Bruno Sojka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bruno Sojka
Bruno Sojka (1909-1951)
Bruno Sojka (1909-1951)
Narození5. listopadu 1909
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. června 1951 (ve věku 42 let)
Šternberk
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtísilniční dopravní nehoda
Národnostčeská
Povolánípilot Formule 1
Znám jakoautomobilový závodník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bruno Sojka (1909 – 1951) byl československý automobilový závodník. Závodil na vozech Bugatti (1931–1938), BMW a Cisitalia (1946-1948) jako soukromý jezdec a na vozech Tatra (1948-1951) jako tovární jezdec.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Brně. Jeho rodiče František a Marie Sojkovi bydleli na Veveří 65/493 v Brně. Jeho otec byl vrchní hospodářský správce Tomášského dvora v Brně. Bruno Sojka vystudoval reálné gymnázium v Brně a pak zahájil studia na Vysoké škole zemědělské. Studium však předčasně po dvou letech ukončil po smrti svého otce a nutnosti správy rodinného dvora Alexovice nedaleko Ivančic.[1] Současně byl i nájemcem dvora Budkovice. Hospodařil zde až do roku 1949.[2]

Motorista tělem i duší obdivoval auta od mládí a rok před plnoletostí začal jezdit s automobilem, když mu otec přivezl z cesty po Itálii první automobil značky Fiat, a soutěžím se začal věnovat plnohodnotně od 20 let. V roce 1928 si zahrál epizodní roli ve filmu Z lásky, kde zahrál spolujezdce na Viktorově (jedna z postav filmu) vítězném voze.[3] V roce 1935 se oženil 31. ledna s Hedvikou (roz. Štýrská). To již bydlel na adrese Zemědělská 55/868 (tehdy Landwirtschafts-Strasse) v brněnských Černých polích. Jedním ze svědků na jeho svatbě byl stavební inženýr a pozdější spisovatel Zdeněk Pluhař. Po válce byl zaměstnán v Tatře Kopřivnice jako technický úředník, což bylo  pro „úřady stravitelné“ označení pro jeho skutečnou pozici továrního, zkušebního jezdce.[4]

Automobilovým závodům se věnoval již od svých 17 let. Z nedostatku financí byl zpravidla odkázán na starší vozy z druhé ruky. Z důvodu nedostatku podpory od sponzorů Bruno nemohl rozvíjet automobilové sny, absence financí nutila dospívajícího mládence startovat se staršími modely (Bugatti T37A), které byly relativně o něco pomalejší, ale absolutně stačily konkurovat díky vytříbenému jezdeckého umu brněnského pilota. Jako amatérský závodník si vozy připravoval sám, jenom se svým mechanikem.[5] Od roku 1932 se spojil s automobilovým závodníkem Floriánem Schmidtem, majetným továrníkem z Krnova, který se od té doby zúčastňoval závodů sporadicky, a byl to Sojka, kdo většinou řídil Schmidtův rychlý Bugatti T51. Tento vůz s motorem o objemu válců 1496 cm³ patřil svým objemem do tehdy nazývané kategorie automobilů Voiturette. Typ Bugatti T37A měl čtyřválcový, řadový motor s rozvodem OHV a s kompresorem. Bugatti T51 měl osmiválcový motor s rozvodem DOHC o objemu válců 2261 cm³ bez kompresoru. Od roku 1939 a během okupace byl Bruno Sojka, statkář z Alexovic, členem předsednictva Národního Autoklubu Čech a Moravy ve Středomoravském kraji.[6]

Kopřivnická Tatra, ve které se stal od přelomu let 1948-9 továrním jezdcem, využívala intenzivně jeho zkušeností při vývoji sportovních vozů. Rovněž testoval, zajížděl a upravoval jejich automobily. Automobilovým závodům se věnoval i jeho bratr ing. Zdeněk Konstantin Sojka (jeho syn má stejné jméno).[4]

Největší úspěchy[editovat | editovat zdroj]

v třídě "Voiturette" sportovních nebo závodních automobilů (do 1500 cm³)

  • Na brněnském Masarykově okruhu obsadil 2. místo (1933) a 4x 3. místo (1931–2, 1934–5)
  • Vítězství v Grand Prix des Frontières v Ardenách (1934)
  • Vítězství v závodě do vrchu Klausenrennen (1934)
  • Vítězství v závodě do vrchu Schauinsland u Freiburgu (1935)
  • Absolutní vítěz závodu III. Brandýský okruh (1936)
  • Absolutní vítěz v závodě do vrchu u Ojcówa/Krakov (1937-1938)

Celkem vyhrál 13 závodů, 9x skončil druhý a 6x třetí.[1]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Závodní kariéra[editovat | editovat zdroj]

  • 1931

V roce 1931 se poprvé zúčastnil závodu na Masarykově okruhu v Brně (okruh dlouhý 29,142 km se 36 levými a 47 pravými zatáčkami). Startoval 27. září 1931 za přítomnosti 150 000 diváků na čtyřválcovém Bugatti T37A v kategorii vozů tzv. malé skupiny do 1500 cm³ (Voiturette) na 15 kol (437,13 km). Bruno Sojka obsadil v konečném pořadí 3. místo, za což obdržel stříbrnou plaketu pořádajícího ČAMS (Československý automobilový klub pro Moravu a Slezsko) a peněžitou odměnu 5 000 Kč.[7]

