Bronislav Kaminskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bronislav Kaminskij
Kaminskij v květnu 1944
Kaminskij v květnu 1944
Narození 16. června 1899
Vitebská gubernie, Ruské impérium dnes Polocký rajon , Vitebská oblast, Bělorusko
Úmrtí 28. srpna 1944 (ve věku 45 let)
Litzmannstadt, Reichsgau Wartheland, Nacistické Německo dnes Lodž, Lodžské vojvodství, Polsko
Vojenská kariéra
Hodnost Waffen-Brigadeführer der SS
Sloužil Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Nacistické NěmeckoNacistické Německo Nacistické Německo
Jednotka Ruská národní osvobozenecká armáda
Vyznamenání Železný kříž

Bronislav Vladislavovič Kaminskij (rusky Бронисла́в Владисла́вович Ками́нский, 16. června 1899, Vitebská gubernie – 28. srpna 1944, Litzmannstadt) byl protisovětský kolaborant[1][2] a velitel Ruské národní osvobozenecké armády (známá jako Kaminského brigáda), protipartyzánské formace vytvořené z řad místních obyvatel Lokoťské samosprávy, která spadala pod nacistické Německo na okupovaném ruském uzemí. Později byla brigáda zařazena do Waffen-SS jako útočná brigáda SS R.O.N.A.[3] Starší publikace uvádějí mylně jeho křestní jméno jako Mieczyslaw.[4][5]

Život[editovat | editovat zdroj]

Bronislav (někdy se objevuje německá transkripce „Bronislaw“) Kaminskij se narodil ve Vitebské gubernii v carském Rusku, dnes polocký rajon v Bělorusku. Jeho otec byl etnický Polák ze smíšené polsko-běloruské rodiny a matka etnická Němka (později v nacistickém Německu označovaní jako Volksdeutsche).[2] Podle polského autora Janusze Marszalece se Kaminski považoval za Rusa.[6] V Petrohradu studoval polytechnickou univerzitu a poté za ruské občanské války sloužil v Rudé armádě. Po demobilizaci se vrátil do ústavu a po zkouškách pracoval v chemickém závodě.[7] V roce 1935 byl vyloučen z komunistické strany a v roce 1937 během velké čistky zatčen za kritiku Stalinovy kolektivizace zemědělství a práce s Němci a Poláky. Byl obviněn z „příslušnosti ke kontrarevoluční skupině“. V roce 1941 byl propuštěn z vězení a usídlil se ve městě Brjansk, kde získal pozici v místní palírně.

Vůdce Lokoťské samosprávy[editovat | editovat zdroj]

Okolo října 1941 německý vojenský postup v Sovětském svazu dosáhl Lokotě poblíž města Brjansk, které bylo německými sílami dobyto 6. října 1941. Bronislav Kaminskij v listopadu 1941, spolu s blízkým přítelem, učitelem v místní technické škole Konstantinem Voskobojnikem, oslovili německou vojenskou správu s návrhem pomoci Němcům při zřizování civilní správy a místní policie. Voskobojnik byl Němci jmenován starostou a hlavou Němci kontrolované místní milice[8] a Kaminskij se stal jeho zástupcem. Oba spolupracovali s Heinzem Guderianem a zorganizovali milici o počtu 10 000 ozbrojenců s cílem potírat ruské partyzány.[9] Voskobojnik 8. ledna 1942 padl v boji a Kaminskij převzal místo starosty a vůdce milice. V roce 1942 dostala milice název Ruská národní osvobozenecká armáda (R.O.N.A.) (rus. Русская Освободительная Народная Армия) a dosáhla počtu desítek tisíc vojáků. Během této doby byl Kaminskij vůdcem Lokoťské samosprávy, která měla na svém území půl milionu obyvatel.[10]

SS[editovat | editovat zdroj]

V červnu 1944 byla brigáda zařazena jako součást Waffen-SS a dostala název Waffen-Sturm-Brigade RONA. Kaminskij obdržel hodnost Waffen-Brigadeführer der SS, jediný člověk s touto hodností.

V důsledku úspěšné sovětské letní ofenzívy Operace Bagration protipartyzánská činnost brigády skončila a její mužstvo (6-7 tisíc osob - některé zdroje udávají 3-4 tisíce) bylo přepraveno do výcvikového tábora SS Neuhammer ve Slezsku. Vznikly plány na vytvoření neněmecké SS divize a vznikla tak 29. Waffen-Grenadier Division der SS (russische Nr. 1). 1. srpna 1944 dostal Kaminskij novou hodnost - Waffen-Brigadeführer a Major-General Waffen-SS.

