Bitva u Domažlic (panoráma)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Panoráma Bitva u Domažlic byl připravovaný velkoformátový obraz o rozměrech 9 krát 30 metrů (270 m²), který zůstal od roku 1935 stále pouze ve fázi maloformátové předlohy s několika dílčími částmi. Zobrazoval výjev ze slavného husitského bojiště u Domažlic z roku 1431 a jeho autorem byl akademický malíř Jan Šebek. Poprvé bylo o možné výtvarné předloze k monumentálnímu panoramatu světově proslulé bitvy u Domažlic vážně uvažováno v Praze již v habsburské rakousko - uherské monarchii, ale Luděk Marold si zcela záměrně vymohl a obhájil dokumentární obrazový přepis lipanské konfrontace na meč a smrt znesvářených radikálních a umírněných křídel husitských vojsk.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Na uměleckou obranu nacismem silně ohrožovaného československého státu a všeho jeho lidu, k posílení občanské cti a hrdosti na neporazitelné válečnické umění předků a legionářské tradice a k znásobení potřebné odvahy a bojeschopnosti k očekávané a nevyhnutelné obraně v těžkém období ( bezprostředně po nástupu Adolfa Hitlera do funkce říšského kancléře ) akademický malíř Jan Šebek poprvé předložil v roce 1933 městské radě v Domažlicích k posouzení svůj originální návrh složené kompozice velkoplošného historického panoramatu. Přípravné skici bez dalších námitek a s pochvalným kolegiálním uznáním doporučil k dalšímu detailnějšímu dopracování a dokončení i tvůrce brilantního malířského cyklu Slovanská epopej Mistr Alfons Mucha. Důmyslně členěné složené plátno mělo v jeho středu obsahovat motiv Odevzdávání nepřátelských korouhví Prokopu Holému a jejich sklánění před českým praporcem a husitské mše s chorálem Ktož jsú boží bojovníci. Jedinečné dílo dále vznikalo i s podporou Výboru pro postavení pomníku na oslavu vítězství u Domažlic r. 1431 a mělo podobu několika rozměrných přípravných kartonů a jednoho velikého obrazu rozvržení kompozice středu dioramy, které mělo být, podobně jako u Maroldova panoramatu, ještě doplněno o plastické popředí se středověkými zbraněmi a o další vojenský materiál a dekorace ke zvýšení optického účinku. Plátno mělo být podsvětlováno s hudebním podkresem husitského triumfálního chorálu Ktož jsú boží bojovníci.

Prezentace[editovat | editovat zdroj]