  • 1932

Sezónu Sojka zahájil 18. června 1932, když se zúčastnil Velké ceny města Lvova (66 kol/198 km) kterou uspořádal Malopolski Klub Automobilowy (tehdy Lvov patřil Polsku). V celkovém pořadí této Grand Prix obsadil celkově 6. místo a v kategorii do 1,5 l pak 4. místo. Celkovým vítězem závodu se stal Rudolf Caracciola na voze Alfa Romeo Monza.[8]

Bruno Sojka v rozhovoru s německou závodnicí Edith Fristchovou na Masarykově okruhu v Brně (Světozor, č. 38/1933)

Na závěr sezony Sojka opět startoval na Masarykově okruhu v kategorii slabších vozů do 1500 cm³. Za přítomnosti 200 000 diváků 4. září opět obsadil na Bugatti 3. místo.[9] V této kategorii byl klasifikován na 6. místě Adolf Szczyzycki na Wikovu 7/28. Bylo to poprvé co v historii brněnského závodu byl klasifikován československý jezdec na československém automobilu.[10]

Za svoje výkony v roce 1932 dostal Bruno Sojka v listopadu od Autoklubu republiky Československé stříbrný odznak sportovní komise AKRČs

  • 1933
Nejúspěšnější závodníci ČSR v roce 1933 (spodní řada zprava: Fr. Brand, Bruno Sojka, ing. Petr Mucha, stojící zprava: A. Vitvar, J. Knapp, J. Kubíček, A. Szczyzycki, L. Nerad)

V roce 1933 startoval 28. května na Velké ceně Eifel německého autoklubu ADAC (International ADAC Eifelrennen Voiturettes) na obávaném Nürburgringu. Závod vozů rozdělen byl na dvě skupiny do 800 cm³ a do 1500 cm³, samostatně jela skupina vozů Grand Prix nad 1,5 l. Ve skupině do 1500 cm³ Sojka na Bugatti T37A se čestně umístil na čtvrtém místě. Závod v kat. do 1500 se jel na 15 kol (342,15 km) a v klasifikaci se umístili: 1. Earl Howe (Delage) 3:17:42 hod., 103,700 km/h, 2. Burggaller (Bugatti) 3:17:43 h, 103,6 km/h, 3. Veyron (Bugatti) 3:23:36 h, 100,7 km/h a 4. Sojka (Bugatti) 3:29 :37 h, 96 km/h.[11]

Z Německa se Sojka přesunul do polského Lvova, kde se o 2 týdny později, 11. června 1933 konala Grand Prix Lvova (III Międzynarodowe Okrężne Wyścigi Automobilowe). V samotném závodě však Sojka pro nemoc nestartoval.[12]

Východočeský Auto Klub uspořádal 6. července 1933 v Hradci Králové svůj první automobilový závod. Odborný časopis Auto se však k závodu postavil kriticky: „Novinkou závodu bylo, že jeho okruh vedl ulicemi města. Největší nesnází takovýchto okruhů v našich poměrech bude, že největší část diváků nezaplatí vstupné, takže pořadatelé na podnik doplatí. Dále: divák ze žádného místa nepřehlédne větší úsek trati, protože mu ve výhledu překážejí domy. K tomu přistupuje speciálně u tohoto okruhu ještě ta okolnost, že trať je místy tak úzká, že se tam nevejdou vedle sebe dva rychle jedoucí vozy. Startováním po jednom v intervalech, byť i jen pětivteřinových, ztrácí závod pro diváka všechen půvab. Ani jezdec se nemůže správně orientovati o své posici. Mimo to ztrácí mnoho času, nezpomalí-li a neudělá-li mu před ním jedoucí jezdec místo.“ Nicméně Bruno Sojka na Bugatti zajel skvěle, boj trojice Sojka - Chudoba (Bugatti) - Hošťálek (Z 14) v kategorii závodních automobilů do 1500 cm³ (30 kol/53,1 km) byl velmi zajímavý. V závodě zvítězil Bruno Sojka.[13]

V následujícím závodě československé sezóny 30. července 1933 se jel I. Zlínský okruh. Přestože okruh částečně opět vedl městem, předjíždění díky širší trati nedělalo potíže. V závodě sportovních automobilů do objemu válců 1500 cm³ na 10 kol (68,2 km) zvítězil Vaníček na Bugatti a Sojka na stejném voze skončil druhý.[14]

Na 5. ročníku Stříbrného trianglu Československa, který se jel o týden později, 6. srpna 1933 u Ždírce v závodních vozech do 1500 cm³ obsadil Sojka na Bugatti 2. místo, když zaostal o 2,3 vteřiny za J. Hausmanem na stejném typu vozu. Závod se jel na 30 kol o celkové délce tratě 57,5 km.[15]

Nejlepšího výsledku sezony 1933 dosáhl Bruno Sojka na Masarykově okruhu v Brně. 17. září skončil na 2. místě v kategorii Voiturettes na voze Bugatti T37A (st. č. 54) za Němcem Burggallerem na Bugatti T51A. Čtvrtý v tomto závodě dojel Jindřich Knapp na Walter Junior S.[16]

Za svoje výkony v roce 1933 dostal v listopadu od Autoklubu republiky Československé zlatý odznak sportovní komise AKRČs. Odznaky byly vyznamenaným jezdcům předány 16. prosince na slavnostním zasedání v sídle Autoklubu. Přiřadil se tak k velikánům československého automobilismu jako byli v roce 1931 vyznamenaný Jiří Kristián Lobkowicz a v roce 1932 Bohumil Turek. Společně s ním byl zlatým odznakem oceněn i ing. Jiří Mucha, vítěz I. ročníku závodu 1000 mil československých.[17]

  • 1934
Florian Schmidt a Bruno Sojka (zleva), Brno 1934 (Světozor, Nr. 40, p. 12)

I v roce 1934 se B. Sojka pilně zúčastňoval se automobilových závodů doma i v cizině. Byl téměř jediným obhájcem československých barev v řadě mezinárodních automobilových závodů v zahraničí (Belgie, Německo, Švýcarsko). Výhradně závodil v kategorii závodních nebo sportovních vozů do 1500 cm³.

