Přeskočit na obsah

Bořeňovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bořeňovice
Pohled od jihu
Pohled od jihu
Lokalita
Charaktervesnice
ObecStruhařov
OkresBenešov
KrajStředočeský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel103 (2021)[1]
Katastrální územíBořeňovice (4,71 km²)
PSČ256 01
Počet domů39 (2024)[2]
Bořeňovice
Bořeňovice
Další údaje
Kód části obce8087
Kód k. ú.608084
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bořeňovice (německy Borschenowitz) jsou vesnice, část obce Struhařov v okrese Benešov ve Středočeském kraji. Nachází se asi 2,5 kilometru východně od Struhařova. Bořeňovice jsou také název katastrálního území o rozloze 4,71 km².[3]

Bořeňovice, před rokem 1932

Název snad vznikl z osobního jména Bořivoj, Bořihněv, či Bořen (zde možná analogie s něm. "Borschen", což znamená skalnatý vrch). Nejstarší zmínkou o vsi je záznam z falza 14. století listiny Ostrovského kláštera datující k roku 1205 událost „Paulus terram ad unum aratrum in villa Borenowicyh cum silva dedit“" „Pavel věnoval jedno popluží ve vsi Bořeňovicích s lesem.“[4]

Do roku 1558 držela Bořenovice Alžběta Vrchotová z Říčan.[5] V roce 1578 je jako majitel obce uváděn Vilám Chobotský z Ostředka.[6] Po několikerých změnách majitelů připadly Bořeňovice roku 1676 Marii Maxmilianě z Doudleb, manželce Petra Viléma z Říčan. Následně se dostaly do majetku Františka Ferdinand z Říčan, který měl v držení Jemniště, Struhařov a Postupice. Tato panství prodal v roce 1717 hraběti Františku Adamovi z Wiesenbergu.

Obec příslušela k faře v Chotýšanech (tam se i pohřbívalo). Ke konci 17. století se nalézalo v Bořeňovicích 9 velkých statků, 6 chalup a panská hospoda a obecní kovárna. Bořeňovice mají dle stabilního katastru vřetenovitý tvar s kolmou orientací objektů k návsi. Neuspořádaná chudší zástavba byla situována jihozápadně pod návsí, pod středem návsi protékal potok – dnes zakrytý.

Kaple na návsi byla postavena v roce 1878, křížek roku 1882, škola byla v Bořeňovicích vystavěna v roce 1903. V roce 1921 bylo v Bořeňovicích 44 obydlených domů, 55 rodin, 288 osob, v Býkovicích pak 20 obydlených domů, 20 rodin, 115 osob. Byly zde v té době zastoupeny tyto profese: 1 obchodník, 1 kovář, 2 krejčí, 1 obuvník, 1 pantoflář, 1 truhlář, 3 zedníci, 2 tesaři, 1 hokynář, 1 cihlář, 3 cestáři, dále zemědělské dělnictvo. Působil zde sbor dobrovolných hasičů a hospodářské strojní družstvo.[7]

Pomník padlým v první světové válce vznikl v roce 1922, dále byl postaven Vobeckův křížek při silnici od Struhařova a kaplička v Jedloví. V době prvorepublikové se konaly četné plesy, masopustní průvod, byla pořádána divadelní představení, v obci byla knihovna. V roce 1929 byla založena kampelička, zúčastnily se obce Jezero a Struhařov. V letech 1929 a 1932 byly prováděny opravy školy.

V poválečném roce 1947 měly Bořeňovice pouze 187 obyvatel. V témže roce byla provedena telefonizace a zahájeny práce na kanalizaci. V roce 1957 bylo založeno zemědělské družstvo a proběhla kolektivizace.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[8][9]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 273 314 299 319 287 288 265 167 168 134 106 81 69 90 103
Počet domů 40 39 39 42 43 44 45 46 108 43 42 44 45 49 39

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v letech 1850–1979 byly Bořeňovice samostatnou obcí v okrese Benešov. Od 1. ledna 1980 jsou částí obce Struhařov v okrese Benešov. V letech 1850–1925 a v letech 1960–1979 k obci patřily Býkovice a v letech 1960–1979 také Jezero, Střížkov, Svatý Jan a Věřice.[10]

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]

K nejstarším doloženým bořeňovským rodům patří rod Holíků, který hospodařil na statku č.p. 22. Holíci zde hospodařili od roku 1629, kdy je o nich záznam v nejstarších benešovských matrikách. Kontinuita tohoto rodu, který se v Bořeňovicích vyskytoval více než 300 let (12 generací), později také na statku č.p. 39 po rozdělení původního gruntu, je doložena až k roku 2024. K potomkům tohoto rodu patřil Jiří Holík, pobělohorský exulant a zakladatel nových štěpařských metod. Ve starých pozemkových knihách rychty Mnichovic, kam se jeho rodiče přestěhovali, je u jména jeho otce poznámka "bořeňovský".

Jedním z potomků bořeňovských Holíků byl i Jan Holík, (* 1924 Vlašim), o jehož vyprávění a zážitky zejména z doby druhé světové války projevila zájem společnost Post Bellum a projekt Paměť národa. Odkaz zde: https://www.pametnaroda.cz/cs/holik-jan-1924

Z genealogických informací genealoga pana Zdeňka Hornera vyplývá, že v polovině 18. století se zde usadil Ferdinand Zeman, který zde provozoval hospodu. Byl to praprapraděd bývalého prezidenta Miloše Zemana. Hospoda se nacházela v dnešním č.p. 20, o čemž svědčí matriční záznamy. Zemanovi vedli bořeňovskou hospodu dalších cca 100 let do poloviny 19. století.

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Český statistický úřad: Statistický lexikon obcí - 2024. Český statistický úřad. 29. listopadu 2024. Dostupné online.
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu.
  4. FRIEDRICH, Gustav. Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, díl II.. Praha: [s.n.], 1912. 382 s. S. 25.
  5. VLASÁK, Antonín. Okres benešovský, nástin statisticko-historický. Praha: Fr. A. Urbánek, 1874. 162 s. Dostupné online. S. 108.
  6. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království českého, díl patnáctý. Praha: Šolc a Šimáček, 1927. 348 s. S. 94.
  7. Bořeňovice - historie - Oficiální stránky obce Struhařov. www.obecstruharov.cz [online]. [cit. 2017-02-15]. Dostupné online.
  8. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  9. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  10. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 31, 52, 210, 545, 553, 614.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]