je jen pro pěší a cyklisty, ale na místo zajíždějí z Kvildy autobusy systému „Zelené autobusy“. Cestující na konečné v případě zájmu přejdou pěšky státní hranici a pokračují dále do Bavorska autobusem německého dopravce.
V těsné blízkosti hraničního přechodu se nachází památník železné opony, asi stometrový udržovaný úsek s ostnatým drátem, strážní věží a informační tabulí.
V roce 2006 byla založena tradice česko − německých poutí na Bučinu. Pouť se koná zpravidla druhou červencovou sobotu, na české straně poutníci vycházejí od kostela sv. Štěpána na Kvildě a přes prameny Vltavy dojdou po trase dlouhé 13 km až na Bučinu. Před kaplí se koná poutní mše svatá. V roce 2015 se uskutečnil jubilejní desátý ročník.[9]
V katastru Bučiny leží při jihovýchodním úpatí Černé hory (1315 m n. m.) přírodní památka Pramen Vltavy.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 197.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 236.
- ↑ WEISHÄUPL, Adolf. Die Gefilde. Krumbach: [s.n.], 2011.
- ↑ KLÍMOVÁ, Lenka. Historie zaniklé obce Bučina. Praha, 2015. Bakalářská práce. Pedagogická fakulta UK. Vedoucí práce PhDr. Jiří Hnilica, Ph.D.. Dostupné online.
- ↑ PETRÁŠ, Karel. Krajem šumavských Lad. České Budějovice: Kopp, 2004. ISBN 80-7232-247-8.
- ↑ kaple sv. Michala v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice
- ↑ jp, ir, mm. Na Bučině nová profi meteostanice. Šumava.eu [online]. Dostupné online.
- ↑ Pět nejkrásnějších podzimních vyhlídek Šumavy
- ↑ RÁDL, Tomáš. Jubilejní Česko – německá pouť na Bučinu. Sumava.eu [online]. 10.7.2015. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bučina ve Wikimedia Commons - Bučina na webu Zaniklé obce
