Bitva u Týna nad Vltavou (1744)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bitva u Týna nad Vltavou
konflikt: Války o rakouské dědictví (Druhá slezská válka)
{{{alt}}}
Týn nad Vltavou na Mullerově mapě z roku 1720
trvání: 8. říjen9. říjen 1744
místo: Týn nad Vltavou, České království
zeměpisné souřadnice:
výsledek: úspěšný výpad uherské jízdy proti Prusům a obsazení Týna
strany
Vlajka Habsburské monarchie
Habsburská monarchie
Vlajka Pruska
Pruské království
velitelé
Pruské království Fridrich II. Veliký
?
Habsburská monarchie Baron František Trenck

ztráty
66 padlých
127 raněných
~ 300 padlých

Bitva u Týna nad Vltavou či Druhá bitva u Týna nad Vltavou byla menším válečným střetem mezi císařskými oddíly armády barona Františka Trencka a jednotkami pruské armády krále Fridricha II. během tzv. Druhé slezské války v rámci válek o rakouské dědictví. Odehrála se 8. a 9. října 1744 na předměstí a v okolí a Týna nad Vltavou v jižních Čechách při útoku uherských husarů s cílem obsadit zdejší most přes Vltavu a ohrozit tak ústupovou cestu Prusům, kteří byli následně nuceni táhnout do Pruska přes západní Čechy.

Události bojů připomínají dobová boží muka v místech bitvy a také název zdejší čtvrti Bojiště. Rovněž dopomohly ke vzniku dělostřeleckého cvičiště nedaleko Týna, pro něž se posléze vžil název Velký depot.

Před bitvou[editovat | editovat zdroj]

Krátce po nástupu na trůn roku 1740 musela císařovna Marie Terezie čelit alianci států, které usilovaly o co největší oslabení Rakouska. Habsburské armády sváděly boje o rakouské Nizozemí s Francouzi a o své italské državy se Španěly. Ze západu monarchii napadli Bavoři a Sasové, podporovaní silným francouzským kontingentem, a ze severu úhlavní nepřítel, vojensky silné Prusko v čele s králem Fridrichem II., nepřímo podporované Švédskem. Z původně lokální války o Slezsko, nazývané též první slezská válka mezi Pruskem a Rakouskem, vzešel celoevropský zápas, pojmenovaný jako Války o rakouské dědictví.

Roku 1741 došlo k vpádu vojsk Bavorska, Saska a Francie, pruských spojenců, do Čech a okupaci Prahy. Rakušané byli v květnu 1742 poraženi Prusy v bitvě u Chotusic nedaleko Kutné Hory a následně na základě Vratislavského míru postoupili Slezsko Prusku. Armáda Karla Alexandra Lotrinského pak pronásledovala francouzskou armádu až k Porýní.

Nepřítomnosti armády v Čechách využil roku 1744 Fridrich II. V červnu 1744 uzavřel novou spojeneckou smlouvu s Francií a v srpnu vpadl s osmdesátitisícovou armádou znovu do Čech. Poměrně rychle obsadil podstatnou část země, 15. září kapitulovala Praha, a Prusové postupovali dále do jižních Čech s cílem dosáhnout hranic Rakouska. V reakci na zoufalou situaci v Čechách podpořila rakouské síly uherská armáda, která se v září 1744 začala přesouvat do jižních Čech. Rovněž sem v té době přicházela padesátitisícová armáda Karla Lotrinského s přislíbem brzkého příchodu dalších posil. S narůstající přesilou a rostoucími obtížemi se zásobováním se Fridrich II. rozhodl se svou armádou stáhnout zpět na sever.