Malíř Jan Šebek chtěl významně podpořit stavbu Roškotova gigantického národního památníku v Domažlicích, jenž by podle předběžných nákladů na jeho stavbu a úpravu okolí ( 1 milion ) byl ve své době vůbec nejnákladnějším a k tomu na dohled od státní hranice také nijak nepřehlédnutelným Památníkem Republiky, a proto byla výstava konána od 11. srpna do 8. září 1935 v rámci každoročních husitských oslav a byla doplněna o architektonickou výstavku návrhů na tento památník. Autor si byl plně vědom tíhy odpovědnosti za nelehké a co možná nejvěrnější zachycení obsahu a proto Chodsko dlouhodobě navštěvoval a studoval. Věrně skicoval krajinu v pohraničí a také místní kulturu, chodský národopis, typologii a fyziognomii Chodů a jejich rázovité zvyky a obyčeje. Rok 1935 však nebyl právě nejpříhodnějším, po plebiscitu bylo Sársko opětovně připojeno k Německu, kde byla zavedena všeobecná branná povinnost. Po volbách do parlamentu (19. 5.) začalo jedno z nejtěžších období pro Československo a Šebkovo panoráma se stalo nebezpečnou výbušnou třaskavou směsí jako obtížné a problematické politikum, ke kterému se nechtěly vysoké umělecké kruhy jakkoliv vyjadřovat. Dobře patrné je to v celém ročníku akademického měsíčníku výtvarných umělců Dílo v roce 1935, který s bohatým výkladem a detailními vyobrazeními kladně hodnotil nedostižnost Maroldova panoramatu. Právě pouze takto a ne jinak, měl vypadat dobový kánon. Šebek narazil na sebestředný pragocentrismus ( veškeré věhlasné výstavní síně a galerie, celé akademické umělecké prostředí a vědecká pracoviště byly s vydatnou podporou ministerstva školství a národní osvěty a Rady hlavního města Prahy cíleně nasměrovány k nedožitým sedmdesátinám Mistra Marolda a k jeho výjimečnému celoživotnímu dílu a přínosu pro nově se utvářející československou kulturu a umění). Alibistický akademický skepticismus a přehlíživý nezájem odvážný návrh domažlického panoramatu tak rázem nechal nezaslouženě propadnout do podružnosti umění regionálního významu. Tuto neprostupnou hradbu neznalé potměšilosti a špatně zakrývaného strachu (hrubé sněmovní provokace Henleinovců v červnu 1935 pouze pozvolna účelově stupňovaly rafinovanou předehru, vedoucí ke ztrátě samostatnosti ČSR za její okupace v roce 1939 ) prolomil svou odborností a uvážlivými přímluvami až univerzitní profesor PhDr. Jindřich Čadík, ale bylo již příliš pozdě na dokončení strhujícího a svěžího husitského panoramatu. Chodsko bylo již brzy trpce poníženo a v politické ústupnosti bez vojenského odporu a odvěkého hraničářského vzdoru neurvale zabráno. Dne 24. listopadu 1938 v 10 hodin dopoledne bylo nacisty okupováno jediné chodské město Klenčí pod Čerchovem s vesnicemi Starý a Nový Postřekov, Chodov, Trhanov, Hamry, Pec, Pila, Babylon, Česká Kubice a Pelechy (více než 7 000 chodských obyvatel připadlo k Říši). Radikalizaci a silné emoce Chodů pomáhali starostům chodských vsí mírnit i pražští Chodové ze Spolku Psohlavci a také narychlo přivolaní rodáci z Pošumaví, aby se nikdo z nich snad marně neobětoval. Připravovaný demonstrativní pochod v početném průvodu proti anexi Chodska v čele s ozbrojenou 100 člennou krojovanou a uzavřenou bojovou formací Chodské stráže s čakany a chodskými psi a s následnou připravovanou Slavností svěcení psohlavecké spolkové standarty byly jako akce nežádoucí v samém jejich zárodku úředního schvalování promptně a velmi razantně v Praze utajeně policejně přísně zapovězeny ( rezolutní zamítnutí Politickou radou I. oddělení Policejního ředitelství v Praze ze dne 6. 6. 1939 ), aby zde nedošlo k žádným pouličním nepokojům a možnému krveprolití, jak se ale stalo později při protinacistických nepokojích studentstva, které si vyžádaly oběť studenta lékařství Jana Opletala. Šebkův soubor musel být již brzy ukryt před jeho zničením a stále čeká na své spravedlivé a odborné docenění.

Ohlasy, kritika a tematický popis díla[editovat | editovat zdroj]

Zatím co byl Roškotův titánský obrovitý betonový monoblok („šikmo seříznutý rovnoběžnostěn“) na malém městě zpočátku zavrhován a narážel na konzervatismus a provinční uzavřenost a nebyl ve své době řádně doceněn, tak ale Šebkovo panoráma vyvolalo mezi místními i letními hosty z ciziny velký zájem a podporu. JUDr. Miloslav Matas, básník, prozaik, dramatik, právník a žurnalista plzeňského Českého deníku ve své kritice vystihl Šebkovo přípravné dílo takto: „V studiích dioramatu je zvláště pozoruhodné, jak Šebek nalezl harmonický střed pro barvu ovzduší historického příběhu ve vzdálenosti téměř mystické spolu s modravým polotvarem fluida chodského kraje.“ A dále podtrhuje rembrandtovskou sugestivní souhru světla a stínu. S největší pravděpodobností je výše zmiňovanou hlavní středovou částí panoramatu v současnosti vystavovaný rozměrný Šebkův obraz, uchráněný před ničivým požárem, s motivem Příjezdu Prokopa Holého do Domažlic ( asi 4,5 krát 2,3 metru ) v Chodském hradu v Domažlicích. Město Domažlice několikrát po sobě bylo připraveno dokončení projektu podporovat ze svého městského rozpočtu. Ke konečné realizaci a veřejné prezentaci však zatím nedošlo.