Zvítězil 20. května v ardenském Chimay na Velké ceně hranic (IX. Grand Prix des Frontières) v kat. do 1,5 l s novým osmiválcovým Bugatti T51A o zdvihovém objemu 1493 cm³ (celkově dojel na 2. místě za Willym Longuevillem na Bugatti T35B 2,3 l),[18] 3. června v XII. ročníku ADAC Eifelrennen na Nürburgringu obsadil 5. místo[19] a ve švýcarské Ceně Bernu obsadil 26. srpna 4. místo (vše na Bugatti T51A).[20]

Mimo okruhů se začal výrazněji prosazovat i v závodech automobilů do vrchu. V roce 1934 to bylo v závodech do vrchu: Kesselberg (17. června), Schauinsland u Freiburgu (19. srpna) a Klausenrennen (5. srpna), kde se umísťoval na předních místech. Závod do vrchu Klausen ve Švýcarsku byl jeden z největších a nejpopulárnějších evropských závodů do vrchu. V roce 1934 se konal již 9. ročník. Trať závodu vedla z Linthalu do průsmyku Klausenpass (1952 m n.m.) a měřila 21,5 km s výškovým rozdílem od startu k cíli 1273 m a s průměrným stoupáním 6,2%. Sojka na Bugatti zvítězil ve tř. závodních vozů do 1500 cm³.[21]

Na závodě na Masarykově okruhu spolu s Florianem Schmidtem skončili ve skupině Voiturettes na "předplaceném" 3. místě. Hned v 1. kole sice Sojka na T37A odpadl, ale v 9. kole vystřídal Schmidta na jeho T51A, a do cíle dojel na 3. místě. Získali stříbrnou plaketu ČAMS a peněžitou cenu 5 000 Kč. Sojka se Schmidtem získali i Cenu Elišky Junkové za nejlepší výkon čsl. jezdce a cenu fy Baťa pro domácí jezdce na pneu Baťa 15 000 Kč. V závodě zvítězil způsobem start – cíl pozdější první mistr světa formule 1 Guiseppe Farina na Maserati.[22]

V roce 1934 B. Sojka obdržel Zlatý odznak Sportovní komise AKRČs. již podruhé.[23]

  • 1935
Bruno Sojka na závodu do vrchu Jenerálka (Světozor, 1935, č. 18, s. 300)

V zahajovacím závodě československé sezóny 1935 startoval 27. dubna v závodě do vrchu Jenerálka v Praze. V kategorii sportovních automobilů do 1500 cm³ obsadil až 2. místo za Vaníčkem, protože jednu zatáčku projel příkopem.[24] Při již tradiční účasti na ADAC Eifelrennen (16. června, 13. ročník) obsadil na Bugatti T51A 6. místo. Na závodech do vrchu Grossglockner (19,5 km) v Rakousku obsadil 4. srpna ve své třídě 2. místo,[25] když den předtím – 3.8.1935 – byla tato nová Grossglocknerská vysokohorská silnice po 5leté výstavbě slavnostně otevřena. Na II. Ceně Bernu na okruhu Bremgarten-Bern ve Švýcarsku 25. srpna nedojel pro poruchu spojky.[26] V závodě do vrchu Schauinsland u Freiburgu, konaném 1. září v Německu, zvítězil Sojka v kategorii sportovních vozů do 1,5 l.[27]

Bruno Sojka a Zdeněk Pohl (Masarykův okruh 1935, zleva)

Nejlepšího výsledku v tomto roce dosáhl při 5. ročníku závodů na Masarykově okruhu, na posledním velkém okruhovém závodu roku 1935. V třídě Voiturette 29. září obsadil na Bugatti T51A 3. místo za Richardem Seamanem (ERA) a Pierrem Veyronem (Bugatti).[28]

Za výkony v roce 1935 obdržel již podruhé stříbrný odznak AKRČs. Předání odznaků oceněným se uskutečnilo slavnostním způsobem na sportovním večírku 23. prosince v Autoklubu RČs.[29]

  • 1936

V roce 1936 startoval Bruno Sojka pouze v Československu. Objednal si nový vůz Maserati, který mu měl být dodán v červnu.[30] Měl už v dubnu ujednané starty na 31. května ve Velké ceně hranic (Grand Prix des Frontières) v Belgii a na Nürburgringu. Dodávka vozu se však neuskutečnila a na zmíněných závodech nestartoval.

