Borotín (okres Tábor)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Borotín

Borotín od jihu
Vlajka obce Borotín
vlajka
Lokalita
Status městys
LAU (obec) CZ0317 552101
Kraj (NUTS 3) Jihočeský (CZ031)
Okres (LAU 1) Tábor (CZ0317)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Tábor
Historická země Čechy
Katastrální výměra 26,25 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 678 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 520 m n. m.
PSČ 391 35
Zákl. sídelní jednotky 9
Části obce 11
Katastrální území 4
Adresa úřadu městyse Borotín 57
391 35 Borotín u Tábora
Starosta Ing. Antonín Brož
Oficiální web: www.borotin.cz
Email: obec.borotin@tiscali.cz
Borotín
Borotín
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borotín (německy Borotin) je městys se zříceninou hradu v okrese Tábor, v Jihočeském kraji, necelých 11 km ssz. od Tábora. V roce 2006 měl 541 obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zakladatelem obce byl rod zemanů Vítkovců, kteří se původně psali z Borotína a později z Landštejna. Někdy kolem roku 1356 postavil vladyka Mikuláš z Borotína (též v některých pramenech uváděn jako Mikuláš Borota), na místě tvrz. Jeho vnuk, Vítek z Landštejna, přestavěl tvrz na gotický hrad. Jeho potomci, Jan z LandštejnaHeřman z Landštejna, se stali stoupenci učení Jana Husa. Přičiněním tohoto šlechtického rodu byla ves Borotín s mohutným a opevněným hradem od roku 1422 baštou husitů. Heřman byl na pražském sněmu v roce 1423 zvolen do sboru zemských správců. V roce 1426 se stal jeho nástupce Mikuláš jedním z vedoucích husitských hejtmanů, ale roku 1434 přešel do katolického tábora. Za tuto údajnou zradu oblehlo hrad husitské vojsko pod vedením Prokopa Holého. Obec Borotín husité vydrancovali, pobořili a vypálili.

V držení obce a hradu Borotín se vystřídala celá řada šlechtických rodů: Jan Malovec z Pacova (1446), Kateřina Malovcová z Pacova (1488), Oldřich Malovec z Pacova (1556), Pavel Malovec z Pacova (1602), Kryštof Vojkovský z Milhostic (1613), Adam Šťastný z Kvasejovic (1618), Polyxena z Lobkovic (1623) a Jan Nádherný z Borutína (1829).

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[2]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Borotíně (okres Tábor).
  • Kostel Nanebevstoupení Páně
  • Výklenková kaplička
  • Socha svatého Jana Nepomuckého
  • Zemědělský dvůr čp. 120
  • Zřícenina gotického hradu Borotín zvaná též Starý zámek

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Pramáti rodu Borotínů (Berta Vítkovcová z Borotína) se těžce prohřešila proti cti rodu (byla nymfomankou) a následkem toho jí stihla krutá kletba: Po své smrti musela nahá bloudit hradem a jeho okolím tak dlouho, dokud nevymře její poslední potomek. Světoznámý rakouský divadelní dramatik, Franz Grillparzer (17911872), použil tuto legendu pro svoji divadelní inscenaci ve Vídni pod názvem Pramáti (Die Ahnfrau). Vítkovcové z Landštejna (předtím „z Borotína“) vymírají Mikulášem z Landštejna (v legendě a v divadelní inscenaci vystupuje jako „Jaromír z Borotína“ – tedy osoba historicky neexistující). Tento poslední člen rodu byl 1460 omylem zavražděn v lese nedaleko Bejšova. Legenda končí slovy: „Teprve nyní smrtí posledního Borotína byla kletba z pramáti sňata, takže se mohla uložit do rakve k věčnému spánku“.[3]

V Novém Kostelci měli krásný zvon. Občané Tábora jim ho záviděli a jednoho dne ho ukradli z věže a pověsili do kostela v Táboře. Zvon však v noci ulétl z kostela, ale když se snažil vrátit do své věže, špatně se zavěsil a spadl do studánky. Ráno tam žena prala prádlo a to se jí chytilo za zvon. Žena zaklela a zvon se navždy utopil.[4]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  3. Pavel, Josef: „Pověsti českých hradů a zámků“, díl II, Praha 2000.
  4. ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Berwid-Buquoy, Jan: Neznámá země Československo - Jižní Čechy (série přednášek), FU Berlin, Ost-Europa-Institut, Západní Berlín 1975.
  • Tříska, Karel: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V., Jižní Čechy, Praha 1986.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]