Varšavské povstání[editovat | editovat zdroj]

V roce 1944 se Kaminskij zúčastnil potlačení Varšavského povstání v oblasti Ochota, kde R.O.N.A. spáchala mnoho válečných zločinů (vraždy, znásilnění a rabování). Podle spolehlivých zpráv spáchali vojáci téměř 700 vražd, i když v době varšavského povstání tvořili jen 1% německých sil.[11] Kaminskij měl za to, že spadá přímo pod autoritu velitele SS Himmlera a nechtěl přijímat rozkazy od generála SS Ericha von dem Bach-Zelewského, který německým silám ve Varšavě velel.[12]

Varšavské povstání začalo 1. srpna 1944. 4. srpna 1944 byl nařízen bojový pluk brigády, který měl pomáhat při potlačení povstání. SS-Gruppenführer Heinz Reinefarth byl pověřen vedením Kampfgruppe Reinfarth, pacifikační jednotky, která se skládala z jednotek Kaminského spolu s Dirlewangerovými a několika dalšími Ordnungspolizei a dalších oblastních jednotek SS. Hitler osobně požádal Kaminského o pomoc a druhý jmenovaný shromáždil pracovní skupinu 1 700 svobodných mužů (některé zdroje uvádějí, že měli čtyři tanky T-34, jeden kus SU-76 a několik děl) a poslal je do Varšavy jako smíšený pluk pod velením velitele štábu Kaminského brigády, SS-Sturmbannführera Jurije Frolova. Frolov později v roce 1945 uvedl, že pluk měl až 1600 mužů a 7 dělostřeleckých kusů a 4 minomety.

Frolov v roce 1944 poznamenal, že Kaminskij dal svým lidem svolení k rabování[13] a mnoha dalším věcem. Kaminskiho brigáda brzy ztratila jakoukoli bojovou hodnotu a Kaminskij se zaměřil výhradně na shromažďování cenností, ukradených z civilních domů.[14] V ochotském masakru bylo zabito asi 10 000 obyvatel Varšavy, nejvíce z nich zavraždili Kaminského muži.[15]

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Heinrich Himmler použil zločinné jednání varšavské skupiny jako záminku, aby Kaminského a jeho vedení po vojenském soudu v Litzmannstadtu (Lodži) popravili. Byli souzeni za krádež majetku Říše, protože odcizený majetek měl být doručen Himmlerovi, ale Kaminskij a jeho lidé se ho pokusili udržet pro sebe.[16] S Kaminským byl také popraven náčelník štábu brigády Waffen-Obersturmbannführer Ilja Šavykin.

Vojáci skupiny R.O.N.A. dostali falešné vysvětlení, že Kaminskij byl zabit polskými partyzány. Když Kaminského lidé toto vysvětlení odmítli, Gestapo vzalo Kaminského auto, strčilo ho do příkopu, rozstřílelo kulometem a všude po něm otřelo husí krev jako důkaz. Demoralizovaná jednotka byla brzy přesunuta z města a umístěna na sever, daleko od jakékoli partyzánské činnosti.[17] Po Kaminského smrti jeho jednotce velel SS-Brigadeführer a generálmajor policie Christoph Diehm.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LEVENE, Mark. Annihilation: Volume II: The European Rimlands 1939-1953. [s.l.]: Oxford University Press, 2013. Dostupné online. ISBN 019250956X. (anglicky) 
  2. a b REIN, Leonid. The Kings and the Pawns: Collaboration in Byelorussia during World War II. [s.l.]: Berghahn Books, 2011. Dostupné online. ISBN 0857450433. S. 317. (anglicky) 
  3. Gordon Williamson. The Waffen-SS (4): 24. to 38. Divisions, & Volunteer Legions. [s.l.]: Bloomsbury Publishing, 2012. Dostupné online. ISBN 978-1-780-96578-9. S. 15. (anglicky) 
  4. Janusz Marszalec: Z krzyżem świętego Jerzego, "Polityka" nr 31/2001, ss.66-68
  5. Davies, Norman, "Rising '44: The Battle for Warsaw . (2004) ISBN 0-670-03284-0 / ISBN 978-0-670-03284-6
  6. Janusz Marszalec: Z krzyżem świętego Jerzego, "Polityka" nr 31/2001, ss.66-68
  7. Janusz Marszalec: Z krzyżem świętego Jerzego, "Polityka" nr 31/2001, ss.66-68
  8. Chris McNab. Hitler’s Elite: The SS 1939-45. [s.l.]: Bloomsbury Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-1-472-80644-4. S. 348. (anglicky) 
  9. Charles D. Winchester, Ian Drury. Hitler's War on Russia. [s.l.]: Bloomsbury Publishing, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-849-08995-1. S. 343. (anglicky) 
  10. After The Blitzkrieg [online]. Scribd.com [cit. 2013-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Jerzy Kirchmayer. Powstanie warszawskie. Warsaw: Książka i Wiedza, 1978. ISBN 83-05-11080-X. S. 367. (polsky) 
  12. Jerzy Kirchmayer. Powstanie warszawskie. Warsaw: Książka i Wiedza, 1978. ISBN 83-05-11080-X. S. 367. (polsky) 
  13. Протокол судебного заседания Военной коллегии Верховного суда СССР по делу военнослужащих бригады РОНА Ивана Фролова и других [online]. Wolfschanze.narod.ru [cit. 2013-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-03. (anglicky) 
  14. Jerzy Kirchmayer. Powstanie warszawskie. Warsaw: Książka i Wiedza, 1978. ISBN 83-05-11080-X. (polsky) 
  15. Jozef Wroniszewski. Ochota 1944. Warszawa: [s.n.], 1970. (anglicky) 
  16. Jerzy Kirchmayer. Powstanie warszawskie. Warsaw: Książka i Wiedza, 1978. ISBN 83-05-11080-X. (polsky) 
  17. Jerzy Kirchmayer. Powstanie warszawskie. Warsaw: Książka i Wiedza, 1978. ISBN 83-05-11080-X. (polsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]