Bohuslav Franta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
JUDr. Bohuslav Franta
Bohuslav Franta.jpg

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1911 – 1918

Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920

Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1925
Stranická příslušnost
Členství mladočeská str.
Česká státopráv. dem.
Čs. nár. dem.

Narození 8. května 1861
Poděbrady
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 24. dubna 1929 (ve věku 67 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profese politik
Commons Kategorie Bohuslav Franta
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohuslav Franta (8. května 1861 Poděbrady[1]24. dubna 1929 Praha[2][3])[4], byl český a československý politik, člen Národní strany svobodomyslné (mladočeši) a poslanec Revolučního národního shromáždění za Českou státoprávní demokracii, respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii. Později byl senátorem Národního shromáždění ČSR.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval práva. Nastoupil jako úředník zemského výboru. Zaměřoval se na otázky okresních samospráv a stavebních záležitostí. V zemském výboru se seznámil s mladočeským politikem Václavem Škardou. Byl činný ve spolkovém životě, podporoval české menšiny v pohraničí (později byl místopředsedou Národní jednoty severočeské a členem výboru Ústřední matice školské).[2]

Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska. Ve volbách do Říšské rady roku 1911 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Čechy 24. Usedl do poslanecké frakce Český klub. Ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie.[5] Na Říšské radě prosadil zákon nazývaný podle něj Lex Franta, jímž se nařizovalo zaznamenávání parlamentních projevů pronesených i v jiných jazycích než němčině. Prosazoval také zavedení aspoň pasivního volebního práva pro ženy.[2]

Za první světové války se zapojil do odboje[6]. Již v roce 1914, ještě před odjezdem T.G. Masaryka do exilu, jako emisar domácí zpravodajské sítě Maffie jednal ve Švýcarsku.[2] Když se v prvních letech války stal dosavadní hlavní tiskový orgán mladočeské strany Národní listy dočasně loajálním vůči vídeňské vládě, patřil Franta od roku 1917 do okruhu listu Národ, který se profiloval jako radikálně národovecký. V rámci mladočeské strany tvořil radikální křídlo (podobně jako například František Sís) odmítající aktivismus části mladočechů.[7] Při obnovení zasedání Říšské rady v roce 1917 podal návrh, aby byli z vězení propuštěni čeští předáci Karel Kramář a Alois Rašín.[2]

Od roku 1918 zasedal v československém Revolučním národním shromáždění.[8] Byl tehdy profesí vrchní zemský rada.[9] Po vzniku ČSR předsedal zemskému správnímu výboru.[2]

V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění, kde setrval do roku 1925.[10] Od roku 1924 byl místopředsedou senátu.[2]

Po vzniku ČSR rovněž zastával funkci předsedy zemského výkonného výboru Československé národní demokracie v Čechách. Zemřel v roce 1929 v sanatoriu v Podolí v Praze.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Poděbrady
  2. a b c d e f g h Senátor dr. Bohuslav Franta zemřel. Národní listy. Duben 1929, roč. 69, čís. 114, s. 1. Dostupné online. 
  3. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých POD Z6 • 1923-1935, s. 106. Dostupné online.
  4. NASKE, Miloslav. Národní shromáždění Republiky Československé: Poslanecká sněmovna, Senát, Národní výbor, Revoluční národní shromáždění. Životopisná a statistická příručka.... [s.l.]: Šmejc a spol., 1924. 247 s. Dostupné online. (česky) 
  5. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  6. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.11 - 12, 24
  7. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 162, 173, 183. (česky) 
  8. Bohuslav Franta [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-18]. Dostupné online. (česky) 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-18]. Dostupné online. (česky) 
  10. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-14. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]