Největším automobilovým závodem roku v ČSR byl Lochotínský okruh v Plzni, pořádaný pražskou skupinou Ligy čs. motoristů 24. května.[31] V kategorii závodních vozů do 1,5 l s kompresorem (20 kol/86 km) zvítězil Bruno Sojka na Bugatti T51A před Komárem a Vaníčkem (všichni Bugatti), přestože Sojka v sobotním tréninku havaroval a narazil do plotu. V závodě dosáhl průměrné rychlosti 93,15 km/h. Bez rozdílu tříd Sojka skončil 2. za Zdeňkem Pohlem, startujícím na Bugatti 2,3 l v kategorii přes 1,5 l.[32]

Závod III. Brandýský okruh se konal 16. srpna za účasti 42 motocyklů a 25 vozů byl uspořádán Aero Car Clubem s pomocí místního Sokola.[33] V závodě seniorů do 1500 cm³ na 6 kol/68,4 km zvítězil Sojka na Bugatti průměrem 90,3 km/h. Současně vytvořil nový traťový rekord a stal se absolutním vítězem závodů.[34]

Roku 1936 se po dvouleté přestávce 20. září konaly za velmi pěkného počasí závody do vrchu Ecce Homo ve Šternberku a přihlásil se k nim neobyčejně velký počet 107 startujících. Nejlepšího času dne 5:07,8 min dosáhl Zdeněk Pohl na voze Bugatti a tímto časem vymazal starý rekord Hanse Stucka z roku 1929.[35] V kategorii závodních vozů do 2000 cm³ zvítězil Bruno Sojka na Bugatti. V celkovém pořadí závodu bez rozdílu tříd obsadil Sojka 3. místo za Zdeňkem Pohlem a Florianem Schmidtem (všichni na Bugatti).[36]

  • 1937
Bruno Sojka v Brně (Světozor 1937, p. 638)

Svaz závodníků automobilistů a motocyklistů AKRČs spolu s Aero Car Clubem v Praze uspořádaly 25. dubna 1937 1. ročník závodu automobilů a motocyklů na tak zvaném Zdibském okruhu u Prahy. Trať měla přibližně tvar trojúhelníka; jednu jeho stranu tvořil úsek silnice Praha— Mělník a dalšími dvěma stranami byly okresní silnice odbočující na Sedlec. V závodě seniorů na deset kol (43 km) v kategorii do 1500 cm³ zvítězil B. Sojka na Bugatti T51A v čase 26:46,3 min a současně se stal absolutním vítězem závodu.[37]

Na mezinárodních automobilových závodech do vrchu u Ojcówa (severně od Krakova) v Polsku českoslovenští závodníci Schmidt z Krnova a Sojka z Brna dosáhli 20. června 1937 dvou pozoruhodných vítězství. Oba závodníci jeli na vozech Bugatti a s převahou vyhráli své kategorie. Schmidt vyhrál třídu sportovních vozů a Sojka na T37A pak kategorii závodních vozů a také v absolutním pořadí v nejlepším čase dne. Ujel trat dlouhou 3,5 km, která má značné stoupání, za 2:52 min.[38]

Sojka startoval i na Krakonošově okruhu (22 km, 5. ročník). Závod se jel 1. srpna na 5 kol (110 km). V kategorii nad 1500 cm³ startující Sojka (a také Proskowecz) na vozech Bugatti závod vzdali, protože neupravená trať v úseku Studenec-Žďár-Karlov nebyla způsobilá pro jejich rychlé stroje.[39]

Na 14. ročníku závodu do vrchu Ecce Homo se 9. září opět sešla vynikající konkurence (82 startujících). Automobily byly rozděleny na cestovní, sportovní a závodní, a dále v těchto kategoriích na různé obsahové třídy. V tomto posledním předválečném závodě Ecce Homo vyhrál ve své třídě Bruno Sojka na Bugatti T37A. V celkovém pořadí automobilů obsadil Sojka 3. místo, když celý závod vyhrál Florián Schmidt na Bugatti T51A.[40]

Na poslední, předválečné Velké ceně Masarykově 26. září 1937 se poprvé jel závod slabší kategorie do 1,5 l jako Velká cena města Brna (5 kol/145,71 km). Jako nejlepší z československých jezdců skončil v tomto závodě Bruno Sojka (Bugatti) na 5. místě. Českoslovenští jezdci byli proti svým soupeřům handicapováni méně výkonnými vozy. Sojka s Pohlem svedli mezi sebou pěkný boj, z něhož vyšel po Pohlově havárii vítězně Sojka.

[41]

  • 1938

Na II. ročníku Zdibského okruhu, který se jel v neděli 8. května 1938, Sojka na svém postarším a opravovaném stroji Bugatti nedojel pro poruchu vozu do cíle.[42] Na mezinárodních automobilových závodech do vrchu u Ojcówa (Krakov) v Polsku zopakoval Bruno Sojka 12. června své loňské vítězství. Sojka v tomto III. ročníku závodu vylepšil svůj loňský čas na 2:48,8 min.[43] Koncem července se Sojka opět objevil na Krakonošově okruhu (6. ročník, 31.7.), aby si zde napravil reputaci. V kategorii sportovních vozů do 1,5 l Bruno Sojka zvítězil. Bez rozdílu kubatur obsadil Sojka 2. místo za J. Kubíčkem na Bugatti s motorem Ford (přes 1,5 l). V závodě, který trval přes 66 minut, dojel Sojka se ztrátou 41 vteřin.[44]

