Blanka Valchářová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
MgA Blanka Valchářová
Narození23. září 1967 (56 let)
Nový Jičín
VzděláníAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalířka, restaurátorka
OceněníCena Josefa Hlávky
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Blanka Valchářová (* 23. září 1967 Nový Jičín) je česká malířka a restaurátorka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Absolvovala gymnázium ve Vítkově a v závěrečném ročníku také výtvarnou školu v Opavě, kterou vedl Miloš Kačírek. Od 17 let malovala doma přímo na vyhrazenou zeď a když ji pomalovala, zeď se zabílila a mohla pokračovat. Původně chtěla být veterinářkou a později návrhářkou oděvů.[1]

V 80. letech se celkem sedmkrát pokoušela o přijetí na vysokou uměleckou školu a zároveň navštěvovala výtvarné kursy v Praze. Až po sametové revoluci byla přijata na Akademii výtvarných umění v Praze a patřila k prvním studentům, kteří se dokázali dobře orientovat v nové situaci, kdy na půdě pražské Akademie bylo zřízeno nebývalé množství pluralitně fungujících škol s dosud neobvyklou šíří názorového spektra.[2] V letech 1991-1997 studovala na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru klasických malířských technik prof. Zdeňka Berana (1991-1994) a v ateliéru restaurování prof. Karla Strettiho (1994-1997). Ve školním roce 1997-1998 využila příležitosti a absolvovala mistrovskou školu v ateliéru prof. Zdeňka Berana. Roku 1995 byla oceněna prestižní Cenou Josefa Hlávky. V letech 1996 a 2012 získala stipendia švýcarské Nadace Jana & Milan Jelínek.

Během studia byla členkou skupiny Dálnice (1992). Od roku 2012 je členkou SVU Mánes. Žije střídavě v Opavě a v Praze.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Valchářová si dobře osvojila techniku klasické olejomalby, ale neuvázla v pasti staromistrovské fascinace. Přestože se již během studia koncepčně věnovala portrétům nejrůznějších společenských typů, smysl pro význam detailu ji přivedl k hyperrealistické orientaci malby. Specifickým rysem její tvorby je krátký stav úžasu a ztrnutí nad přísným tvarem reality, zachycení něčeho, co předem jako zobecnění nefungovalo.[3] Její cit pro pravdivé zachycení detailu a smysl pro monumentalizaci a čistotu formy[4], který autorce brání ve sklouznutí k obecně oblíbenému uměleckému stylismu, je nejzřetelnějším posunem od hyperrealistického východiska.[2]

Valchářová dovede objevit a pozvednout na úroveň uměleckého díla nenápadnou skutečnost a vdechnout jí naléhavost hodnou renesančních a barokních mistrů.[5] Nápisy s již ztraceným smyslem, zdánlivě bezvýznamné náměty zátiší, jako natržený sáček se zrnky čočky, krabička s ozdobnými korálky (Perly, 1998), detail svatebních šatů (Svatební šaty, 1998) se tak stanou svébytným ikonickým znakem. Při studiu reality používá fotografii i mikroskop. Perly a běloskvoucí svatební šaty se staly zároveň záminkou pro nejsofistikovanější malířský úkol - vystavět prostor obrazu z valérů bílé barvy.[6]

Má potřebu vyjádřit se i k závažným společenským a duchovním tématům. V konceptuálním, výrazově minimalistickém triptychu obrazů "Tři ze sedmi pochodní"[7] se autorka vyslovuje k činu Palachovy, Zajícovy a Plockovy oběti. Vnímá přitom, že samotná realita Palachovy smrti je malířsky neuchopitelná a s vnitřní pokorou ji zobrazila jako symbol.[8] Vizualizací konceptu pomocí iluzivní malby české vlajky tak zároveň překvapivě aktualizuje i samotnou realistickou malbu.[2] Na autorské výstavě v kostele sv. Václava v Opavě (2000) tyto obrazy využila v instalaci "Za hranicí života", kterou doplnila stolem s Cibulkovými seznamy spolupracovníků StB a židlí s uniformou Veřejné bezpečnosti.[9]

