Bitva u Olomouce (1468)
| Bitva u Olomouce | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Česko-uherské války | |||
| Trvání | začátek října 1468 | ||
| Místo | okolí Olomouce, Moravské markrabství | ||
| Souřadnice | 17°14′24″ s. š., 49°35′14″ v. d. | ||
| Výsledek | vítězství katolického vojska | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Bitva u Olomouce byla válečným střetem mezi českým vojskem loajálním zvolenému českému králi Jiřímu z Poděbrad, mj. tzv. bratříků, pod velením Ctibora Tovačovského z Cimburka a Viktorína z Poděbrad s vojsky olomouckého biskupa Tase z Boskovic a uherskými oddíly uherského krále a českého vzdorokrále Matyáše Korvína v rámci tažení křížové výpravy v počáteční fázi tzv. česko-uherských válek. Odehrála se někdy začátkem října roku 1468 v okolí města Olomouce na střední Moravě a skončila porážkou oddílů Poděbradské jednoty a jejich zahnáním na ústup.
Pozadí[editovat | editovat zdroj]
Dne 23. prosince 1466 prohlásil papež Pavel II. Jiřího z Poděbrad jako kacíře za sesazeného z trůnu a vyhlásil proti kališnickým Čechám křížovou výpravu. Útokům houfů křižáků z okolních zemí, stejně jako akcím domácí katolické Zelenohorské jednoty, vojska Jiřího z Poděbrad úspěšně čelila. V březnu roku 1468 zahájil přímý boj vykonavatel papežské klatby uherský král Matyáš Korvín. Vpadl na Moravu a postupně likvidoval Jiřího pozice: postupně byla dobyta Třebíč,[1] opevněný klášter Hradisko u Olomouce, posléze po půlročním obléhání také hrad Špilberk v Brně. Výprava Čechů proti Matyášovým vojskům skončila katastrofou, když v bitvě u Zvole bylo české vojsko rozprášeno a jeho velitel Zdeněk Kostka z Postupic byl smrtelně zraněn.
V boji na Moravě proti Korvínovi a jeho spojencům měly pokračovat spojené voje Jiřího syna Viktorína z Poděbrad, vrchního velitele královského vojska a Ctibora Tovačovského z Cimburka, jednoho z nejmocnějších moravských šlechticů, veterána husitských válek a také spisovatele. Společně o rok dříve táhli do Slezska, kde roku 1466 proti moci českého krále díky angažmá vratislavského biskupa Jošta II. z Rožmberka povstala slezská Vratislav a další města, a vybojovali vítězné bitvy u Pačkova (voj Tovačovského) a u Frankenštejnu (voj Poděbrada), roku 1468 pak Viktorín vedl královskou armádu v bojích v Rakousích, při obléhání Třebíče, kterou ztratil, a úspěšně pak táhl přes jižní Moravu. Cílem tohoto tažení bylo především pomoci obléhanému kláštěru Hradisko vojenskou posilou a zásobami, stejně jako pomsta za smrt Zdeňka z Postupic. Voj postupoval směrem ku Kroměříži a hodlal zaútočit na Olomouc.
Průběh bitvy[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Královské vojsko se k Olomouci přiblížilo patrně od západu či od jihu. Je zaznamenáno, že byl proti němu proveden výpad olomouckých obránců, patrně podpořených obléhacími jednotkami z nedalekého Hradiska a uherskými oddíly, a v místech před Olomoucí byla svedena tuhá bitva, která skončila odražením útoku Ctibora Tovačovského a obrácení jeho vojska na ústup.
František Palacký ve svém letopisu Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě (5. díl) uvádí jako místo střetu již předměstí Kroměříže.
Celkové ztráty na straně královského vojska, tj. padlí a zajatí, v bitvách na Moravě a Slezsku toho období vyčíslují české prameny na 3000 padlých. Lze tedy předpokládat, že během srážky před Olomoucí ztratilo Ctiborovo a Viktorínovo vojsko přes 1000 mužů.
Hodnocení bitvy[editovat | editovat zdroj]
Porážka znamenala selhání zásobovací výpravy, která přispěla ke kapitulaci posádky kláštera 10. října 1468.[2] Posledním úspěchem toho roku na Moravě bylo pak prosincové Viktorínovo dobytí Uherského Hradiště, kde s vojskem přezimoval.
Začátkem roku 1469 pak Korvín vypravil i tažení do Čech, následně byl však v únoru zastaven při obklíčení vojsky krále Jiřího u Vilémova. I přes slib, že o českou korunu přestane usilovat, který u Vilémova Jiřímu dal, se posléze v květnu nechal s pomocí biskupa Tase z Boskovic v Olomouci korunovat českým králem a pak v podstatě svrchovaně vládl na Moravě až do své smrti. V bojích na jižní Moravě byl pak koncem června 1469 Viktorín zajat a převezen na Trenčínský hrad, odkud byl propuštěn až po dvou letech. Královské vojsko pod velením Jindřicha z Poděbrad pak v listopadu 1469 dosáhlo vítězství u Uherského Brodu a donutila Korvína se stáhnout do Horních Uher.
Další tažení na Moravu pak zahájil Korvín v létě 1470: 26. června obléhal Hodonín, 12. července pak zvítězil při přepadu oddílů Václava Vlčka v bitvě na říčce Valové, v dalším postupu do Čech mu zabránilo mj. tažení královny Johany pod jejím osobním vedením. Česko-uherské války pak pokračovaly i po smrti krále Jiřího z Poděbrad roku 1471, byť v menším rozsahu a intenzitě, kdy jej ve sporu o následnictví a legitimitu českého trůnu s Matyášem nahradil Vladislav Jagellonský. Spor mezi oběma panovníky formálně urovnala Olomoucká smlouva, střety v dílčí míře však probíhaly až do smrtí Matyáše Korvína smrti roku 1490.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ottův slovník naučný/Čechy/Dějiny válečnictví – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online]. [cit. 2021-10-16]. Dostupné online.
- ↑ Capka - file no. 29. www.libri.cz [online]. [cit. 2021-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-16.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ČORNEJ, Petr; BARTLOVÁ, Milena. Velké dějiny zemí Koruny české VI. 1437-1526. Praha: Paseka, 2007. 839 s. ISBN 978-80-7185-873-7.
- VÁLKA, Josef. Dějiny Moravy. Díl 1, Středověká Morava. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1991. 231 s. ISBN 80-85048-17-5.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