Zřejmě v posledním úspěšném závodu před Druhou světovou válkou startoval Sojka na III. ročníku Bohdanečského okruhu, který se v neděli 7. srpna. Bruno Sojka v kategorii závodních vozů do 1,5 l zvítězil v průměrné rychlosti 99 km/h.[45] Na 6. ročníku Lochotínského okruhu 28. srpna Sojka s Bugatti do cíle pro poruchu nedojel. Od startu jezdil Sojka za Kubíčkem, ale v 5. okruhu (z 23) odpadl ze třetího místa pro poruchu.[46]

  • 1946

Po válce Bruno Sojka začal závodit na sportovním BMW. První rychlostní závod automobilů a motocyklů Velká cena hl. města Prahy se uskutečnil na tzv. Motolském okruhu 16. června 1946. Zajímavé závody sledovalo 100 000 diváků, mezi nimiž byl i ministr informací Václav Kopecký a také náčelník Hlavního štábu československé branné moci armádní generál Bohumil Boček. Ve sportovních automobilech do 2 l (30 kol/136,8 km) a v absolutním pořadí vyhrál Bruno Sojka na BMW 328,[1] vyráběném po válce v Eisenachu, v sovětské okupační zóně.[47]

Závod motocyklů a automobilů Hradecký okruh, pořádaný Autoklubem Hradec Králové se konal 30. června v ulicích města na okruhu dlouhém 2,3 km, s cílem a startem na Ulrichově náměstí. Sportovní vozy přes 1,5 l jely stejně jako ostatní kategorie 15 kol v celkové délce 34,5 km. Zvítězil Bruno Sojka na BMW před ing. Františkem Dobrým na voze Fraser Nash. V závodních vozech vyhrál Zdeněk Pohl na Bugatti 2,3 l před Vojtěchovským na Maserati a Sojkou na Bugatti.[48]

  • 1947

Závodu Dvěma směry konaném 20. dubna přihlíželo v Praze na 80 000 diváků. Trať vedla od konečné stanice tramvaje v Hrdlořezech po Spojovací do Vysočan vždy s obrátkou o 180° o poloměru 8,5 m resp. 6 m. Ve sportovních automobilech nad 1,5 l v závodě na 20 kol/78,7 km dojeli jezdci v pořadí Ivan Hodáč, Bruno Sojka a ing. Fr. Dobrý (všichni na BMW).[49] Před závodem se snesl na trať déšť. Vedoucí skupina 4 vozů BMW uváděla diváky v nadšení neustálým střídáním na vedoucím místě. Bruno Sojka, jehož vůz měl příliš měkké pérování, bojoval se stálými smyky. Když trať nakonec oschla, Sojka skvělou jízdou dohnal zpoždění, ale nedostihl už Hodáče, který projel cílem několik metrů před Sojkou.[50]

Na Velké ceně hl. města Prahy konané 22. června v závodních automobilech přes 1,5 l obsadil B. Sojka na BMW 2. místo za Zdeňkem Pohlem na Bugatti,[51] avšak v druhém závodě toho dne ve sportovních automobilech přes 1,5 l Bruno Sojka na BMW zvítězil.[52] Na závodech automobilů v Liberci (29. června) zvítězil Sojka na sportovním BMW před Lancmanem a Hodáčem (všichni BMW). Na tomto závodě byl představen veřejnosti (a řízen Ivanem Hodáčem zvítězil v kategorii sportovních vozů do 750 cm³) automobil Aero Minor Spider.[53] Autokluby Praha XII a XIV uspořádaly 3. srpna na krátkém a přehledném okruhu Kunratic (2,05 km) rychlostní závod Pražský trojúhelník pro motocykly a automobily. Po 25 kolech vidělo 15 tisíc diváků vítězství Bruna Sojky na sportovním BMW (přes 1,5 l).[54] Na pražský Vršovický okruh (2,35 km) přišlo 28. září přes 25 000 diváků, aby viděli vítězství Bruno Sojky na BMW ve sportovních vozech přes 1,5 l.[55]

  • 1948
Bruno Sojka na Tatra T-602 Tatraplan Sport (1949)

Na 2. ročníku závodu "Dvěma směry" obsadil 11. dubna ve sportovních vozech ing. Zdeněk Sojka (bratr Bruna) 2. místo (BMW) za Lacmanem (rovněž BMW).[56] Bruno Sojka startoval v závodních vozech na novém italském monopostu Cisitalia 1100, ale musel při souboji o vedení v závodě z boje odstoupit pro poruchu přívodu oleje.[57] Na Hradeckém okruhu konaném 9. května největší favorit v kategorii závodních vozů Bruno Sojka (Cisitalia) vzdal pro poruchu svého vozu. Ve sportovních vozech přes 1,1 l obsadil na BMW 2. místo za Kubíčkem na voze Delahay.[48]

V krátkém sledu zaznamenal 3 vítězství na III. Libereckém okruhu 6. června s monopostem Cisitalia,[58] na Znojemském okruh motoristů 27. června[59] a také zvítězil 18. července v závodě O štít města Jihlavy.[60]

  • 1949
Tatra T-602 Tatraplan Sport na závodě "Rund um das Scheibenholz" (Lipsko 1951)

V III. ročníku Hradeckého okruhu konaném 26. června startoval ještě na monopostu Cisitalia. V závodních vozech do 1500 cm³ obsadil 2. místo za Václavem Uhrem na Maserati.[48]