Konceptuální ráz mají také její malířské sestavy, v nichž se krása malby střetává se symboly zániku a zmaru, podobně jako v malbách jejího pedagoga na AVU Zdeňka Berana. Zátiší Valchářové (ve skutečném významu francouzského "Nature morte") zachycují zmar ovoce, tříštění skla nebo plíce kuřáka a jsou tak zároveň symbolem vanitas i mementem mori.[6] Na výstavě ...ještě nebylo vše zodpovězeno (2015) je krása perlového náhrdelníku a historického krajkového kostýmu konfrontována s malířskou transformací rentgenových snímků vlastní hlavy.[10] V opavském kostele sv. Václava představila svůj absolventský cyklus Na hranici proměny, kde vedle sebe staví orientální symbol života - granátové jablko a lidskou lebku. Pracuje s přezvětšenými symboly, z nichž volí jen část. Symbolické ztvárnění protikladu počátku a konce je obsaženo i ve výtvarné formě - s živostí malby a barev a hojností a hebkostí světelných valérů kontrastuje důstojnost splývavých šedí a prázdnota lebky.[11]

V cyklu lidé 20. století, který má počátky již v době jejích studií na Akademii a dokládá i její sociální citlivost, zachycuje podoby lidí ze všech vrstev společnosti - punkerů, známých (Renata v mojí ulici, 2017), duchovních a řádových sester[12], mentálně postižených (Ota)[13] i podnikatelů (Vynálezce, 2014).

Blanka Valchářová je autorkou portrétu prvního poválečného primátora Opavy Vladimíra Mařádka (1945-1948)[14] a všech polistopadových primátorů města Opavy (Jiří Staněk[15], Jan Mrázek[16], Zbyněk Stanjura[17], Zdeněk Jirásek[18], Martin Víteček[19][20]) kterými město navázalo na mimořádnou obrazovou sérii, započatou roku 1899. Tehdy radní vybrali do té doby deset nejvýznamnějších purkmistrů, a podle kreseb a fotografií nechali zhotovit jejich portréty. Prvním se stal Johann Josef Schössler, purkmistr Opavy v letech 1797 až 1834.[21] Tvorba jednoho portrétu, od napnutí plátna, kresby, izolace kresby, podmalby, malby, až k finálním lazurám, trvá zhruba půl roku. Všechny maluje renesanční technikou nanášením vrstev a používá také silného zvětšení, aby jí neunikla žádná maličkost ve tváři portrétované osoby.[22]

  • Blanka Valchářová, Ester, 2014
    Blanka Valchářová, Ester, 2014
  • Blanka Valchářová, Medvěd, 2015
    Blanka Valchářová, Medvěd, 2015
  • Blanka Valchářová, Lov, 2018
    Blanka Valchářová, Lov, 2018
  • Blanka Valchářová, Vynálezce, 2014
    Blanka Valchářová, Vynálezce, 2014
  • Blanka Valchářová, Ester, den desátý, 2014
    Blanka Valchářová, Ester, den desátý, 2014
  • Blanka Valchářová, Betsabe, 2018
    Blanka Valchářová, Betsabe, 2018
  • Blanka Valchářová, Renata v mojí ulici, 2017
    Blanka Valchářová, Renata v mojí ulici, 2017
  • Blanka Valchářová, Pouto, 2019
    Blanka Valchářová, Pouto, 2019

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

  • Národní galerie v Praze
  • Sbírka opavských primátorů Magistrátu města Opavy
  • Sbírka Diany Sternbergové na zámku Častolovice
  • Galerie Litera Praha
  • Galerie U Klicperů Hradec Králové
  • soukromé galerie a sbírky; CZ / DE / ES / CH

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Autorské[editovat | editovat zdroj]

  • 1998 Blanka Valchářová, Zámecká galerie, Častolovice[23]
  • 2000 Blanka Valchářová: Paradigma tudej, Dům umění v Opavě, Kostel sv. Václava, Opava
  • 2002/2003 Blanka Valchářová: Obrazy, Galerie U Klicperů, Hradec Králové
  • 2004 Blanka Valchářová, Výstavní síň zámku ve Frýdku, Frýdek-Místek
  • 2015 Blanka Valchářová: ...ještě nebylo vše zodpovězeno, Galerie Litera, Praha
  • 2018 Blanka Valchářová: Obrazy, Muzeum Boženy Němcové, Česká Skalice
  • 2018 Blanka Valchářová: Darknet Hyperrealismu, Zámek Bruntál[24]

Společné[editovat | editovat zdroj]

