Bitva u Quiberonu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Quiberonu
Konflikt: Sedmiletá válka
Malba bitvy z roku 1812
Malba bitvy z roku 1812
Trvání: 20. listopad 1759
Místo: zátoka Quiberon, Biskajský záliv
Výsledek: Britské vítězství
Strany
Vlajka Velké Británie Velká Británie Vlajka Francouzského království Francie
Velitelé
Vlajka Velké Británie Edward Hawke Vlajka Francouzského království Hubert de Brienne

Síla
24 řadových lodí
5 fregat
21 řadových lodí
6 fregat
Ztráty
2 zničené řadové lodě
400 padlých
1 zajatá a 6 zničených řadových lodí
2 500 padlých

Bitva u Quiberonu se odehrála 20. listopadu 1759 blízko zátoky Quiberon v (dnešní Francie). Bitva byla součástí sedmileté války, která trvala v letech 17561763. Bojovalo se v Severní Americe a v Evropě. Na jedné straně stálo Prusko a Británie, na druhé Francie, Rakousko, Rusko, Švédsko. Rozdělení zemí do 2 táborů není sporné a má jasné vysvětlení, které se odvíjí na základě historických událostí. Velká Británie byla vždy na opačné straně než Francie, důvodem jsou historické spory. To samé platí pro Prusko a Rusko, navzájem se chtěly tyto státy zničit. Rusko zažívalo velký vzestup, což se nelíbilo Prusku. Rakousko ani Švédsko neměly s Prusy dobré vztahy. Raději se přidaly na stranu Ruska a Francie, s kterými měly větší vazby.

Pro britské dějiny rok 1759 znamená annus mirabilis, tedy zázračný rok. Nazývají ho tak pro čtyři velké vítězné bitvy. Všechny bitvy z velké čtyřky byly vedeny proti Francii. Tím pádem jsou pro Velkou Británii ještě mnohem významnější, protože v žádném jiném roce se jí nedařilo tak ničit svého největšího nepřítele na každém bitevním poli. Bitvy mezi Francií a Velkou Británií byly roky předtím a poté mnohem vyrovnanější. Takže rok 1759 považují Britové za zázrak a svůj velký úspěch.

  1. Britové porazili Francouze v bitvě u Mindenu (Německo). Francouzský král Ludvík XI. se po velké prohře rozhodl, že povede invazi do Velké Británie. Invazní plán komplikují spory v armádě. Spory se vedly také o peníze.
  2. Francouzské lodě středomořské flotily se střetly s britskými válečnými loděmi v Lagoském zálivu (Portugalsko) v srpnu 1759. I přes velké problémy v armádě chce Ludvík XV. invazi do Británie přes kanál La Manche. Touží překročit magickou hranici, sen každého francouzského vojáka.
  3. 13. 9. 1759 vyhrává britská armáda pod vedení Jamese Wolfa na Abrahamových planinách nedaleko Quebecu (Kanada). Výhra otevřela Britům cestu do Nové Francie. Francouzi ztrácí i v Severní Americe, snaží se z tří porážek vyvodit opatření, která mají zamezit další porážce od Velké Británie.
  4. Poslední bitva se odehrála se v listopadu a je to bitva o zátoku Quiberon, která je více popsána níže. Propukla jen pár kilometrů od břehů Francie. Podle některých zdrojů to byla nejpotupnější prohra roku 1759.

Průběh bitvy[editovat | editovat zdroj]

Akcí byl pověřen známý admirál Hawke, který byl speciálně pro tento případ povolán do služby. Celý listopad 1759 provázelo větrné počasí plné bouřek. Když se 16. listopadu 1759 přiblížili Britové k Quiberonské zátoce, bylo počasí velmi špatné. I přesto byli Angličané silně namotivováni, chtěli udeřit Francii další zásah. Velitel Francouzů Hubert de Brienne, hrabě z Conflans se rozhodl své lodě stáhnout do Quiberonské zátoky, chtěl dostat do bezpečné závětrné strany poloostrova Quiberon a tím pádem získat čas a naději na lepší počasí. Očekávali, že se Britové za nimi neodváží, protože se dostali až ke skalnatému pobřeží s mnoho mělčinami. Britové se nezalekli ani silné bouře a dále pronásledovali Francouze, nechtěli se zdržovat nebezpečném prostředí. Hawke nařídil použít nadkošové a boční plachty, což byl velmi riskantní krok, ale lodě díky nim pluly mnohem rychleji. Francouzi se nestihli na rychlý útok Britů připravit. Začínali v nevýhodné poloze a uskupení lodí. Po sto minutách se Francouzi s třemi loděmi pustili na volné moře. Britská loď Royal George je následovala. Britům se podařilo potopit jednu ze tří francouzských lodí, Superbe, kde se utopilo 630 námořníků. Během chvíle se potopily další čtyři francouzské lodě. Začalo se stmívat. Přestal boj a lodě spustily kotvy. V noci trápil námořníky silný vítr. Při svítání míří několik francouzských lodí do ústí řeky Vilaine. Denní světlo přineslo francouzské lodi Soleil Royal špatnou zprávu: námořníci zjistili, že zakotvili mezi britskými loděmi. Během krátké chvíle Britové zničili další lodě Francouzů. Vítězství Britů bylo jednoznačné.

Následky bitvy[editovat | editovat zdroj]

Británie získala téměř úplnou námořní nadvládu. 10. února 1763 Francie, Británie, Portugalsko a Španělsko ratifikovaly pařížský mír, čímž byla ukončena sedmiletá válka. Admirál anglického námořnictva Edward Hawke díky výhře očistil své jméno. Využil, tak jedné z posledních šancí, jak se dostat zpět mezi vážené admirály. Za odměnu byl roku 1766 jmenován Lordem Admirality a roku 1776 mu byl propůjčen titul baroneta. Jednalo se o významná vyznamenání. Loď Royal George se účastnila dalších bitev. Během oprav se potopila s osmi sty lidmi na palubě. Toto neštěstí je největší britskou námořní katastrofou z dob míru.Její jméno je tedy spojeno s velkým vítězstvím i velkou porážkou. Téma bitvy u zátoky Qiuberon bylo nesčetněkrát zpracováno britskými umělci, kteří si oblíbili její dramatičnost.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Joseph Gummins. Otoč se a utíkej: Strhující příběhy netradičních vojenských strategií, které uspěly. Překlad Lubica Obuchová. Praha: Knižní klub, 2010. 256 stran. ISBN 978-80-242-2579-1