Bromid inditý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bromid inditý
Obecné
Systematický název Bromid inditý
Anglický název Indium(III) bromide
Německý název Indium(III)-bromid
Sumární vzorec InBr3
Vzhled hygroskopické žlutobílé krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS
Vlastnosti
Molární hmotnost 354,530 g/mol
Teplota tání 420 °C (693 K)
Hustota 4,74 1 g/cm3
Rozpustnost ve vodě 414 g/100 ml (20 °C)
Struktura
Krystalová struktura jednoklonná
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −428,9 kJ/mol
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Nebezpečí[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bromid inditý je sloučenina bromu a india. Patří mezi Lewisovy kyseliny a byl používán jako katalyzátor v organické syntéze.

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Tato sloučenina má stejnou krystalovou strukturu jako chlorid hlinitý.[2] V kapalném skupenství tvoří dimer In2Br6, tato forma převažuje i ve skupenství plynném. Struktura tohoto dimeru je totožná se strukturou dimerního chloridu hlinitého Al2Cl6.[2]

Výroba a reakce[editovat | editovat zdroj]

Chlorid inditý se vyrábí přímým slučováním india s bromem.[3] InBr3 vytváří komplexní sloučeniny.[2]

Reakcí s kovovým indiem vznikají bromidy india s nižším oxidačním číslem, InBr2, In4Br7, In2Br3, In5Br7, In7Br9 a InBr.[4][5][6][7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Indium(III) bromide na anglické Wikipedii.

  1. a b Indium(III) bromide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c "Indium: Inorganic chemistry", D.G Tuck, Encyclopedia of Inorganic Chemistry Editor R Bruce King (1994) John Wiley and Sons ISBN 0-471-93620-0
  3. Egon Wiberg, Arnold Frederick Holleman (2001) Inorganic Chemistry, Elsevier ISBN 0123526515
  4. STAFFEL, Thomas; MEYER, Gerd. The mono-, sesqui-, and dibromides of indium: InBr, In2Br3, and InBr2. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 1987, s. 113–122. ISSN 0044-2313. DOI 10.1002/zaac.19875520913. (anglicky) 
  5. RUCK, Michael; BÄRNIGHAUSEN, Hartmut. Zur Polymorphie von In5Br7. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 1999, s. 577–585. ISSN 0044-2313. DOI 10.1002/(SICI)1521-3749(199904)625:4<577::AID-ZAAC577>3.0.CO;2-B. (anglicky) 
  6. DRONSKOWSKI, R. The crystal structure of In7Br9. Zeitschrift für Kristallographie. 1995, s. 920–923. ISSN 0044-2968. DOI 10.1524/zkri.1995.210.12.920. (anglicky) 
  7. STEPHENSON, NC; MELLOR, DP. The Crystal Structure of Indium Monobromide. Australian Journal of Chemistry. 1950, s. 581. ISSN 0004-9425. DOI 10.1071/CH9500581. (anglicky)