  • 1992 Skupina Dálnice: Obrazy, Galerie Litera, Praha
  • 1993 To, co zbývá, Štencův dům, Praha, Diplomanti AVU, U Hybernů, Praha
  • 1994 Výstava studentů AVU, Kunstmuseum Ehrendorf, Düsseldorf, Polish Cultural Institute
  • 1994 Cross Roads Exhibition, České zastupitelství Londýn
  • 1994 Výstava studentů AVU, Galerie U prstenu, Praha, Galerie umění Karlovy Vary
  • 1997 Diplomanti AVU 97, Strahovský klášter Praha
  • 1998 Výstava ateliéru prof. Zdeňka Berana, Galerie Maron, Praha, Galerie U prstenu, Praha
  • 1999 Diplomanti AVU 1999, Karolinum, Praha, Galerie Výpad, Olomouc
  • 1999 Neplánované spojení, Mánes, Praha
  • 2000 Výstava ateliéru prof. Zdeňka Berana, Foyer divadla v Kolíně
  • 2000 I.Salon českých, moravských, slezských malířů a sochařů, Zahrada Čech, Litoměřice
  • 2001 Ateliéry AVU / Malířská škola profesora Zdeňka Berana, Wortnerův dům Alšovy jihočeské galerie, České Budějovice
  • 2002 Hyperrealismus, Galerie moderního umění v Hradci Králové
  • 2003 Hyperrealismus, Západočeská galerie v Plzni
  • 2004/2005 15 let Galerie u Klicperů 1990-2004: Souborná výstava obrazů..., Galerie U Klicperů, Hradec Králové
  • 2006 Kalendáře pro Jindru Štreita, Dům umění, Ostrava
  • 2008 Defenestrace: Výstava absolventů a studentů AVU ateliéru prof. Zdeňka Berana, Novoměstská radnice, Praha
  • 2008 Kalendáře pro Jindru Štreita, Galerie Smečky, Praha
  • 2012 Nedávní absolventi AVU - škola Zdeňka Berana, Galerie Navrátil, Praha
  • 2012 Volný směr. Setkání členů S.V.U. Mánes k 125. výročí založení spolku, Kostel Zvěstování Panně Marii, Litoměřice
  • 2013 Trojice: Symbolické setkání výtvarných umělců a teoretiků v Galerii S.V.U. Mánes Diamant a v Galerii Kooperativy v roce 100. výročí úmrtí Mikoláše Alše, Galerie Diamant, Praha
  • 2013/2014 Trojice: Symbolické setkání výtvarných umělců a teoretiků v Galerii S.V.U. Mánes Diamant a v Galerii Kooperativy v roce 100. výročí úmrtí Mikoláše Alše, Galerie Kooperativy, Praha 8
  • 2014 Členská výstava SVU Mánes, Zámek Holešov[25]
  • 2017 Světlo v obraze: český impresionismus, SVU Mánes, Jízdárna Pražského hradu
  • 2018 Členská výstava SVU Mánes, Galerie Diamant, Praha
  • 2018 Mánes Mánesu, Galerie Špejchar, Chomutov

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Janka Hradilová, Blanka Valchářová, Michal Velíšek, Jan Blažek, Detection of copies using mathematical processing of images, II: Story of a painting on canvas of a boy petting a bird In: Acta Artis Academica, 2012, 153-170. ISBN 978-80-87108-33-8

Ilustrace[editovat | editovat zdroj]

  • Aschermann, M.: Koronární angioplastika. Praha 1995, AZ servis Praha. ISBN 80-85992-01-9

