Božena Kacerovská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Božena Kacerovská
Kacerovská kolem roku 1905
Kacerovská kolem roku 1905
Základní informace
Rodné jméno Božena Kačerovská
Přezdívka Beatrice
Narození 4. srpna 1880
Rakousko-Uhersko Louny, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 7. února 1970 (89 let)
Československo Louny, Československo
Žánry opera, píseň
Povolání operní pěvkyně
Hlasový obor soprán
Aktivní roky 19011918
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Božena Kacerovská, (4. srpna 1880 Louny[1]7. února 1970 Louny) byla česká operní pěvkyně a hudební pedagožka. V počátcích kariéry vystupovala v opeře Národního divadla a v Novém německém divadle v Praze, od roku 1906 žila v Paříži a pohostinsky vystupovala na různých operních scénách v západní Evropě. Byla vyhledávanou sopranistkou a považována za přední interpretku díla Richarda Wagnera. Po skončení aktivní kariéry se věnovala pedagogické činnosti.

Život[editovat | editovat zdroj]

Kacerovská se narodila v rodině lounského holiče. V rodišti navštěvovala obecnou školu a pak měšťanskou školu. Pěveckého talentu mladé dívky si povšiml jiný lounský rodák, hudební skladatel a varhaník Eduard Tregler. Ten jí doporučil studium na Pivodově pěvecké škole v Praze. Od roku 1890 na ní učil a v roce 1898 se stal jejím ředitelem Karel Kovařovic. Pod jeho vedením se Kacerovská stále zdokonalovala.[2]

Roku 1900 se Kovařovic stal šéfem opery Národního divadla. O rok později hledal hlavní představitelku Aidy. Jeho rozhodnutí padlo na Kacerovskou. Lounská zpěvačka v této roli debutovala 7. června 1901.[3] V národním divadle vystoupila Kacerovská ještě v roli Amélie ve Verdiho opeře Maškarní ples, zpívala Alžbětu ve Wagnerově Tannhäuserovi a titulní roli obdržela v Královně ze Sáby od Karla Goldmarka. Z nejasných příčin však Kacerovská koncem roku 1902 z Národního divadla odešla.[4]

V sezóně 1904/1905 působila v Novém německém divadle v Praze, v jehož budově sídlí Státní opera Praha. Zde zpívala donnu Annu v Mozartově Donu Giovannim a Toscu v Pucciniho stejnojmenné opeře. Také v tomto angažmá setrvala Kacerovská jen krátce. Možná i v důsledku deziluze z ukončeného vztahu s chemikem Otakarem Zacharem se zpěvačka rozhodla Čechy opustit. V roce 1906 odjela do Paříže, kde žila dalších 18 let.

První dva pařížské roky věnovala Kacerovská navazování kontaktů (mezi její známé patřil i historik českých dějin Ernest Denis) a zdokonalování v technice zpěvu. Prvních pár měsíců chodila k Mathildě Marchesi, ale už v říjnu 1906 přešla do renomované školy Jeana de Reszke. K proniknutí na evropská koncertní pódia Kacerovské nejvíce pomohl španělský dirigent, houslista a skladatel Enrique Fernández Arbós. Stal se jejím hlavním dirigentem a vystupoval s ní ve Francii i mimo ni. Kacerovská si postupně vybudovala postavení vyhledávané interpretky opusů Richarda Wagnera a Ludwiga van Beethovena.

Božena Kacerovská jako Aida
Dům v Lounech, kde Kacerovská žila

Zúčastnila se prvních tří wagnerovských festivalů v San Sebastiánu v letech 1910, 1911 a 1913. V Paříži zpívala ve Velké opeře a Komické opeře, vystupovala v Londýně i Antverpách. Po vystoupení v Královském divadle v Madridu ji přijal Alfons XIII.[5]

Po celou svoji kariéru propagovala Kacerovská českou hudbu. Na své recitály pravidelně zařazovala písně a árie Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha, Oskara Nedbala, Josefa Suka, Rudolfa Frimla i Eduarda Treglera. Za první světové války podborovala dobročinnými koncerty první československý odboj. Její působení ocenil v soukromém dopisu i malíř František Kupka.[6]

Po válce Kacerovská z nejasných důvodů uměleckou kariéru ukončila a pedagogicky působila na škole Jeana de Reszke, kde se kdysi sama zdokonalovala. Kacerovská měla v Lounech stále rodinu a s rodným městem nikdy kontakt nepřerušila. Během svých návštěv zde obyčejně uspořádala koncert. V roce 1924 se Kacerovská do Čech natrvalo vrátila. V Praze na Vinohradech si otevřela pěveckou školu, s jejímiž frekventanty pořádala veřejné akademie.

Když jí v roce 1947 zemřela matka, odstěhovala se Kacerovská do Loun a usadila se v domě čp. 133, kde žila s bratrem Karlem. Sourozenci předpokládali, že budou žít z výnosů z pronájmu pozemků, které zdědili. Po komunistickém puči v únoru 1948 však nemovitosti museli pod cenou prodat státu. Kacerovská žila z nízkého důchodu a příspěvků za hodiny zpěvu, které soukromě dávala. Zemřela v Lounech ve věku 89 let.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Louny
  2. ROEDL, Bohumír. Zapomenuté árie Boženy Kacerovské (1880–1970). In: KOPIČKA, Petr. Fontes ipsi sitiunt. Litoměřice: Státní oblastní archiv v Litoměřicích, 2016. ISBN 978-80-904381-5-6. S. 229–241. (Dále jen Roedl 2016)
  3. NEJEDLÝ, Zdeněk. Dějiny opery Národního divadla, sv. VI, Opera národního divadla od roku 1900 do převratu. Praha: Sbor pro zřízení druhého Národního divadla, 1936. 365 s. S. 76. 
  4. VEJRÁŽKA, Pavel. Až zemřu, přeji si, aby mé srdce bylo probodeno. Regiz [online]. 1997 [cit. 2016-05-02]. Čís. 2/1997. Dostupné online. 
  5. Roedl 2016, s. 235–237.
  6. LŮŽEK, Bořivoj. Jubileum Boženy Kacerovské. Kulturní měsíčník Louny. Září 1965, s. 8–9. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]