Brusarci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Brusarci
Брусарци
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška108 m n. m.
StátBulharskoBulharsko Bulharsko
oblastMontanská
obštinaBrusarci
Brusarci
Brusarci
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel1 084 (2020[1])
Etnické složeníBulhaři
Náboženské složenípravoslaví
Správa
Telefonní předvolba09783
PSČ3680
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brusarci (bulharsky Брусарци) je město ležící v severozápadním Bulharsku, ve zvlněné části Dolnodunajské nížiny nedaleko úpatí Staré planiny. Je správním střediskem stejnojmenné obštiny a má 1 000[2] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Předpokládá se, že sídlo vzniklo jako bulharská dědina v 15. století. Prvně je zaznamenána v osmanském berním soupisu z roku 1584 jako Gagovica s 54 domácnostmi, 5 svobodnými a jednou vdovou. Podle uložené daně 3 487 akče šlo o velkou ves.[3] Předpokládá se, že jméno bylo shodné s tehdejším názvem zde protékající říčky, v současnosti nazývané Nečinska bara. Název Brusarci se poprvé objevuje v roce 1867 v ruské diplomatické korespondenci.[4] Osídlení se několikrát přesunulo z prvého břehu na levý kvůli opakovaným epidemiím moru.[5] Místní obyvatelé se v roce 1850 zúčastnili Vidinského povstání způsobeného neúnosnou situací vzniklou po agrární reformě v roce 1834. Na setkání jeho vůdců v Rakovickém klášteře je zastupovali kňaz Petăr a předák Mladen.[6] V roce 1860 se veškeré obyvatelstvo, s výjimkou 2 domů, přestěhovalo do Ruska a na jejich místo přišli odtamtud Tataři. V letech 1860 nebo 1861 přišli další osídlenci – Čerkesové a postavili si na území dnešního hřbitova 23 domů, ve kterých žilo 39 mužů a 42 žen. V roce 1862 se vrátilo 215 původních obyvatel a osídlilo 45 domů.[7] Poněkud v rozporu s tím jsou údaje o počtu domů, který vzrostl z 45 (1841) pouze na 50 (1870) s 265 obyvateli.[8]

Za rusko-turecké války byla ves osvobozena rumunskou armádou v prosinci 1877 a stala se součástí Bulharského knížectví. V roce 1880 byla postavena první škola se dvěma učebnami a v pozdějších letech byla mnohokrát rozšiřována (1927, 1935,[p 1] 1946,[p 1] 1953, 1972).[9][10] V balkánských válkách padlo 6 místních a v první světové 22.[11] Zásadní význam pro další rozvoj měla výstavba trati Mezdra-Vidin, která byla zahájena v roce 1908 a uvedena do provozu v roce 1913 s konečnou stanicí Lom. Teprve v roce 1923 se otevřela trať celá a zdejší nádraží stalo železničním uzlem tím, že se z trati do Lomu stala pouze odbočka. Dokládá to i růst počtu obyvatel, který mezi lety 1920 a 1926 vzrostl o třetinu z 1 103 na 1 456.[12][p 2] V první polovině roku 1948 proběhla v textilní továrně „Platno“, která byla otevřena v onom roce, první stávka v Bulharsku uskutečněná po komunistickém převratu 9. září 1944, ale trvala pouze jednu směnu.[13] V roce 1959 zde vylo otevřeno učiliště se zaměřením na opravu zemědělských strojů a to se v roce 1962 přeměnilo na střední technickou školu. Její zaměření se vícekrát měnilo a v současnosti (od roku 2016) funguje jako gymnázium.[14] Mateřská školka vznikla jako sezónní v roce 1963 a roku 1968 se stala trvalou. Ve městě je od roku 1966 stadión s kapacitou 10 000 diváků, z toho 4 000 sedících.[15] Brusarci byly povýšeny na město v roce 1984.[16]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Ve městě žije 1 039 obyvatel a je zde trvale hlášeno 1 084obyvatel.[1] Podle sčítání 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[17][p 3]

BulhařiRomovéCircle frame.svg

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Nejistý rok.
  2. Vălkov uvádí do roku 1926 počet domů/počet obyvatel: 72/405 (1881). 74/450 (1888), 78/491 (1893), 95/605 (1900), 105/690 (1905), 136/977 (1910), 171/1 103 (1920), 268/1 456 (1926), a od roku 1937 počet obyvatel: 1 786 (1937) 2 069 (1946), 2 134 (1956), 2 277 (1960), 2 348 (1962), 2 353 (1963), 2 637г (1965), 2 294 (1975), 2 084 (1978), 2 126 (1985), 1 876 (1992), 1 603 (2001), 1 162 (2015).
  3. Jsou uvedeni pouze ti, kdo národnost deklarovali.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Тримесечни таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.09.2020 г. (по области, общини и населени места) [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2020-09-15 [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. (bulharsky) 
  2. Dostupné online.
  3. Vălkov ,Том 1, s. 107–109.
  4. Vălkov ,Том 1, s. 88, 91.
  5. Vălkov, Том 1, s. 118–119.
  6. Vălkov, Том 1, s. 235–243.
  7. Vălkov ,Том 1, s. 270–271, 274–278, 290–292.
  8. Vălkov, Том 1, s. 151–155.
  9. Vălkov ,Том 2, s. 599, 602.
  10. Държавен архив, ф. 648, оп. 1, а. е. 4, л. 53 гр.; оп. 2, а. е. 1, с. 25 гр., 37, 38 гр., 59, 75; оп. 3, а. е. 4, л. 91 гр.; ф. 488, оп. 1, а. е. 803, л. 58 гр.; а. е. 832, л. 153.
  11. Vălkov, Том 2, s. 49–50.
  12. Vălkov, Том 1, s. 182–192, 211, 290–292.
  13. Държавен архив, ф. 117 Б, оп. 1, а. е. 4, л. 264.
  14. Vălkov, Том 2, s. 599, 602.
  15. VĂLKOV, Serjoža. История на град Брусарци: От 9 септември 1944 г. до 10 ноември 1989 г.. Том 3. [s.l.]: rukopis (bulharsky) 
  16. Държавен архив, ф. 581, оп. 5, а. е. 8, л. 168; а. е. 15, л. 142.
  17. НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2015-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (bulharsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VĂLKOV, Serjoža. История на град Брусарци: Брусарското землище от древността до Руско-турската освободителна война 1877/1878 г.. Том 1. Veliko Trnovo: Izdatelstvo "Faber", 2014. 551 s. ISBN 9789544009847. (bulharsky) 
  • VĂLKOV, Serjoža. История на град Брусарци: От 1878 г. до 9 септември 1944 г.. Том 2. Veliko Trnovo: Izdatelstvo "Faber" 551 s. (bulharsky) 
  • Държавен архив – Монтана. Montana: Държавна агенция „Архиви“ Dostupné online. (bulharsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]