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Malířka Valchářová začínala na bílé zdi. Region, 30.5.2006
  2. ↑ a b c Zdeněk Beran, úvod výstavy na zámku v Častolovicích, 1998
  3. ↑ Zdeněk Beran, Hyperrealismus, 2002, s. 2
  4. ↑ Martina Vítková, Hyperrealismus, 2002, s. 5
  5. ↑ Martina Vítková, Hyperrealismus, 2002, s. 14-15
  6. ↑ a b Martina Vítková, in: Ivan Exner, Rosana Murcott, Trojice, 2013
  7. ↑ Barbora Kundračíková (ed.), Fascinace skutečností - hyperrealismus v české malbě, Muzeum umění Olomouc 2017, s. 172-173
  8. ↑ Zdeněk Beran, archiv AVU, 1999
  9. ↑ Kostel představuje Valchářovou. Mladá fronta Dnes, 6.4.2000
  10. ↑ Audio ČRo Mozaika, 15;30-20;30 min
  11. ↑ Mahulena Nešlehová, archiv AVU, 199
  12. ↑ Šance pro mladé. Jiskra Rychnovska, 1998
  13. ↑ Výstava netradičních portrétů a maleb v kostele Sv. Václava, Region, březen 2003
  14. ↑ Portrét exprimátora Vladimíra Mařádka je hotov. Deník, 15.2.2006
  15. ↑ Opavský primátor odhalil obraz svého předchůdce. Deník, 23.10.2007
  16. ↑ Galerii purkmistrů rozšířil portrét Jana Mrázka, Deník, září 2008
  17. ↑ Na hlásce včera odhalili obraz exprimátora Stanjury. Deník, únor 2012
  18. ↑ Hláska nechá zhotovit portrét Zdeňka Jiráska. Deník, 17.3.2015
  19. ↑ Odhalili obraz bývalého primátora, Deník 22.11.2016
  20. ↑ Exprimátor Opavy má vlastní portrét, iDNES 22.11.2016
  21. ↑ Josef Gabzdyl, iRegiony, 22.11.2016
  22. ↑ Blanka Valchářová, Portréty primátorů města Opavy. cz.blankavalcharova.com [online]. [cit. 2019-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-19. 
  23. ↑ Ludvík Uhlíř, Šance pro mladé. Jiskra Rychnovska, 1998
  24. ↑ Město Bruntál: Blanka Valchářová: Darknet Hyperrealismu
  25. ↑ iDNES, Zámek Holešov: výstava SVU Mánes, 4.6.2014

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Ševčík, Jana Ševčíková, To, co zbývá / That what is left, 56 s., Galerie MXM Praha 1993
  • Milan Jelínek, Milan Knížák, Neplánované spojení: Stipendisté Nadace Jana & Milan Jelínek, 116 s., Akademie výtvarných umění, Praha 1999
  • Jiří David, Jiří T. Kotalík, Diplomanti AVU 1999, 46 s., Akademie výtvarných umění, Praha 1999
  • Marie Hanušová, I. Salon českých, moravských, slezských malířů a sochařů, 108 s., Občanské sdružení Salva Guarda, Litoměřice 2000
  • Vlastimil Tetiva, Ateliery AVU: Malířská škola profesora Zdeňka Berana, 24 s., Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou 2001, ISBN 80-85857-51-0
  • Zdeněk Beran, Martina Vítková, Hyperrealismus, 31 s., Západočeská galerie v Plzni 2002, ISBN 80-85025-29-9
  • Blanka Valchářová, Hláska, Zpravodaj statutárního města Opavy, 2008, č. 1, s. 12-13 on line
  • Zdeněk Beran, Pavel Holas, Jan Kříž, Defenestrace: Výstava absolventů a studentů AVU ateliéru prof. Zdeňka Berana, Novoměstská radnice, Dobel s.r.o. Praha 2008
  • Jaroslav Kovář, Petr Kovář, Dialogy - kalendáře pro Jindru Štreita, Gallery, spol. s r.o. (Jaroslav Kořán), Praha 2008
  • Jiří T. Kotalík, Václav Špale, Jan Štíbr, Volný směr / Free Current: Setkání členů S.V.U. Mánes k 125. výročí založení spolku, 76 s., Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích 2012, ISBN 978-80-85090-92-5
  • Jiří T. Kotalík (ed.), Spolek výtvarných umělců Mánes, Zámek Holešov, Holešov 2014, ISBN 978-80-905116-9-9
  • Ivan Exner, Rosana Murcott, Trojice: Symbolické setkání výtvarných umělců a teoretiků v Galerii S.V.U. Mánes Diamant a v Galerii Kooperativy v roce 100. výročí úmrtí Mikoláše Alše, 201 s., Kooperativa a Spolek výtvarných umělců Mánes, Praha 2013, ISBN 9788090511682, 9788090511686
  • Barbora Kundračíková (ed.), Fascinace skutečností – hyperrealismus v české malbě, Museum umění Olomouc 2017, ISBN 9788088103219
  • Ivan Exner (ed.), Světlo v obraze: český impresionismus - Inspirace blízké i vzdálené, S.V.U. Mánes, Praha 2017, ISBN 978-80-906513-2-6
  • 130. výročí S.V.U. Mánes, katalog výstav, Praha 2017

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Blanka_Valchářová&oldid=23621069“