Hroznata
| Blahoslavený Hroznata z Ovence, O. Praem. | |
|---|---|
 Bl. Hroznata v okovech, Ludvík Šimek nad portálem kostela sv. Václava na Smíchově | |
| mučedník | |
| Narození | kolem 1160 Teplá |
| Úmrtí | 14. července 1217 zámek Starý Hrozňatov |
| Svátek | 14. července |
| Místo pohřbení | Kostel Zvěstování Panny Marie v Teplé |
| Řád | Řád premonstrátských řeholních kanovníků |
| Vyznání | křesťanství |
| Blahořečen | Uznání kultu: 16. září 1897, Lev XIII. |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
| Atributy | model kostela, okovy, řetězy |
| Patronem | Čech, plzeňské diecéze |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Blahoslavený Hroznata z Ovence byl český šlechtic, narozený kolem roku 1160 (někdy se uvádí i letopočet 1170) jako syn Hroznatovce Sezemy, číšníka královny Judity, a Dobroslavy, která zřejmě pocházela z rodu Drslaviců.[1] Od blahoslaveného Hroznaty odvozuje svůj původ šlechtický rod Vrtbů.
Život[editovat | editovat zdroj]
Po předčasné smrti otce Sezemy z Krašova, který padl v bitvě u Loděnic roku 1179, byl vychováván u své sestry Vojslavy, která byla provdána v Krakově za krakovského purkrabího či městského prefekta. Měl bratra Arnošta. Páni z Gutštejna také pravděpodobně vycházejí z jejich rodu. Hroznata jako jeden z prvních použil i svoji pečeť (trojice jeleních paroží – roku 1197[2]), přivěšenou modrým provázkem.
Nadaný mladý muž se po návratu do Čech oženil, ale brzy ztratil svého syna i manželku. V roce 1193, výměnou za slib účasti na křížové výpravě do Svaté země, založil na svém panství v Teplé klášter premonstrátů a kolem roku 1200 klášter pro sestry-premonstrátky v Chotěšově. Podle tradice byl později v Římě papežem Inocencem III. oblečen do bílého hábitu premonstrátů a stal se řeholníkem v nově založeném tepelském klášteře.
Již předtím vlastnil několik obcí na Litoměřicku a Českolipsku. Je doloženo dokladem z roku 1197, že mu patřila ves Jezvé, ležící v dnešním okrese Česká Lípa.[3]
Díky bohatým zkušenostem jej opat Jan jmenoval svým zástupcem a správcem majetku. Ze všech sil se potom řeholní bratr (tj. laik) Hroznata zasazoval za věci kláštera. To bylo nepřátelům kláštera trnem v oku. Byl od nich zajat a uvězněn v hradu Kinsperk (historik Petr Kubín uvádí hrad Hohenberg nad Ohří),[4] a protože odmítal zaplatit výkupné, nechali ho zemřít hlady. Stalo se tak 14. července 1217 (nebo 14. července 1218, nebo 12. července 1217, nebo 12. července 1218).[4]
Již v polovině 13. století byl sepsán Hroznatův životopis: Vita fratris Hroznatae. Papež Lev XIII. potvrdil roku 1897 jeho uctívání jako blahoslaveného a o 100 let později byl papežem sv. Janem Pavlem II. jmenován patronem nově vzniklé Plzeňské diecéze[5] a též patronem vězňů svědomí a vězňů pro víru v Boha a pronásledovaných křesťanů.[zdroj?] Na počátku roku 2004 zahájil tehdejší (římskokatolický) plzeňský diecézní biskup František Radkovský kanonizační proces.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Hroznata Tepelský. www.e-stredovek.cz [online]. [cit. 2011-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-07-13.
- ↑ České znaky v běhu staletí
- ↑ MANDAŽIEV, Petr. Kostel sv. Vavřince v Jezvé u České Lípy. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. 2010, čís. 19, s. 173. ISSN 1211-9172. ISBN 978-80-86319-13-1.
- ↑ a b KUBÍN, Petr. Blahoslavený Hroznata: Kritický životopis. Praha: Vyšehrad, 2000. 284 s. Dostupné online. ISBN 80-7021-418-X. S. 223.
- ↑ Zřizovací a jmenovací bula - Plzeňská diecéze. www.bip.cz [online]. [cit. 2024-01-27]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BUBEN, Milan M.; KUČERA, Rudolf; KUKLA, Otakar A. Svatí spojují národy : portréty evropských světců. 2. rozš. vyd. Praha: Panevropa, 1995. 195 s. ISBN 80-85846-00-4.
- JÁNSKÝ, Jiří. Hroznatovci a páni z Gutštejna. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2009. ISBN 978-80-87316-02-3. Kapitola Nejproslulejší člen rodu blahoslavený Hroznata - zakladatel tepelského a chotěšovského kláštera, s. 26–46.
- KUBÍN, Petr. Blahoslavený Hroznata : kritický životopis. Praha: Vyšehrad, 2000. 284 s. ISBN 80-7021-418-X.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hroznata z Ovence na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Hroznata
- Stránka o blahoslaveném Hroznatovi Archivováno 8. 2. 2007 na Wayback Machine.
- Hroznatova závěť
- Bl. Hroznata na www.e-stredovek.cz
