Bruno Köhler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bruno Köhler
Bruno Köhler v roce 1938
Bruno Köhler v roce 1938
Poslanec Nár. shromáždění ČSR
Ve funkci:
1935 – 1938
Poslanec Nár. shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1964
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození16. července 1900
Nové Město pod Smrkem
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. března 1989 (ve věku 88 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
NárodnostNěmci
ChoťLudmila Köhlerová (1932–1955), Anna Köhlerová
Profesepolitik
OceněníŘád Klementa Gottwalda caz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bruno Köhler (16. července 1900 Nové Město pod Smrkem[1] – 21. března 1989 Praha) byl československý politik česko-německého původu a poslanec Národního shromáždění za Komunistickou stranu Československa. Jeho jméno je úzce spjato s obdobím totalitní vlády KSČ v padesátých letech dvacátého století.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Od mládí se angažoval v komunistické straně. Vedl její mládežnickou organizaci Komsomol.[2] Absolvoval Mezinárodní leninskou školu v Moskvě. Od roku 1929 patřil mezi přední funkcionáře nového vedení KSČ, které do funkce vynesl vzestup Klementa Gottwalda. Měl napojení na komunistické špičky v Sovětském svazu a zasahoval do četných sporů o výklad stranické linie, které často končily vylučováním a likvidací stranických frakcí.[3]

V parlamentních volbách v roce 1935 se stal poslancem Národního shromáždění. Poslanecké křeslo ztratil k 30. říjnu 1938 v souvislosti se změnami hranic pomnichovského Československa.[4][5] Profesí byl redaktorem. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Radčicích.[6]

Během války byl v exilu, nejprve v Paříži, pak v Sovětském svazu. Od roku 1943 zasedal v moskevském Zahraničním byru KSČ.[7][8]

V roce 1945 se po návratu z Moskvy stal vedoucím pracovníkem sekretariátu Ústředního výboru KSČ. Pracovníkem aparátu Ústředního výboru Komunistické strany Československa se stal v roce 1947. Od ledna do září 1951 a znovu od ledna 1953 do června 1954 byl členem organizačního sekretariátu ÚV KSČ. Celostátní konference KSČ 18. prosince 1952 ho zvolila za člena ÚV KSČ a do této funkce ho opětovně zvolil X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ a XII. sjezd KSČ. Od června 1954 až do dubna 1963 zastával post člena sekretariátu ÚV KSČ a od ledna 1953 do dubna 1963 i tajemníka ÚV KSČ. V období červen 1961 – prosinec 1962 byl kandidátem politbyra ÚV KSČ. V roce 1955 mu byl udělen Řád Klementa Gottwalda.[9] Vrcholem jeho kariéry byl konec čtyřicátých a první polovina padesátých let, kdy se stal nejprve jedním z organizátorů teroru a čistek v rámci celé společnosti, později také likvidátorem spolupracovníků z vlastních řad (Rudolfa Slánského, Vladimíra Clementise nebo Otta Šlinga).[8] V roce 1950 zasedal v komisi, která měla vypracovat odpověď Vlado Clementisovi a předložit ji ke schválení Gottwaldovi. Clementis tehdy čelil kritice a následně byl souzen a popraven po zmanipulovaném procesu.[10]

V poválečném období se Köhler vrátil i do nejvyššího zákonodárného sboru. V letech 1960–1964 zasedal v Národním shromáždění Československé socialistické republiky.[4]

Během společenského uvolňování a revize politických procesů v 60. letech 20. století byl postupně odstaven od moci. Když v roce 1963 vypracovala Kolderova komise zprávu o nezákonných soudních a politických postupech v 50. letech, patřil mezi skupinu konzervativních komunistických funkcionářů, která byla následně odstraněna z vrcholných funkcí.[11] Nejprve v roce 1963 zbaven funkce tajemníka Ústředního výboru KSČ, později v roce 1966 zbaven i členství v Ústředním výboru KSČ.[8]

Po roce 1960, když docházelo mezi ekonomy Státní plánovací komise (SPK) a funkcionáři obrozovaných odborů k diskuzi o zavedení pětidenního pracovního týdne, narazil tento návrh od počátku na tvrdý politický, ideologicky motivovaný odpor konzervativců. Bruno Köhler se o těchto snahách vyjádřil následovně: "dvoudenní víkend je zburžoaznění". Konzervativci však byli postupně vytlačeni z vedení KSČ a pětidenní pracovní týden byl zaveden v roce 1969.[12]

Jeho manželkou byla v letech 1932 až 1955 Ludmila Köhlerová, po jistou dobu působící jako sekretářka prezidenta Gottwalda[13]. Podruhé se oženil s Annou Baranovou, funkcionářkou KSČ.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Nové Město pod Smrkem
  2. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861–1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 723. Dále jen: Politické strany. 
  3. ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 266–267. Dále jen: Kdo byl kdo. 
  4. ↑ a b Bruno Köhler [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ 151. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-02-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ seznam zvolených poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-10]. Dostupné online. 
  7. ↑ Politické strany. 720
  8. ↑ a b c Kdo byl kdo. 267
  9. ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2013-02-15]. Dostupné online. 
  10. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 402–403. 
  11. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 436. 
  12. ↑ Miloš Pick: Zápas o pětidenní pracovní týden v éře reforem. legacy.blisty.cz [online]. [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. 
  13. ↑ Jak umíral Gottwald: Na syfilis, kvůli Stalinově pohřbu a dusném ovzduší strachu. Dotyk [online]. [cit. 2021-03-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bruno_Köhler&oldid=22804837“