Boletice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o jihočeské vesnici. Další významy jsou uvedeny na stránce Boletice (rozcestník).
Boletice

Kostel sv. Mikuláše
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 11 (2011)[1] (e)
Lokalita
Součást obce Kájov
Katastrální území Kraví Hora
Zeměpisné souřadnice 48°49′29″ s. š., 14°13′3″ v. d.
Boletice
Red pog.svg
Boletice
Další údaje
Kód části obce 7153
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boletice (německy Poletitz) je vesnice, součást obce Kájov v okrese Český Krumlov. Nachází v katastrálním území Kraví Hora a leží při jižní hranici vojenského újezdu Boletice, jehož újezdní úřad ve vsi sídlí. Boletice byly k 1. lednu 2016 z vojenského újezdu vyčleněny a připojeny k Kájovu, zatímco vlastní katastrální území Boletice, přimykající se k severnímu a východnímu okraji zástavby, jeho součástí nadále zůstává.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původní Boletice[editovat | editovat zdroj]

Název vsi je odvozován od slovanského kmene Boleticů, který zde měl svá sídliště.[2] Boletice ležely na významné křižovatce obchodních stezek, již kolem 12. století vznikl na kopci kostel a na dalším kopci hrad Raziberk.[2] Ještě po polovině třináctého století zůstal zdejší odlehlý újezd korunním majetkem.[2] Václav I. věnoval újezd zvíkovskému purkrabímu Hirzovi.[2] Roku 1263 král Přemysl Otakar II. věnoval újezd nově zakládanému cisterciáckému klášteru Zlatá Koruna.[2] K boletickému statku patřily ještě vesnice Křenov, Kladné, Záhorné a Kájov a vrch Hradiště u Boletic, což mohl být Raziberk.[2] Roku 1281 věnování potvrdil Ota Braniborský a roku 1284 Václav II. V dalším období pod zdejší klášterní velkostatek, kde bylo i sídlo rychty, spadaly vesnice Dolany (Dolern), Býlovice, Podvoří (Podwurst), Beníkovice (Penkelitz), Český a Německý Křenov (Krenau), Záhorkov (Ahorn), Lazec (Losnitz), Dobrkovice (Turkowitz), Kladné (Kladen), Přelštice (Scholsnitz) a Hořičky (Horwitzl), založené převážně cisterciáky.[2] Roku 1293 je první zmínka o existenci zdejší farnosti, roku 1400 pak papež Bonifác IX. kostel spolu s dalšími v okolí inkorporoval ke klášteru.[2]

Za husitských válek se panství zmocnil Oldřich z Rožmberka a roku 1420 se i boletičtí poddaní podíleli na husitském plenění kláštera.[2] Za Vladislava Jagellonského získali práva nad klášterem a držbu většiny jeho statků Vok a Petr z Rožmberka.[2] Roku 1445 podle krumlovských register bylo v Boleticích 26 osedlých, většinou s českými jmény.[2]

Roku 1722 je prvně zmiňována škola poblíž fary, s jedním učitelem.[2] Po zrušení kláštera císařským nařízením z 10. listopadu 1785 koupil klášterní panství v dražbě kníže Jan Schwarzenberg a připojil ke krumlovskému panství.[2] V inventáři boletické farnosti z roku 1797 byl uveden i vodovod do fary a školy.[2] Roku 1937 byl kostel elektrifikován a byla opravena jeho střecha.[2] V roce 1921 měly Boletice 56 domů a 394 obyvatel.[2]

Součást vojenského újezdu[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto, bezprostředně poté byla oblast začleněna do vojenského újezdu.[2] Ještě v roce 1956 byl kostel opravován, ale pak i on pustl a byl devastován jako všechny zanikající vesnice.[2]

Po roce 2000 vzniklo občanské sdružení Boletice, usilující o záchranu kostela; v červenci 2005 spolu se skotskými dobrovolníky organizovalo úklid kolem kostela.[2] Uvažovalo se o zpřístupněné oblasti včetně kostelíku pro civilní turistiku.[2] Od 1. července 2006 byly o sobotách, nedělích a státem uznaných svátcích části vojenského újezdu zpřístupněny. V souvislosti s tím bylo ve vojenském újezdu a jeho okolí vyznačeno 75,5 km pěších turistických značených tras a 95 km cyklotras. Přes Boletice (kolem kostela) vede cyklotrasa č. 1254 z Kájova do Horní Plané, v Boleticích se na ni napojuje cyklotrasa č. 1253 z Chvalšin.

