Blatenský vodní příkop

Blatenský vodní příkop
	U zaniklé osady Totenbach
Základní informace
Délka toku	12 km
Pramen
	Černá; 50°24′46″ s. š., 12°54′7,22″ v. d.
Ústí
	Blatenský potok; 50°23′14,76″ s. š., 12°45′47,8″ v. d.
Protéká
	Česko (Karlovarský kraj)
Úmoří, povodí
	Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Mulda, Cvikovská Mulda, Černá, Blatenský potok
Kód památky	21605/4-4149 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blatenský vodní příkop (německy Erbwassergraben) je přivaděč vody v Krušných horách vedoucí z přírodní rezervace Božídarské rašeliniště do Horní Blatné. Příkop je považován za unikátní vodní dílo. Roku 1980 byl vyhlášen technickou památkou.^[1] V roce 2017 byl prohlášen národní kulturní památkou.^[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V 16. století byl v důlních revírech dostatek vodní energie nutnou podmínkou pro dobývání a zpracování rud. K pohonu vodotěžných strojů i k transportu stavebního a palivového dříví se využívala voda přírodních toků i umělých kanálů. Tedy i v hornoblatenském cínovém revíru došlo k výstavbě vodního příkopu, jehož zbudování se zasloužilo o rozvoj důlní činnosti v celé oblasti.

Příkop je dílem stavitele Stephana Lenka z let 1540–1544. Ještě během 16. století se dílo stalo výhradním majetkem Horní Blatné. Město v roce 1570 získalo od císaře Maxmiliána II. zvláštní výnos, kterým panovník prohlásil ochranu vodního příkopu a udělil Horní Blatné dědičné právo vybírat po všechny časy vodní poplatky. Odtud také pochází původní název příkopu Erbwassergraben/Dědičný vodní příkop.^[3]

I když příkop později neplnil svoji původní funkci, tedy přivádění vody potřebné pro cínové doly, byl opravován a udržován, mj. i z protipožárních důvodů, až do roku 1945. Poté byl ponechán svému osudu. Na počátku 90. let 20. století byl téměř zničen, koryto bylo zaneseno a na mnoha místech byly porušeny ochranné hrázky a zničeny i betonové konstrukce.

V letech 1995–2001 prošel celkovou rekonstrukcí. Obnova díla souvisela se změnou vztahu člověka k životnímu prostředí. Z božídarských rašelinišť bylo nutné zachycovat kyselé humidní vody a odvádět je mimo vodárenskou nádrž Myslivny, která je hlavním zdrojem pitné vody pro příhraniční obce v oblasti Jáchymova a Ostrova. Projekt obnovy byl zpracován podle dochované archivní dokumentace rekonstrukce z roku 1929, provedené tehdejším vodním družstvem v Horní Blatné.^[2]

Technická data[editovat | editovat zdroj]

Příkop se nachází v nadmořské výšce 975–945 metrů. Je téměř 13 km dlouhý^[1] a vede ze severního okraje Božídarského rašeliniště přes Myslivny, Ryžovnu, Bludnou a severní úbočí Blatenského vrchu až do Horní Blatné, kde je voda svedena do potrubí a odvedena do Blatenského potoka. Byl vykopán v terénu s korytem zpevněným kameny a břehy s násypy o výšce 1 metr. Vede po vrstevnících s mírným klesáním 1 metr na 100 metrů.^[4] Převýšení mezi začátkem a koncem je 32 metrů. Jeho šířka v minulosti dosahovala 2 metrů, po novodobé rekonstrukci je na většině trasy zhruba poloviční, tedy okolo 1 metru.^[2]

V drsných horských podmínkách nestačilo jen vykopat strouhu, příkop musel být dostatečně chráněn před rozmary počasí, především před sněhem a vichřicemi. Proto byly kolem příkopu vysázeny smrky a některé části se v zimě zakrývaly větvemi. K regulaci vody v příkopu sloužily hráze se stavidly, přepady a odváděcí kanály. Údržbu měli na starosti stálí dozorci, kteří zajišťovali opravy. Svoji funkčnost si příkop zachovával po staletí.^[4]

Naučná stezka[editovat | editovat zdroj]

Podél příkopu je vybudována 11,5 km dlouhá naučná stezka vybavená 23 informačními tabulemi.^[5] Začíná asi 1,5 km západně od Božího Daru a nad Horní Blatnou se napojuje na naučnou stezku Vlčí jámy.^[6]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Na západním úbočí Blatenského vrchu
Poblíž Horní Blatné
U bývalého dolu Pomoc Boží
U zaniklé osady Scherberovy Domky
Poblíž nástupu z božídarské strany
Poblíž nástupu z božídarské strany
Poblíž nástupu z božídarské strany
Poblíž nástupu z božídarské strany
Poblíž Ryžovny

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b URBAN, Michal. Boží Dar a jeho (nejen) hornická minulost. 1. vyd. Sokolov: Fornica Graphics, 2015. 123 s. ISBN 978-80-87194-48-5. S. 22, 23.
↑ ^a ^b ^c Blatenský vodní příkop [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-06-29]. Dostupné online.
↑ Infocentrum Boží Dar – Informační leták Blatenský příkop
↑ ^a ^b Blatenský příkop – Oficiální stránky Města Horní Blatná. www.horni-blatna.cz [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné online.
↑ ZELENKA, Jaromír; ŽIVOR, Roman. Hornické památky České republiky. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Academia, 2019. 659 s. ISBN 978-80-200-2858-7. Kapitola Horní Blatná, s. 62–64.
↑ Naučná stezka kolem Blatenského vodního příkopu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

URBAN, Michal. Boží Dar a jeho (nejen) hornická minulost. 1. vyd. Sokolov: Fornica Graphics, 2015. 123 s. ISBN 978-80-87194-48-5. S. 22, 23.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Blatenský vodní příkop na Wikimedia Commons

[:0-1] URBAN, Michal. Boží Dar a jeho (nejen) hornická minulost. 1. vyd. Sokolov: Fornica Graphics, 2015. 123 s. ISBN 978-80-87194-48-5. S. 22, 23.

[:1-2] Blatenský vodní příkop [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-06-29]. Dostupné online.

[3] Infocentrum Boží Dar – Informační leták Blatenský příkop

[:2-4] Blatenský příkop – Oficiální stránky Města Horní Blatná. www.horni-blatna.cz [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné online.

[Zelenka-5] ZELENKA, Jaromír; ŽIVOR, Roman. Hornické památky České republiky. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Academia, 2019. 659 s. ISBN 978-80-200-2858-7. Kapitola Horní Blatná, s. 62–64.

[6] Naučná stezka kolem Blatenského vodního příkopu

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]