Bromid barnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox Chemická sloučenina

Bromid barnatý je anorganická sloučenina bromu a barya se vzorcem BaBr2. Podobně jako chlorid barnatý, také bromid se snadno rozpouští ve vodě a je toxický.

Struktura a vlastnosti

BaBr2 krystalizuje ve struktuře obdobné chloridu olovnatému, tvoří bílé orthorhombické krystaly, které navlhají.[1] Ve vodných roztocích se chová jako prostá sůl.

Bromid barnatý reaguje se síranovým iontem z kyseliny sírové a tvoří sraženinu síranu barnatého:

BaBr2(aq) + SO42- → BaSO4(s) + 2 Br- (aq)

Podobně reaguje také s kyselinou šťavelovou, fluorovodíkovou a fosforečnou.

Příprava

Bromid barnatý lze připravovat ze sulfidu nebo uhličitanu barnatého reakcí s kyselinou bromovodíkovou; takto vzniká hydratovaný bromid barnatý. Reakce proběhne během krátké doby.

BaS + HBr → BaBr2 + H2S
BaCO3 + HBr → BaBr2 + CO2 + H2O

Bromid barnatý krystalizuje z roztoku v podobě dihydrátu BaBr2·2H2O. Bezvodou formu lze získat zahříváním na 120 °C.[2]

Použití

Bromid barnatý je prekurzorem chemikálií používaných ve fotografii i dalších bromidů.

Dříve se používal k čištění radia v procesu frakční krystalizace, který vynalezla Marie Curie. Protože radium se z roztoku bromidu barnatého sráží přednostně, množství radia k baryu je ve sraženině vyšší než v roztoku.[3]

Bezpečnost

Bromid barnatý, podobně jako jiné barnaté soli rozpustné ve vodě, je toxický a při požití může způsobit vážnou otravu.

Reference

  1. BRACKETT, Elizabeth B.; BREACKETT, Thomas E.; SASS, Ronald L. The Journal of Physical Chemistry. [s.l.]: [s.n.], December. Dostupné online. Kapitola The Crystal Structures of Barium Chloride, Barium Bromide, and Barium Iodide., s. 2132. (anglicky) 
  2. PATNAIK, Pradyot. Handbook of Inorganic Chemical Compounds. [s.l.]: McGraw-Hill Professional, 2003. Dostupné online. ISBN 0070494398. S. 81–82. (anglicky) 
  3. SIME, Ruth Lewin. Lise Meitner: A Life in Physics. [s.l.]: University of California Press, 1996. Dostupné online. ISBN 0520208609. S. 233. (anglicky) 

Literatura

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.