Od přelomu let 1948-1949 byl Sojka zaměstnán v Tatře Kopřivnice jako technický úředník, což bylo pro „úřady stravitelné“ označení pro jeho skutečnou pozici továrního, zkušebního jezdce.[4] V červenci se na cestovním Tatraplánu T-600 účastnil Velké motocyklové a automobilové soutěže Plzeňským krajem. Byla to dvoudenní soutěž v délce 350 km se 2 rychlostními vložkami. V obou těchto zkouškách Bruno Sojka na Tatraplánu zvítězil .[61]

Vrcholem automobilové sezóny byla Velká cena Československa konaná 25. září na Masarykově okruhu v Brně. Navštívilo ji 300 tisíc diváků, jiné prameny uvádějí až 400.[62] V doprovodném závodě o Cenu města Brna na 6 kol/106,8 km zvítězil Bruno Sojka (st. č. 8) v třídě do 2,0 l na voze Tatra 602 Tatraplan Sport (čtyřválec 1952 cm³, rozvod OHV, výkon 84 k/62 kW) a v celkovém pořadí Ceny města Brna stačil Sojkův výkon na druhé místo za Zdeňkem Treybalem na voze Simca Gordini.[10] V hlavním závodě ve Velké ceně Československa na 20 kol/356 km obsadil Sojka na Tatraplánu-sport 9. místo. Do historie se zapsal jako první československý jezdec, který se umístil v závodě Grand Prix po druhé světové válce.[63] V samotném závodě zvítězil Peter N. Whitehead na Ferrari, když za sebou mj. nechal Farinu (Maserati 4CLT/48), Chirona (Maserati 4CLT) , Etancellina (Talbot Lago T26C) a další.[64] Byl to jediný závod formule 1 (podle dnešních kritérií), který se kdy v Československu konal.[65]

  • 1950
Bruno Sojka (Tatra T-607 Monopost, září 1950)

Na rychlostním závodu motocyklů a automobilů, na III. Poděbradském okruhu, který se konal 23. dubna obsadil Bruno Sojka s Tatrou T602 Tatraplan Sport 2. místo. V závodě zvítězil ing. Sojka na BMW. Stejně 2. skončil i v Mladé Boleslavi (21. května), kde vyhrál Václav Bobek na Škoda Supersport. Zvítězil však ve IV. ročníku Hradeckého okruhu, který se konal 14. května a přihlíželo mu na 50 000 diváků. V automobilech přes 1,1 l zvítězil Bruno Sojka na Tatraplánu T-600.[48]

Další vítězství zaznamenal 28. května na Lidickém okruhu a také 25. června na Libereckém okruhu.[53] V druhém ročníku závodu motocyklů a automobilů (9. července) na trutnovském rychlostním okruhu pod názvem „Branou Krkonoš“ v závodě automobilů zvítězil  Ing. Zdeněk Pohl na Škodě 1101 s kompresorem o 16 vteřin před Sojkou, který jel na Tatraplánu.[66]

V Ceně města Brna konané 24. září v závodních automobilech (12 kol/213,6 km) obsadil Bruno Sojka na novém monopostu T-607 Tatra 2. místo za Hovorkou na Maserati 6 CM, i když zajel nejrychlejší kolo závodu.[10]

V roce 1950 byl z prostého závodu do vrchu Ecce Homo vytvořen rychlostní okruh. Jeden okruh měřil 9850 m a výškový rozdíl činil 200 m. Vítězi tohoto okruhového závodu se stali 1. října Jaroslav Pavelka na Tatra T602 Tatraplan Sport a Bruno Sojka na závodním automobilu Tatra T-607 Monopost (osmiválec 1985 cm³, rozvod OHV). V prvních kolech se ujal vedení Pavelka, ale od třetího kola se Sojka dostal do čela závodu, postupně zrychloval a zvítězil. Sojka ustanovil i nový traťový rekord na 1 kolo 6 minut a 21 sekund.

Smrtelná nehoda[editovat | editovat zdroj]

V sobotu odpoledne 30. června 1951, na tréninku den před závodem, tragicky zahynul tovární jezdec Tatry Bruno Sojka. Fatální nehoda se odehrála v prudké levotočivé zatáčce zhruba tři kilometry od současného startu. Co bylo příčinou havárie se do dnešního dne nepodařilo přesně zjistit. Incident, při kterém zahynul Bruno Sojka, nebyl nikdy uspokojivě vysvětlen, protože jeho Tatra T-602 Tatraplan Sport opustil silnici podezřelým způsobem. Podle očitých svědků mu vlétl do obličeje velký pták. Rozjetý roadster projel zatáčku rovně, narazil kolmo na patník, saltem podél přední části zádí vzhůru se převrátil a poté rozdrtil jezdce pod sebou. Ve druhém ročníku Rychlostního okruhu v roce 1951 se vozy Tatra závodu na okruhu Ecce Homo nezúčastnily.[63]

