Blatenský vodní příkop

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Blatenský vodní příkop
U zaniklé osady Totenbach
U zaniklé osady Totenbach
Základní informace
Délka toku12 km
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Karlovarský kraj)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Mulda, Cvikovská Mulda, Černá, Blatenský potok
Kód památky21605/4-4149 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blatenský vodní příkop (německy Erbwassergraben) je přivaděč vody v Krušných horách vedoucí z přírodní rezervace Božídarské rašeliniště do Horní Blatné. Příkop je považován za unikátní vodní dílo. Roku 1980 byl vyhlášen technickou památkou.[1] V roce 2017 byl prohlášen národní kulturní památkou.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V 16. století byl v důlních revírech dostatek vodní energie nutnou podmínkou pro dobývání a zpracování rud. K pohonu vodotěžných strojů i k transportu stavebního a palivového dříví se využívala voda přírodních toků i umělých kanálů. Tedy i v hornoblatenském cínovém revíru došlo k výstavbě vodního příkopu, jehož zbudování se zasloužilo o rozvoj důlní činnosti v celé oblasti.

Příkop je dílem stavitele Stephana Lenka z let 15401544. Ještě během 16. století se dílo stalo výhradním majetkem Horní Blatné. Město v roce 1570 získalo od císaře Maxmiliána II. zvláštní výnos, kterým panovník prohlásil ochranu vodního příkopu a udělil Horní Blatné dědičné právo vybírat po všechny časy vodní poplatky. Odtud také pochází původní název příkopu Erbwassergraben/Dědičný vodní příkop.[3]

I když příkop později neplnil svoji původní funkci, tedy přivádění vody potřebné pro cínové doly, byl opravován a udržován, mj. i z protipožárních důvodů, až do roku 1945. Poté byl ponechán svému osudu. Na počátku 90. let 20. století byl téměř zničen, koryto bylo zaneseno a na mnoha místech byly porušeny ochranné hrázky a zničeny i betonové konstrukce.

V letech 19952001 prošel celkovou rekonstrukcí. Obnova díla souvisela se změnou vztahu člověka k životnímu prostředí. Z božídarských rašelinišť bylo nutné zachycovat kyselé humidní vody a odvádět je mimo vodárenskou nádrž Myslivny, která je hlavním zdrojem pitné vody pro příhraniční obce v oblasti Jáchymova a Ostrova. Projekt obnovy byl zpracován podle dochované archivní dokumentace rekonstrukce z roku 1929, provedené tehdejším vodním družstvem v Horní Blatné.[2]

Technická data[editovat | editovat zdroj]

Příkop se nachází v nadmořské výšce 975–945 metrů. Je téměř 13 km dlouhý[1] a vede ze severního okraje Božídarského rašeliniště přes Myslivny, Ryžovnu, Bludnou a severní úbočí Blatenského vrchu až do Horní Blatné, kde je voda svedena do potrubí a odvedena do Blatenského potoka. Byl vykopán v terénu s korytem zpevněným kameny a břehy s násypy o výšce 1 metr. Vede po vrstevnících s mírným klesáním 1 metr na 100 metrů.[4] Převýšení mezi začátkem a koncem je 32 metrů. Jeho šířka v minulosti dosahovala 2 metrů, po novodobé rekonstrukci je na většině trasy zhruba poloviční, tedy okolo 1 metru.[2]

V drsných horských podmínkách nestačilo jen vykopat strouhu, příkop musel být dostatečně chráněn před rozmary počasí, především před sněhem a vichřicemi. Proto byly kolem příkopu vysázeny smrky a některé části se v zimě zakrývaly větvemi. K regulaci vody v příkopu sloužily hráze se stavidly, přepady a odváděcí kanály. Údržbu měli na starosti stálí dozorci, kteří zajišťovali opravy. Svoji funkčnost si příkop zachovával po staletí.[4]

Naučná stezka[editovat | editovat zdroj]

Podél příkopu je vybudována 11,5 km dlouhá naučná stezka vybavená 23 informačními tabulemi.[5] Začíná asi 1,5 km západně od Božího Daru a nad Horní Blatnou se napojuje na naučnou stezku Vlčí jámy.[6]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b URBAN, Michal. Boží Dar a jeho (nejen) hornická minulost. 1. vyd. [s.l.]: FORNICA GRAPHICS, 2015. 123 s. ISBN 978-80-87194-48-5. S. 22,23. 
  2. a b c Památkový katalog – 1000132502 – Blatenský vodní příkop. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné online. 
  3. Infocentrum Boží Dar – Informační leták Blatenský příkop
  4. a b Blatenský příkop – Oficiální stránky Města Horní Blatná. www.horni-blatna.cz [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné online. 
  5. ZELENKA, Jaromír; ŽIVOR, Roman. Hornické památky České republiky. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Academia, 2019. 659 s. ISBN 978-80-200-2858-7. Kapitola Horní Blatná, s. 62–64. 
  6. Naučná stezka kolem Blatenského vodního příkopu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • URBAN, Michal. Boží Dar a jeho (nejen) hornická minulost. 1. vyd. [s.l.]: FORNICA GRAPHICS, 2015. 123 s. ISBN 978-80-87194-48-5. S. 22,23. 

Souvisejí články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]