Bošířany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bošířany
Chalupy v osadě
Základní informace
Charakter sídla osada
Počet obyvatel 5 (2011)
Nadmořská výška 590 m
Lokalita
PSČ 357 31
Obec Horní Slavkov
Okres Sokolov
Historická země Čechy
Katastrální území Bošířany (5,678 km²)
Zeměpisné souřadnice
Bošířany
Bošířany
Další údaje
Kód ZSJ 044041
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bošířany (německy Poschitzau) jsou osada, základní sídelní jednotka města Horní Slavkov, v okrese Sokolov, v kraji Karlovarském.

V roce 2018 zde bylo evidováno 12 adres,[1] v roce 2011 zde trvale žilo 5 obyvatel.[2]

Osada leží v katastrálním území Bošířany o rozloze 5,678 km2.[3]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Osada leží v členité krajině Slavkovského lesa. Zástavba byla soustředěna v údolí Bošířanského potoka a na okolních svazích, přibližně 1,8 km severně od centra Horního Slavkova.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Popraviště

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1489, kdy patřila k panství hradu Bečov.[4] S odvoláním na farní kroniku kostela svatého Jiří se v německé literatuře uvádí, že kolonizační ves existovala již roku 1242. K bečovskému panství patřila ves až do roku 1850.[5]

Pojmenováni Bošířan je pravděpodobně odvozeno od osobního jména Božec a vyjadřuje tak vlastnický vztah. V kronice obce je odkazováno na odnož někdejšího hraničního slovanského kmene Chodů.[6]

Roku 1623 zde stálo 14 zemědělských usedlostí. V letech 1850–1877 byly Bošířany osadou obce Kfely, od roku 1877 samostatnou obcí. Bošířany postupně náležely v letech 1850–1855 do politického okresu Karlovy Vary, v letech 1855–1868 Loket, 1868–1913 Falknov (nyní Sokolov), 1913–1948 opět Loket a v letech 1850–1949 byly součástí soudního okresu Loket,[6] v letech 1961–1980 část obce Horní Slavkov v okrese Sokolov, poté základní sídelní jednotkou města Horní Slavkov.[7]

Po roce 1945 došlo k odsunu německého obyvatelstva a po vysídlení německých obyvatel v roce 1946 došlo jen k minimálnímu dosídlení českými obyvateli, neboť vesnice se octla v blízkosti nového Vojenského výcvikovéh prostoru Prameny. Rovněž se již prováděl ložiskový průzkum pro budoucí těžbu uranu. Vesnice se octla v uzavřeném uranovém pásmu, kam se smělo pouze s propustkou. Odsun německého obyvatelstva, těžba uranu v padesátých letech 20. století, která probíhala i v těsném sousedství obce, obec zničily. Původní stavby byly většinou demolovány.[5] Skutečnou tragédií pro obec bylo, že hlušinou z jámy č. 18 byla přerušena cesta z Horního Slavkova do Bošířan, čímž byla obec předurčena k likvidaci. Náhradní spojení bylo později vybudováno kolem šibenice.[8]

Zkázu obci přinesla těžba uranu, Bošířany se staly součástí uzavřeného území, kam byl vstup povolen pouze na propustky. Těžba navíc probíhala i v těsném sousedství obce. Na přelomu 50. a 60. let sice došlo k útlumu a nakonec i zastavení těžby uranu, ale zkázu obce to již neodvrátilo zánik. Zemědělská půda byla zničena, zástavba zchátralá a navíc zde byl i nedostatek vody, způsobený právě těžbou. K novému osídlení již proto nedošlo a dnes slouží Bošířany jako rekreační osada, ve které se zachovalo jen několik původních domů.[4]

Ve vsi se nacházelo několik zemědělských usedlostí, obytné budovy z 18. století byly ve štítech hrázděné. Na návsi stála od roku 1862 pseudorománská kaple neznámého zasvěcení, někdy uváděná jako kaple svaté Anny. Kaple se nedochovala, u místa původní kaple roste skupina velkých kaštanů a lip.[5]

Bošířany slouží jako rekreační osada, ve které se zachovalo jen několik původních domů.[4]

Uranové doly[editovat | editovat zdroj]

Již v 16. století se v těsném sousedství rozmáhalo hornictví, ves však zůstala zemědělskou lokalitou. V letech 1946–1947 probíhal v Horním Slavkově a okolí geologický průzkum. Výsledkem geologického průzkumu bylo zjištění uranového zrudnění a následovalo zaražení prvních těžních jam a zahájena těžba rudy. V Bošířanech byly ustanoveny dobývací prostory Bošířany I. a II. V DP Bošířany I. byly zaraženy jámy č. 14 a č. 18 a řada štol, v DP Bošířany II. jámy č. 13 a č. 16 a štola č. 1.[9] K 1.7.1952 byl zřízen závod Bošířany.[10] Těžila se zde skupina žil ze žilného uzlu Bošířany.[11]

Nejintenzivnější těžba probíhala v letech 1953–1955. V polovině padesátých let již geologickým průzkumem nedocházelo k žádným dalším nálezům rud. Skončila produkční těžba a od roku 1958 začal útlum těžby, hornické práce byly ukončeny k 1. březnu 1959.[12][13]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Na konci 19. století obyvatelstvo pracovalo v zemědělství a v blízké porcelánce firmy Haas & Czjzek.[6]

Vývoj počtu obyvatel a domů Bošířan[2]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 327 406 460 427 438 423 328 36 57 32 - 6 2 5
Počet domů 47 61 64 65 65 65 52 51 - 8 - 6 3 2

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Popraviště na katastru Bošířan z období kolem roku 1500, kde se po staletí popravovalo mečem a oprátkou. Poslední poprava zde proběhla 10. září 1751.[14][15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2018-05-16 [cit. 2018-05-16]. Dostupné online. 
  2. a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 3. 
  3. Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Bošířany [online]. [cit. 2018-05-16]. Dostupné online. 
  4. a b c BERANOVÁ VAICOVÁ, Romana. Zaniklé obce na Sokolovsku. Sokolov: Krajské muzeum Sokolov, 2005. 252 s. ISBN 80-86630-06-4. S. 105. 
  5. a b c PROKOP, Vladimír ml.; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 1. Sokolov: AZUS Březová, 2014.2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 165. 
  6. a b c DOHNAL, Pavel. Archiv obce Bošířany 1841 – 1945 (1947) [online]. Státní okresní archiv Sokolov se sídlem v Jindřichovicích, 2012-11-29 [cit. 2018-05-16]. Dostupné online. 
  7. katastrální území Bošířany [online]. Genea [cit. 2018-05-16]. Dostupné online. 
  8. TOMÍČEK, Rudolf. Těžba uranu v Horním Slavkově. Sokolov: Okresní muzeum Sokolov, 2000. 294 s. ISBN 8023867334. S. 173. [dále jen Tomíček]. 
  9. Tomíček, s. 62.
  10. Tomíček, s. 52.
  11. Tomíček, s. 36.
  12. Tomíček, s. 43.
  13. Tomíček, s. 156.
  14. památník na popraviště [online]. Národní památkový ústav [cit. 2018-05-16]. Dostupné online. 
  15. BURACHOVIČ, Stanislav. Poslední poprava v Horním Slavově. Časopis Arnika. 1979, čís. 11, s. 20. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]