Místo tragédie označuje pomník Bruna Sojky. Ve vzpomínku na nadaného Bruno Sojku byla jeho jménem nazvána právě tato, jedna z nejnáročnějších zatáček trati Ecce Homo.[67] Na paměť Bruna Sojky se závod historických automobilů Ecce Homo Historic jezdí jako Memorial Bruno Sojky.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c WOHLMUTH, Jiří. Bruno Sojka. Veterán - zpravodaj svazu závodníků veteránů. Podzim 2014, čís. 109, s. 24–25. Dostupné online. 
  2. ŠIMŮNKOVÁ, M. Bruno Sojka. Tatrovák. 1991, roč. 1991, čís. 26. 
  3. Česko-Slovenská filmová databáze: Z lásky (1929) [online]. Praha: POMO Media Group s.r.o. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  4. a b c LOSKOTOVÁ, Irena. Encyklopedie Města Brna/Bruno Sojka [online]. Brno: Muzeum města Brna [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. 
  5. MAZAL, Mirek. Znáte Bruna Sojku? [online]. Praha: auto.cz, 2020-09-19 [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. 
  6. Středomoravský kraj NAČM. Auto. Srpen 1939, roč. 21, čís. 8, s. 153. Dostupné online. 
  7. RONOVSKÝ, V. Masarykův okruh. Auto. Říjen 1931, roč. 13, čís. 10, s. 637–643. Dostupné online. 
  8. SNELLMAN, Leif. I GRAND PRIX MIASTA LWOWA [online]. [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. 
  9. RONOVSKÝ, V. Masarykův okruh. Auto. Září 1932, roč. 14, čís. 9, s. 447–449. Dostupné online. 
  10. a b c ČÍŽEK, Zdeněk ing. Grand Prix Brno. 1. vyd. Praha: NADAS, 1978. 200 s. S. 20–45, 56–69, 170–174. 
  11. SNELLMAN, Leif. XI ADAC EIFELRENNEN [online]. [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. 
  12. SNELLMAN, Leif. III MIĘDZYNARODOWE OKRĘŻNE WYŚCIGI AUTOMOBILOWE, GRAND PRIX LWOWA [online]. [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. 
  13. RONOVSKÝ, V. Hradecký okruh. Auto. Srpen 1933, roč. 15, čís. 8, s. 357. Dostupné online. 
  14. I. Zlínský okruh. Auto. Září 1933, roč. 15, čís. 9, s. 388. Dostupné online. 
  15. RONOVSKÝ, V. V. Stříbrný triangl Československa. Auto. Září 1933, roč. 15, čís. 9, s. 389–390. Dostupné online. 
  16. SNELLMAN, Leif. IV MASARYKUV OKRUH [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  17. Nejúspěšnější Čsl. závodníci v r. 1933. Auto. Leden 1934, roč. 16, čís. 1, s. 15. Dostupné online. 
  18. SNELLMAN, Leif. IX GRAND PRIX DES FRONTIÈRES [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  19. SNELLMAN, Leif. XII ADAC EIFELRENNEN [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  20. SNELLMAN, Leif. PRIX DE BERNE [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  21. Závod do vrchu Klausen. Auto. Září 1934, roč. 16, čís. 9, s. 266. Dostupné online. 
  22. V. Masarykův okruh. Automobil-Revue. Říjen 1934, roč. 2, čís. 10, s. 118. Dostupné online. 
  23. Nejúspěšnější českoslovenští jezdci v roce 1934. Auto. Prosinec 1934, roč. 16, čís. 12, s. 340–341. Dostupné online. 
  24. "Jenerálka" závod do vrchu. Auto. 15. května 1935, roč. 17, čís. 2, s. 30. Dostupné online. 
  25. Bruno Sojka, jeden z nejúspěšnějších našich závodníků. Auto. 1. října 1935, roč. 17, čís. 11, s. 234. Dostupné online. 
  26. SNELLMAN, Leif. II PRIX DE BERNE [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  27. V závodě do vrchu u Freiburgu. Auto. 1.10.1935, roč. 17, čís. 11, s. 226. Dostupné online. 
  28. SNELLMAN, Leif. VI. VELKÁ CENA MASARYKOVA [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  29. Nejúspěšnější českoslovenští jezdci v roce 1935. Auto. 1.12.1935, roč. 17, čís. 15, s. 331. Dostupné online. 
  30. Moravský výtečný závodník B. Sojka. Národní listy. 1936-04-03, roč. 76, čís. 93, s. 6. Dostupné online. 
  31. Čtyři a půl hodiny pěkného sportu na Lochotíně. Pondělí Národních listů a Národa. 1936-05-25, roč. 76, čís. 21, s. 5. Dostupné online. 
  32. Lochotínský okruh. Auto. 1936-06-15, roč. 18, čís. 4, s. 94. Dostupné online. 
  33. -, H-a. III. Brandýský okruh. Pondělí Národních listů a Národa. 1936-08-17, roč. 76, čís. 33, s. 6. Dostupné online. 
  34. III. Brandýský okruh. Auto. 1936-09-01, roč. 18, čís. 9, s. 196. Dostupné online. 
  35. Závod do vrchu Ecce Homo na Moravě. Auto. 1936-10-01, roč. 18, čís. 11, s. 251. Dostupné online. 
  36. FRÝDECKÝ, Mira. Opět po dvouleté přestávce - 1936 [online]. Šternberk: AMK Ecce Homo Šternberk, 2009 [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  37. -, jp. Premiéra Zdibského okruhu. Pondělí Národních listů a Národa. 1937-04-26, roč. 77, čís. 17, s. 5. Dostupné online. 