Součást obce Kájov[editovat | editovat zdroj]

V roce 2011 navrhlo Ministerstvo obrany ČR optimalizaci vojenských újezdů, v jejímž rámci by některé osady včetně Boletic měly být z újezdu do začátku roku 2015 vyčleněny.[3][4] Vláda o zmenšení újezdu od roku 2015 rozhodla na začátku ledna 2012.[5] V pátek a v sobotu 10. a 11. února 2012 udělalo ministerstvo obrany v dotčených osadách anketu o jejich budoucnosti. V okrsku Boletice se vyjádřilo 45 % obyvatel.[6] 78 % hlasujících se vyjádřilo pro to, aby se osada Boletice připojila k obci Kájov jako její nová místní část.[7][8]

V návaznosti na to vzniklo ke dni 7. listopadu 2013 katastrální území Kraví Hora, které bylo vyčleněno z dosavadního katastrálního území Boletice.[9] To zahrnuje mj. prakticky celý intravilán vsi Boletice i místní kostel.[10] Na základě zákona č. 15/2015 Sb. pak bylo k 1. lednu 2016 katastrální území Kraví Hora (na němž se nachází mj. sídlo újezdního úřadu) vyčleněno z vojenského újezdu Boletice a připojeno k obci Kájov,[11] zatímco katastrální území Boletice zůstalo i nadále součástí vojenského újezdu. K témuž dni byla na základě výnosu č. 20/2015 Újezdního úřadu Boletice zpřístupněna pro civilní dopravu silnice z Chvalšin do Boletic, jejíž úsek nadále územím vojenského újezdu prochází.[12]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Na území Boletic na vrchu Olymp asi půl kilometru jihovýchodně od vsi se zachoval kostel svatého Mikuláše, původně románský (zachována sdružená okénka ve věži) přestavovaný goticky. Vznikl jako ohrazený kostel (kostelec) pravděpodobně koncem 12. století, první písemná zmínka o kostelu i vsi je z roku 1263.[2] Nyní je v neutěšeném technickém stavu. Strop kostela byl rekonstruován v roce 1992.[2]

Severně od kostela stávala fara ze 17. století, západně od kostela škola z roku 1722, tyto stavby byly v letech 1969–1970 zlikvidovány a zůstaly z nich zbytky zdí.[2]

Přes kilometr východně od vesnice je vrch Radič neboli Raziberk či Razimberk (658 m n. m.) se stopami hradiště.

Pověst[editovat | editovat zdroj]

V Boleticích se za svého života neustále hádali dva tvrdohlaví sedláci. Nesnášeli se. Když zemřeli, tak byli pohřbeni na místním hřbitově u kostela svatého Mikuláše. Ale ze hřbitova se po nocích ozývalo spílání, nadávky a vyhrožování. Boletičtí byli celému kraji pro smích, že mají hádavé nebožtíky. Ani místní farář si s touto situací nevěděl rady a tak požádal o radu do Říma samotného papeže. Zařídil se podle jeho odpovědi. Kříže na hrobech nebožtíků měly být umístěny zády k sobě. Od té doby, kdy místní tyto kříže přesunuli, byl na hřbitově klid a pokoj. Hádání ustalo.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015.
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w Boletice (Poletitz), web Zaniklé obce po roce 1945, Jiří Kripner 25. 12. 2006, Anna Bauerová
  3. Vojenský újezd Boletice se nejspíš zmenší o dvanáct procent, Ministerstvo obrany ČR, 14. 10. 2011
  4. Vojenský újezd Boletice se zmenší, návštěvy se obejdou bez razítka, iDnes.cz, 14. 10. 2011, vj (Václav Janouš)
  5. Vláda zrušila vojenský újezd Brdy, další čtyři cvičiště se zmenší, iDnes.cz, 4. 1. 2012, kop, alt, jis
  6. Lidé ve vojenských újezdech hlasovali, zda se chtějí osamostatnit, iDnes.cz, 11. 2. 2012
  7. Lucie Kándlová: Lidé z Boleticka se těší, až si pozvou návštěvu i bez armádního razítka, iDnes.cz 16. 2. 2012
  8. Jan Wirnitzer: V Česku vzniknou čtyři nové obce, prvního starostu si zvolí i Libavá, iDnes.cz, 13. 2. 2011
  9. Změny v RSO 2013b [online]. Český statistický účad, [cit. 2016-02-23]. Dostupné online.  
  10. Hranice čtvrti Kraví Hora [online]. openstreetmap.org, [cit. 2016-02-23]. Dostupné online.  
  11. Zákon 15/2015 - Zákon o zrušení vojenského újezdu Brdy, o stanovení hranic vojenských újezdů, o změně hranic krajů a o změně souvisejících zákonů (zákon o hranicích vojenských újezdů) [online]. zakonyprolidi.cz, [cit. 2016-02-23]. Dostupné online.  
  12. Výnos číslo 20/2015 Újezdního úřadu Boletice ke zpřístupnění místní účelové komunikace pro potřeby civilní veřejnosti ve Vojenském újezdu Boletice [online]. Vojenský újezd Boletice, [cit. 2016-02-23]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]