Božena Kacerovská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Božena Kacerovská
Kacerovská kolem roku 1905
Základní informace
Rodné jméno Božena Kačerovská
Přezdívka Beatrice
Narození 4. srpna 1880
Rakousko-Uhersko Louny, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 7. února 1970 (89 let)
Československo Louny, Československo
Žánry opera, píseň
Povolání operní pěvkyně
Hlasový obor soprán
Aktivní roky 19011918
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Božena Kacerovská, (4. srpna 1880 Louny[1]7. února 1970 Louny) byla česká operní pěvkyně a hudební pedagožka. V počátcích kariéry vystupovala v opeře Národního divadla a v Novém německém divadle v Praze, od roku 1906 žila v Paříži a pohostinsky vystupovala na různých operních scénách v západní Evropě. Byla vyhledávanou sopranistkou a považována za přední interpretku díla Richarda Wagnera. Po skončení aktivní kariéry se věnovala pedagogické činnosti.

Život[editovat | editovat zdroj]

Kacerovská se narodila v rodině lounského holiče. V rodišti navštěvovala obecnou školu a pak měšťanskou školu. Pěveckého talentu mladé dívky si povšiml jiný lounský rodák, hudební skladatel a varhaník Eduard Tregler. Ten jí doporučil studium na Pivodově pěvecké škole v Praze. Od roku 1890 na ní učil a v roce 1898 se stal jejím ředitelem Karel Kovařovic. Pod jeho vedením se Kacerovská stále zdokonalovala.[2]

Roku 1900 se Kovařovic stal šéfem opery Národního divadla. O rok později hledal hlavní představitelku Aidy. Jeho rozhodnutí padlo na Kacerovskou. Lounská zpěvačka v této roli debutovala 7. června 1901.[3] V národním divadle vystoupila Kacerovská ještě v roli Amélie ve Verdiho opeře Maškarní ples, zpívala Alžbětu ve Wagnerově Tannhäuserovi a titulní roli obdržela v Královně ze Sáby od Karla Goldmarka. Z nejasných příčin však Kacerovská koncem roku 1902 z Národního divadla odešla.[4]

V sezóně 1904/1905 působila v Novém německém divadle v Praze, v jehož budově sídlí Státní opera Praha. Zde zpívala donnu Annu v Mozartově Donu Giovannim a Toscu v Pucciniho stejnojmenné opeře. Také v tomto angažmá setrvala Kacerovská jen krátce. Možná i v důsledku deziluze z ukončeného vztahu s chemikem Otakarem Zacharem se zpěvačka rozhodla Čechy opustit. V roce 1906 odjela do Paříže, kde žila dalších 18 let.

První dva pařížské roky věnovala Kacerovská navazování kontaktů (mezi její známé patřil i historik českých dějin Ernest Denis) a zdokonalování v technice zpěvu. Prvních pár měsíců chodila k Mathildě Marchesi, ale už v říjnu 1906 přešla do renomované školy Jeana de Reszke. K proniknutí na evropská koncertní pódia Kacerovské nejvíce pomohl španělský dirigent, houslista a skladatel Enrique Fernández Arbós. Stal se jejím hlavním dirigentem a vystupoval s ní ve Francii i mimo ni. Kacerovská si postupně vybudovala postavení vyhledávané interpretky opusů Richarda Wagnera a Ludwiga van Beethovena.

Božena Kacerovská jako Aida
Dům v Lounech, kde Kacerovská žila

Zúčastnila se prvních tří wagnerovských festivalů v San Sebastiánu v letech 1910, 1911 a 1913. V Paříži zpívala ve Velké opeře a Komické opeře, vystupovala v Londýně i Antverpách. Po vystoupení v Královském divadle v Madridu ji přijal Alfons XIII.[5]

Po celou svoji kariéru propagovala Kacerovská českou hudbu. Na své recitály pravidelně zařazovala písně a árie Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha, Oskara Nedbala, Josefa Suka, Rudolfa Frimla i Eduarda Treglera. Za první světové války podborovala dobročinnými koncerty první československý odboj. Její působení ocenil v soukromém dopisu i malíř František Kupka.[6]

Po válce Kacerovská z nejasných důvodů uměleckou kariéru ukončila a pedagogicky působila na škole Jeana de Reszke, kde se kdysi sama zdokonalovala. Kacerovská měla v Lounech stále rodinu a s rodným městem nikdy kontakt nepřerušila. Během svých návštěv zde obyčejně uspořádala koncert. V roce 1924 se Kacerovská do Čech natrvalo vrátila. V Praze na Vinohradech si otevřela pěveckou školu, s jejímiž frekventanty pořádala veřejné akademie.

Když jí v roce 1947 zemřela matka, odstěhovala se Kacerovská do Loun a usadila se v domě čp. 133, kde žila s bratrem Karlem. Sourozenci předpokládali, že budou žít z výnosů z pronájmu pozemků, které zdědili. Po komunistickém puči v únoru 1948 však nemovitosti museli pod cenou prodat státu. Kacerovská žila z nízkého důchodu a příspěvků za hodiny zpěvu, které soukromě dávala. Zemřela v Lounech ve věku 89 let.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Louny
  2. ROEDL, Bohumír. Zapomenuté árie Boženy Kacerovské (1880–1970). In: KOPIČKA, Petr. Fontes ipsi sitiunt. Litoměřice: Státní oblastní archiv v Litoměřicích, 2016. ISBN 978-80-904381-5-6. S. 229–241. (Dále jen Roedl 2016)
  3. NEJEDLÝ, Zdeněk. Dějiny opery Národního divadla, sv. VI, Opera národního divadla od roku 1900 do převratu. Praha: Sbor pro zřízení druhého Národního divadla, 1936. 365 s. S. 76. 
  4. VEJRÁŽKA, Pavel. Až zemřu, přeji si, aby mé srdce bylo probodeno. Regiz [online]. 1997 [cit. 2016-05-02]. Čís. 2/1997. Dostupné online. 
  5. Roedl 2016, s. 235–237.
  6. LŮŽEK, Bořivoj. Jubileum Boženy Kacerovské. Kulturní měsíčník Louny. Září 1965, s. 8–9. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]