Brambořík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxBrambořík
alternativní popis obrázku chybí
Brambořík nachový (Cyclamen purpurascens)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád vřesovcotvaré (Ericales)
Čeleď prvosenkovité (Primulaceae)
Rod brambořík (Cyclamen)
L., 1768
Druh vyskytující se v ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brambořík (Cyclamen) je rod zahradnicky významných okrasných rostlin, které se pěstují jako hrnkové nebo k řezu květů. Obsahuje asi 20 druhů z nichž mnohé jsou používány pro šlechtění nových kultivarů. Původní druhy bývají obvykle méně vzhledné, jsou však odolnější vůči nemocem a méně náročné na prostředí.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rostliny rodu brambořík se přirozeně vyskytují v listnatých horách Evropy, Malé Asie a Íránu, největší počet druhů roste v Řecku a Turecku. Ve Střední Evropě je původní jediný druh brambořík nachový (dříve nazývané brambořík evropský) a brambořík fatranský. Jeho přirozený areál se rozkládá od Alp přes Rakousko a Moravu až na Balkánský poloostrov.

České republice je původní areál bramboříku nachového jen na jižní a jihozápadní Moravě, v oblasti mezi řekami Oslavou a Rokytnou. V Čechách se nevyskytoval, byl tam do přírody uměle vysazen.[1]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Rostliny ve volné přírodě vyžadují stinná místa, nejlépe se jim daří ve vlhké kypré půdě v podrostu opadavých dřevin a keřů. Nesnášejí zásaditou půdu, časté přísušky ani dlouhodobé zamokření. Bramboříky rostoucí v přírodě Česka neshazují listy, které jsou mnohem drobnější, stejně jako růžové vonící květy.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Stáčení stopky s tobolkou

Je to vytrvalá bylina vyrůstající z hlízy, která je kulovitá nebo zploštělá a její vnitřní struktura je tvořena parenchymatickým pletivem obsahující zásobní živiny. Hlízy jsou obvykle jednoleté nebo dvouleté, u některých druhů však mohou být trvalé po dobu deseti i více let. Vznikly přeměnou hypokotylu a někdy i části kořene. Pupen mají na povrchu, kořeny mohou vyrůstat ze spodní nebo horní části, u některých druhů z celého povrchu.

Z hlízy rostou listy s dlouhými zelenými nebo zespod načervenalými řapíky a jejich čepele mohou být okrouhlé, srdčité či ledvinovité. Barvu mají nejčastěji sytě zelenou a na lícové straně mívají stříbřitě bílou nebo tmavou kresbu. Některé druhy jsou stálezelené, některé opadavé.

Na dlouhých stopkách vyrůstají jednotlivé květy v různých barvách, mohou být i vícebarevné. Nící květy jsou symetrické a obopohlavné, u některých druhů voní. Vytrvaly kalich je tvořen pěti vejčitými lístky vespod srostlými. Koruna má pět nazpět ohnutých kopinatými lístků, také vespod srostlých, které vytvářejí polokulovitou korunní trubku. V květu je pět tyčinekprašníky a svrchní semeník vzniklý z pěti plodolistů má pět pestíků. Jsou to rostliny cizosprašné, květy jsou opylovány hmyzem, který přilétává za nektarem; pyl v prašnících dozrává dřív než blizny.

Plodem je kulovitá mnohosemenná tobolka obsahující kulatá nebo hranatá lepkavá semena. Stopky tobolek se postupným zkrucováním při usychání sklápějí až k zemi a zatáhnou tobolky do půdy. Tam dozrají a přečkají zimu, na jaře se opět vysunou na povrch a zbytkem po stopce se mohou zachytit za srst zvířat, která je roznesou po okolí.[1][2][3]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Bramboříky se rozmnožují většinou semeny, která v tobolce dozrávají asi za tři měsíce a podržují si klíčivost až šest let. Některé se mohou množit i dělením postranních výhonků. V zahradnických podnicích se při šlechtění využívá i možnosti dělení hlíz nebo modernější způsob množení ex vitro. Hlízy bramboříků jsou jedovaté, varem se tato vlastnost ztrácí.[1][3]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod obsahuje okolo 20 druhů, pěstitelsky nejvýznamnější je brambořík perský z kterého bylo vyšlechtěno nejvíce kultivarů. V české přírodě roste jen původní druh brambořík nachový.

V evropské přírodě vyrůstají tyto druhy bramboříků:

Historie pěstování[editovat | editovat zdroj]

Bramboříky se staly velmi populární rostlinou již ve středověku. Mimo původního středoevropského druhu se začal v polovině 16. století v Německu hojně pěstovat brambořík břečťanolistý a v Belgií brambořík vykrojený. Angličané zavedli pěstování bramboříku jarního a brzy se přidali i Francouzi. V 18. století byl do Evropy dovezen z východního středomoří brambořík perský; jeho druhové jméno persicum neznamená že pochází z Persie, ale že květ je barvou podobný broskvím (v jazyce lat persica). Ten se stal základem pro vyšlechtění stovek nynějších kultivarů, které jsou velmi hezké, ale nejsou příliš vhodné pro venkovní pěstování.

Mimo hrnkových rostlin určených do místností jsou vyšlechtěny i rostliny vysazované do zahrad nebo odrůdy malého vzrůstu vhodné do skalek.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e ŽĎÁRSKÁ, Zuzana. Charakteristika a možnosti využití rodu Cyclamen. Lednice, 2011 [cit. 10.02.2015]. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce Běla Svitáčková. Dostupné online.
  2. Flora of China: Cyclamen [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA, [cit. 2015-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Brambořík [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, [cit. 2015-02-10]. S. 38-39. Dostupné online. (česky) 
  4. Flora Europaea: Cyclamen [online]. Royal Botanic Garden, Edinburg, UK, [cit. 2015-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Katalog botanických zahrad Florius: Cyclamen [online]. Unie botanických zahrad ČR, Botanická zahrada hl. m. Prahy, Praha, [cit. 2015-02-10]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]