Bitva u Isandlwany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Isandlwany
Konflikt: Britsko-zulská válka
Ukázka bitvy
Ukázka bitvy
Trvání: 22. ledna 1879
Místo: Isandlwana, jižní Afrika
Výsledek: Drtivé vítězství Zulů
Strany
Vlajka Britského impéria Britské impérium Zulské království
Velitelé
Hlavní velitelé:

Vlajka Britského impéria genpor. Lord Chelmsford
Podřízení velitelé:
Vlajka Britského impéria plk. Anthony Durford
Vlajka Britského impéria pplk. Henry Pullein

Hlavní velitelé:

Ntshingwayo kaMgodi Khoza
Podřízení velitelé:
Vumindaba kaNthati
Mavumengwana kaMdlela
Zibhebhu kaMapitha

Síla
Vlajka Britského impéria 1 400 mužů a 2 500 afrických domorodců

Kromě vojáků, neurčitý počet personálu (vozatajci, příslušníci červeného kříže, atd.)

22 000 mužů

10 000 - 15 000 nasazeno do boje
Zálohy:
4 000 - 5 000 (později nasazených v bitvě u Rorke's Drift)

Ztráty
Vlajka Britského impéria Více než 1300 zabilo:

52 důstojníků
727 vojáků
Dalších 471:
133 Evropanů
343 afrických domorodců
2 zajatí dělostřelci

1000 zabito
2000 raněno

Bitva u Isandlwany byla jednou z bitev britsko-zulské války. Odehrála se 22. ledna 1879 na pláních kolem Isandlwany v dnešní Jihoafrické republice. Početně silnější armáda Zulů na hlavu porazila britskou armádu vedenou Henry Pulleinem a Anthony Durfordem. Výsledek této bitvy znamenal těžkou ránu pro evropský kolonialismus 19. století.

Události před bitvou[editovat | editovat zdroj]

Britové 11. prosince 1878 doručili zulskému králi Cetshwayo ultimátum, které však král rázně odmítl. Proto britská armáda překročila 9. ledna 1879 řeku Buffalo River a vstoupila na území Zulského státu. Tato britská intervence ukazuje, že Britové absolutně věřili ve svoji neporazitelnost, neboť se s početně nedostatečnou jednotkou pustili do nevyhnutelného konfliktu.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

Přestože britská armáda měla pouze 1 400 Britů a 2 500 jejich afrických spojenců a stála proti zhruba armádě 22 000 Zulů, měla díky puškám Martini-Henry zajištěnu palebnou převahu. Ta však byla silně znehodnocena absurdními předpisy pro zacházení se střelivem, jejichž dodržování velmi zpomalovalo a omezovalo přísun munice k bojujícím vojákům (zmíněné předpisy byly později na základě studia průběhu bitvy shledány zcela nevyhovujícími a zásadně přepracovány). Zuluové se rozhodli pro přímý útok na britské linie, což bylo pro britské velení naprosto nepředstavitelné, protože taková akce znamenala ohromné ztráty. Britové věřili, že se jim podaří rozstřílet zulskou armádu pomocí svých děl a pušek. Britští velitelé si ani nepřipouštěli možnost zulského průlomu do jejich linií a nevytvořili si žádné zálohy.

Zuluové zahájili útok v formaci zvané „býčí hlava“. Ta byla původně vytvořena pro boj s domorodými konkurenty Zuluú, protože perfektně vyhovovala zulské taktice směřující k obklíčení a naprostému zničení protivníka, nicméně shodou okolností se podobala rojnici používané moderními vojsky k útokům na kulometná hnízda, což poněkud snížilo ztráty Zuluú; přesto jich stovky padly ještě než dorazili k britským pozicím. Příliš pomalá distribuce munice bojujícím jednotkám vedla k tomu, že intenzita britské palby postupně poklesla do té míry, že nedokázala udržet Zuluy Britům od těla. Jakmile se bitva změnila v boj muže proti muži, projevila se mnohonásobná početní převaha Zuluú a Britové byli ztraceni. Z obklíčení unikla jen část jízdních jednotek a několik jednotlivců.

Hodnocení bitvy[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli Zulové utrpěli značné ztráty, je tato bitva vnímána jako jejich velké vítězství. Přestože celou válku Britové nakonec vyhráli (již den poté utrpěli Zuluové navzory ještě výraznější početní převaze porážku v bitvě o Rorke's Drift), bitva u Isandlwany těžce pošramotila reputaci Britů a vůbec bílých lidí v očích domorodců, kteří si jí dokázali, že za určitých okolností jsou s to porazit i Evropany.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]