  38. Vítězství čsl. závodníků v Polsku. Národní listy. 1937-06-23, roč. 77, čís. 171, s. 6. Dostupné online. 
  39. Vitvar vítězem Krakonošova okruhu. Pondělí Národních listů a Národa. 1937-08-02, roč. 77, čís. 31, s. 5. Dostupné online. 
  40. FRÝDECKÝ, Mira. 14. závod - Triumf Bugatti a Bruna Sojky - 1937 [online]. Šternberk: AMK Ecce Homo Šternberk, 2009 [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  41. -, jp. Velká cena Masarykova v rekordech. Pondělí Národních listů a Národa. 1937-09-27, roč. 77, čís. 39, s. 1, 5. Dostupné online. 
  42. Úspěch zdibského okruhu. Pondělí Národních listů a Národa. 1938-05-09, roč. 78, čís. 19, s. 5. Dostupné online. 
  43. ETZRODT, Hans. HILL CLIMB WINNERS, Part 6 (1937-1949) [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  44. Jawa vítězí i truchlí na Krakonošově okruhu. Pondělí Národních listů a Národa. 1938-08-01, roč. 78, čís. 31, s. 5. Dostupné online. 
  45. Bohdanečský okruh po třetí. Pondělí Národních listů a Národa. 1938-08-08, roč. 78, čís. 32, s. 5. Dostupné online. 
  46. Vitvar a KOmár nejlepší na Lochotínském okruhu. Pondělí Národních listů a Národa. 1938-08-29, roč. 78, čís. 35, s. 5. Dostupné online. 
  47. Juhan vyhrál Velkou cenu Prahy. Rudé Právo. 1946-06-18, roč. 1946, čís. 141, s. 6. Dostupné online. 
  48. a b c d BĚLINOVÁ, Michaela Bc. Hradec Králové [online]. Hořice v Podkrkonoší: Muzeum Czech Road Racing [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. 
  49. RONOVSKÝ, V. Závod "Dvěma směry". Auto. Květen, roč. 29, čís. 5, s. 73–74. Dostupné online. 
  50. -, beer. První rychlostní závod sezony motoristů. Svobodné noviny. 1947-04-24, roč. 3, čís. 96, s. 6. Dostupné online. 
  51. -, Krs. Velká cena hl. města Prahy. Auto. 1947-09-15, roč. 29, čís. 9, s. 131–132. Dostupné online. 
  52. -, so. Automobilová Velká cena Prahy. Svobodné noviny. 1947-06-24, roč. 3, čís. 146, s. 6. Dostupné online. 
  53. a b Complete Archive of Bruno Sojka [online]. RacingSportsCars [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  54. -, ir. Juhan nejrychlejší na pražském trojúhelníku. Svobodné noviny. 1947-08-05, roč. 3, čís. 181, s. 7. Dostupné online. 
  55. Šperlík vyhrál "Vršovický okruh". Rudé Právo. 1947-09-30, roč. 27, čís. 228, s. 4. Dostupné online. 
  56. TŮMA, Přemysl. "Dvěma směry". Auto. 1948-05-15, roč. 30, čís. 5, s. 67. Dostupné online. 
  57. -, kol. Motoristé "Dvěma směry". Svobodné noviny. 1948-04-13, roč. 4, čís. 87, s. 8. Dostupné online. 
  58. III. Liberecký okruh. Lidová demokracie. 1948-06-09, roč. 4, čís. 133, s. 6. Dostupné online. 
  59. Znojemský okruh. Rudé Právo. 1948-06-29, roč. 28, čís. 151, s. 8. Dostupné online. 
  60. Štít města Jihlavy. Lidová demokracie. 1948-07-20, roč. 4, čís. 166, s. 6. Dostupné online. 
  61. STEINER, F. Nová rekordní jízda Tatraplánu. Lidová demokracie. 1949-07-19, roč. 5, čís. 166, s. 6. Dostupné online. 
  62. PÁLENÍK, Jan. Poprvé a naposledy. Před 70 lety Československo zažilo „formuli 1“ [online]. Praha: MAFRA, a.s., 2019-09-25 [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  63. a b FOLPRECHT, Radek. Munzarova mistrovská tatrovka osiřela [online]. Praha: MAFRA, a. s., 2019-01-27 [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  64. Úspěch Velké ceny Československa. Rudé Právo. 1949-09-27, roč. 29-30, čís. 227, s. 4. Dostupné online. 
  65. RICHTR, Tomáš. Když formule 1 zavítala do Československa [online]. Praha: GPF1 s.r.o., 2020-05-12 [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  66. BĚLINOVÁ, Michaela Bc. Trutnov [online]. Hořice v Podkrkonoší: Muzeum Czech Road Racing [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. 
  67. FRÝDECKÝ, Mira. Legendy Ecce Homo - Bruno Sojka [online]. Šternberk: AMK Ecce Homo [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SKOŘEPA, Miloš. Dějiny automobilových závodů, Praha 1973: Olympia, s. 320, příloh 88
  • HANÁK, Pavel. 75 let Masarykova okruhu ve fotografiích, Brno 2005, AMK Automotodrom Brno, s. 176
  • VELEBNÝ, Michal. Československé formule, Praha 2007, Grada Publishing, s. 160, S.12-16, ISBN 978-80-247-1752-4
  • ZAVŘEL, Zdeněk. DOSKOČILOVÁ, Alena: Historie automobilových závodů, Praha 2001, Computer Press, s. 150, S. 5-30, ISBN 80-7226-449-4
  • MIROSLAV, Gomola. Ecce homo Šternberk : stoletá historie 1905-2005. V Brně: AGM CZ 286 s. s. ISBN 8085991349
  • TUČEK, Jan: Tatraplan-Sport, Praha 2006, Automobil č. 3, s. 59-60

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]