Bohumil Zemánek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bohumil Zemánek
Bohumil-Zemánek-portrét-CBd.jpg
Narození10. října 1942
Brno
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí12. srpna 1996 (ve věku 53 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
VzděláníAkademie výtvarných umění v Praze
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánísochař a restaurátor
DětiTerezie Zemánková
PříbuzníTerezie Zemánková (dcera)
Významná dílapark Folimanka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohumil Zemánek (10. října 1942 v Brně12. srpna 1996 v Praze) byl český sochař a restaurátor.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Brně jako druhý syn ze tří dětí profesionálního vojáka Bohumíra Zemánka a jeho ženy Anny Zemánkové, která později proslula jako významná česká autorka art brut.

V letech 1964 - 1970 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru prof. Karla Hladíka a později doc. Jiřího Bradáčka. Tam se také seznámil se svojí budoucí manželkou, sochařkou a restaurátorkou Markétou Paurovou. Roku 1975 se manželům narodila dcera Terezie Zemánková.

Jeho tvorba nebyla v souladu s kulturní politikou normalizačního režimu a proto před rokem 1989 vystavoval jen sporadicky. Společně se sochařem Michaelem Bílkem se věnoval intenzivně restaurování kamenných sochařských památek převážně v severních Čechách.

Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Byl ovlivněn americkým pop-artem, v českém prostředí patřil spolu s Karlem Neprašem, Jiřím Sopkem, nebo Jiřím Načeradským k výrazným osobnostem nové figurace a okruhu tzv. "české grotesky". Už v dobách svých studií na AVU formuloval jednoznačný výtvarný rukopis. Od počátků se soustředil na realistickou figurální plastiku převážně v životní velikosti zpracovanou v sádře, ale především v pálené, režné nebo glazované keramické hlíně. Pro jeho dílo je charakteristická až živočišná modelace, antikizující otisky drapérií a často přiznané spáry po sádrových formách.

Zemánkova raná tvorba z dob studií měla expresivní náboj a sochař neváhal pojmout zdánlivě fádní téma jako nelaskavou grotesku (Kočárek, 1964). Socha Boxer byla vytvořena roku 1968 a je osobitou reakcí na srpnový vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Zemánkovo pojetí lidské postavy, stylizované do jakéhosi „lidového pratypu“, je ironizující. S humorným nadhledem pranýřoval maloměšťácké stereotypy (Než služka Katy přinese na stůl rybí polévku... 1968) a poživačnost (Žena Julie – Svítání 1988–1989, Šachy 1986–1987), banalizoval ideál pracujícího člověka (Bohouš 1978-79). Zemánek demýtizuje až do zesměšnění. Jeho tématem je zcela důsledně obyčejný člověk našich dní ve svých obyčejných šatech a obyčejném postoji pojatý tak realisticky, že tu stojí "jako živý". Ve skutečnosti však Zemánek pevnou, vypjatou a shrnující modelací své postavy monumentalizuje. Takové spojení lidského humoru a umělecké vážnosti je v sochařství vzácné.[1]

Častým motivem jeho soch byla voda, která mu byla symbolem svobody, přirozenosti a blaženosti fyzického bytí. Uplatňuje se v mokrých drapériích přilepených na kyprá těla jeho Žen Julií, v sousoších vodních her (Vodní pólo – s Jiřím Sopkem – 1970, Koupaliště, 1968, Vana – s Karlem Zavadilem - 1967) i v sérii postav s názvem Moře (1981 – 1985). Mokré drapérie odhalují provokativně intimní detaily, ale gesta i výraz jsou většinou natolik infantilní, že předem vylučují vyzývavou erotičnost. Zemánek si liboval v tomto druhu paradoxu a překlenul tak žánrovou podstatu svých soch i sousoší směrem k humorným, leč obecnějším metaforám o lidském údělu.[2]

To, že Zemánek zůstal svůj, je záležitostí zvláštního ustrojení jeho talentu i přímého, ale osobitě motivovaného vztahu k člověku i lidem, a tedy i výsledkem jisté zdrženlivosti vůči vlivům aktuálních světových proudů. Odzrcadlila se zde též situace českého duchovního života s jedním z jeho typických uměleckých projevů – figurální groteskou.[3]

Bohumil Zemánek je autorem několika realizací ve veřejném prostoru, např. dětské fontány v parku Folimanka v Praze, nebo sochy Dilema (1988) v atriu Základní školy, Lehotského, sídliště Řepy, Praha 17.[4]

Autorské výstavy[editovat | editovat zdroj]

Společné výstavy[editovat | editovat zdroj]

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Chalupecký J, Nové umění v Čechách, 1994
  2. Magdalena Juříková, výstava BZ v Novoměstské radnici 2012
  3. Jan Kříž, in: Bohumil Zemánek a paní Zemánková, 1993
  4. Bohumil Zemánek: Dilema, Vetřelci a volavky
  5. Bohumil Zemánek - Sochy, SGVU v Litoměřicích. www.galerie-ltm.cz [online]. [cit. 2017-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-21. 

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Autorský katalog[editovat | editovat zdroj]

Antologie/sborník[editovat | editovat zdroj]

  • 1985, 78/1985, Jazzová sekce, Praha
  • 1992, Sborník S.V.U. Mánes (U příležitosti členské výstavy ve výstavních sálech Mánesa 5.11.-6.12.1992), Spolek výtvarných umělců Mánes, Praha

Knižní publikace[editovat | editovat zdroj]

  • 1978 Holub K, Mladí čeští sochaři, Odeon, Praha
  • 1979 Růžička M, Vlček T, Současná keramika, Odeon, Praha
  • 1994 Chalupecký J, Nové umění v Čechách, Nakladatelství H&H, s.r.o., Jinočany ISBN 80-85787-81-4
  • 2000 Stádníková J a kol., Sochy v Praze 1980–2000, Nakl. Kdo je kdo, Praha, ISBN 80-902586-5-4

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]