Studie k panoramatickému obrazu Slavné vítězství husitů r. 1431 se skládala z 5 úzce spolu souvisejících tematických celků, z nichž nejpropracovanější částí polyptychu byla část středová a k ní byly dopracovány další 4 kartonové desky, asi s jejich orámováním. První náčrtová kartuše - Husité nesoucí Prokopu Holému ukořistěné křižácké korouhve. Druhá kartuše v náčrtu - Husitský chorál Ktož jsú boží bojovníci.Třetí kartušová studie - Husité za jásotu nesou vlastního druha převlečeného za křižáckého vůdce. Čtvrtá kartuše znázorňovala skicu části křižáckého ležení.

Finanční podpora[editovat | editovat zdroj]

Na společné výstavě akademiků Františka Michla a Jana Šebka byla v Domažlicích připravena výherní loterie s párem věnovaných obrazů od obou umělců a takto vybrané peníze byly určeny na uhrazení práce na panoramatu. Výstava byla v neděli o 17. hodině skončena. Po provedeném losování bylo z bílých lístků taženo výherní číslo 477 a přiřadilo Michlův obraz řídícímu učiteli ze Všerub Jiřímu Tomandlovi. Svým motivem mohl být i z jeho poslední studijní cesty ve francouzské Bretani a Bulharsku se zachycením scenérií od Černého moře. Celkem 47 Michlových děl se zátišími, květinami, mořskými zálivy, fjordy, různými ročními dobami v krajině a s vybranými domažlickými motivy a zelený los s číslem 826 jistě potěšil figurálním Šebkovým obrazem paní učitelku Vlastu Hachovou z Domažlic. Šebkova vystavovaná kolekce obsahovala 23 uměleckých děl, z nichž obraz s názvem Čtenářka byl neprodejným a studie k portrétu primabaleríny Národního divadla v Praze a další ženský portrét byly krátkodobě zapůjčeny od soukromých vlastníků. Nejdražším Šebkovým obrazem byla velmi obdivovaná Chodská madona v hodnotě 25 tisíc .

Výstavu mediálně zcela překrylo po vojenských manévrech na západním Slovensku u Senice s rumunskými, jugoslávskými a sovětskými pozorovateli a v Podkarpatské Rusi uskutečněné třetí veliké vojenské cvičení čsl. branné moci v síle 40 000 mužů ve zbrani na severozápadu Čech. Operačnímu nácviku obrany hlavního města Prahy veleli divizní generál Václav Kopal a náčelník štábu brigádní generál Josef Janáček. Nejvyšší velení prvorepublikové Československé armády nutně zareagovalo na konané dlouhodobé příhraniční vojenské cvičení vojsk Třetí říše s dělostřeleckou podporou v okolí Nýrska a Železné Rudy a spojeného se stavbou nového letiště.

Ve vzdušném prostoru u Domažlic byly v začátku srpna 1935 hlášeny znepokojivé průzkumné hloubkové přelety letounů nacistického válečného letectva Luftwaffe s hákovými kříži na křídlech. Šebkovo dílo proto nelze nijak zlehčovat, přehlížet, ani dokonce snad pojímat jej jako pouhou patetickou panoptikální raritu v obvyklém žánrovém rámci ateliérového aranžmá, ale jako předvídavé a velmi důrazné memento nutného národního heroismu, které se tragicky naplnilo.