Průběh střetnutí[editovat | editovat zdroj]

Do jižních Čech byl povolán také slovutný uherský válečník baron Trenck se svými uherskými a chorvatskými oddíly husarů a pandurů, známých svými vojenskými úspěchy, ale také zálibou v plenění a loupení. Nedlouho po příchodu začal trenck podnikat útočné výpady s cílem pruské vojsko co nejvíce oslabit. Ten začátkem října rozhodl podniknout výpad proti okupovanému Týnu nad Vltavou a přetnout tak důležitou zásobovací a evakuační tepnu Fridrichova ústupu.

Bitva započala 8. října 1744 útokem na most přes Vltavu v Týně, hájeného Prusy. Trenckovi jezdci a střelci ve své bojové taktice využívali krytí v terénu, které bylo v době obvyklého formačního válčení velmi pokrokové. Výsledkem bojů bylo obsazení Týna a pobití části pruské posádky, s krutostí Trenckovým vojákům vlastní. Zbytek nepřátel z bojiště uprchl. Následujícího dne pak došlo k další srážce uherských vojáků a Prusů u vsi Jarošovice severně od Týna,[1] ze které rovněž Trenckovi muži vzešli vítězně.

Převážná část bojů se odehrávala v předmostí na levém břehu řeky, která jej odděluje od centra města. Na rakouské straně padlo přes 300 mužů, Prusové pak zaznamenali o 66 padlých, 127 raněných a ztrátu velké části zásobovacích vozů a další výbavy.

Hodnocení bitvy[editovat | editovat zdroj]

Ztráta týnského mostu značně zkomplikovala pruské ústupové operace a vojsko se bez možnosti celistvě překročit Vltavu vydalo na ústup směrem do jihozápadních a západních Čech. Během října pak Trenck velel úspěšnému dobytí Hluboké nad Vltavou a Českých Budějovic.[2] V dalších týdnech zároveň došlo k dalším menším srážkám uherských husarů s Prusy, například u Staňkova nedaleko Milevska.[3] V prosinci pak dorazila do Čech armáda Karla Lotrinského a Prusy odsud vyhnala. Války o rakouské dědictví pak pokračovaly, vesměs již mimo území Čech, až do roku 1748.

Důkaz o strategickém významu týnského mostu svědčí též uskutečnění první bitva u Týna nad Vltavou, která se udála 5. června 1742, kdy zde vojska Karla Lotrinského zahájily úspěšnou ofenzívu proti francouzským vojskům, které byly zatlačeny až k Praze.

Památky bitvy[editovat | editovat zdroj]

Čtvrť s hlavní příjezdovou cesto na starý týnský most přes Vltavu na levém břehu řeky dostala pak díky bojům v letech 1742 a 1744 název Bojiště, hlavní ulice k mostu pak získala název Na Bojišti. Na místě bitvy pod vrchem Semenec[4] byla vybudována zděná boží muka.

Od roku 1749 je na vrchu Posekaném nad městem zmiňováno rozsáhlé cvičiště císařských polních dělostřelců, později nazvaného Velký depot. Jeho vznik souvisel s rozsáhlou reorganizací rakouské armády[5] pod direkcí maršála knížete Josefa Václava z Lichtenštejna a místo dvou slavných rakouských vítězství spolu s příhodností terénu rozhodlo o umístění právě nedaleko Týna.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jarošovice: Týn nad Vltavou. www.tnv.cz [online]. [cit. 2021-09-26]. Dostupné online. 
  2. války o rakouské dědictví | ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH BUDĚJOVIC. www.encyklopedie.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2021-09-26]. Dostupné online. 
  3. REPUBLIKY, Asociace muzeí a galerií České. Asociace muzeí a galerií České republiky. www.cz-museums.cz [online]. 1999 [cit. 2021-09-26]. Dostupné online. 
  4. jižní Čechy. www.mistopis.eu [online]. [cit. 2021-09-26]. Dostupné online. 
  5. CUKR, Jiří. Netradiční turistické cíle Českobudějovicka. první. vyd. České Budějovice: Veduta, 2007. 119 s. ISBN 978-80-86829-26-5. S. 16, 17. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]