Osobnosti a podporovatelé panoramatu[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejhorlivější zastánce a ochránce patřil právě Miloslav Matas, který je autorem málo známého historického šestizpěvného básnického eposu 1431 , jenž složil s podporou České akademie věd a umění na oslavu největšího husitského vítězství u Domažlic 14. srpna 1431 - při obraně vlasti proti nepřátelům, který vydala Nezávislá Jednota československých legionářů a Kruh jejich přátel v Plzni. Ale svým uměním ( a finančním darem, rovněž i na husitský památník ) vydatně přispěl také chodský hudební skladatel Mistr Jindřich Jindřich, který se velmi angažoval. K připomenutí 500. výročí husitské bitvy u Lipan veřejně k večeru vystoupila ve středu 30. května 1934 v Plzni na Náměstí Republiky Pěvecká župa Plzeňská - Pallova ( zastupující města Plzeň, Domažlice, Přeštice, Nepomuk a Rokycany ) se skladbou Bitva u Domažlic, která získala nejvyšší ocenění na konaném mezinárodním pěveckém festivalu v Praze ( Rakousko, Ukrajina, Česko a Slovensko ), kde byla uvedena mohutným mužským sborem skladatele Jindřicha Jindřicha, který řídil profesor Bohdan Gselhofer, který sklidil aplaus a musel být vyvolán k publiku. Také prezident TGM připomenul své v mysli niterně trvale zanechané silné dojmy ze sborového přednesu husitského chorálu od čsl. legionářů. I přes těsné sevření hospodářskou krizí se v Domažlicích 14. června 1936 o 15. hodině ve vojenské jízdárně konal koncert, pořádaný k sokolskému župnímu Sjezdu pěvectva v Domažlicích. Bohatě navštívené hudební vystoupení líbivého tělesa západočeských učitelek tehdy dirigoval profesor Vanym. Výstup místního souboru s pásmem Chodské písně a Čerchovu řídil právě Jindřich Jindřich. A unesené diváky uchvátila skladba, určená k festivalovému vystoupení a scénickému provedení, nazvaná Bitva u Domažlic, která byla přednesena mohutným sborem s nejméně 400 pěvci a pěvkyněmi, které znovu mistrně vedl Bohdan Gselhofer z Plzně a sklidil za to nadšené ovace. Ale málo se ví, že ani malíř Chodska Jan Šebek nesložil ruce do klína. Po poválečném zklidnění poměrů osobně navrhl v srpnu 1947 zastupitelům finální vypracování svého obřího panoramatu s výjevem středověké bitvy podle již dříve připravených studií z roku 1935. Zásadním argumentem pro jeho dokončení bylo nepřehlédnutelné ozdobení a zviditelnění města a jeho bohaté historie stejně tak, jak se to výtečně podařilo Maroldovi v metropoli. Zřejmým benefitem byl jistě také úměrný honorář a jistota dlouhodobé velmi prestižní zakázky, která by pouze zvyšovala umělcův věhlas a jeho tvůrčí vyhledávanost. Šebkovi bylo vstřícně přislíbeno, že se o věci vytvoření velmi náročného díla bude úředně jednat na poradě Kulturní komise tehdejšího Městského národního výboru v Domažlicích. Tak se však již nestalo pro převratné změny po únoru 1948. To je asi poslední doložitelný pokus tvůrce svoje husitské panoráma vymalovat. Mistr Jan Šebek zemřel v roce 1966 a tím byla zmařena poslední možnost jeho zásadního autorského zásahu a předání rozhodujících podstatných intrukcí, ale tvůrce hrdé Chodské stráže nebo zdařilé a velmi živé bojové scény Srážky Chodů u Pocinovic, znamenitý figuralista a nadaný, velmi talentovaný žák Švabinského a Muchy po sobě zanechal obdivuhodné výtvarné věno Chodska ( prof. Čadík ), které by nemělo být nikdy právě tam, kde je doma, již nikdy ukrýváno, či dokonce ztraceno! Akademický malíř Jan Šebek se zatím své samostatné monografie stále ještě nedočkal, ale do galerie národní elity vstoupil po obdržení cen České akademie věd a umění za rok 1938 a 1941 a Národní rady české za rok 1940 a 1941.

Vizualizace panoramatu[editovat | editovat zdroj]

Mimořádně hodnotné a vlastně zcela neznámé přípravné výtvarné dílo bylo vyobrazeno v několika dobových časopisech, zřejmě se zaměřením na užitou fotografii a umění, také snad v legionářských tiskovinách, a je proto jen otázkou času, než bude opětovně dohledáno a pravděpodobně digitalizováno do multimediální projekce nebo podle původní autorské předlohy a kompozice přemalováno a veřejně vystaveno. Šebkovo panoráma tak stále čeká na své úplné objevení a úplné zkompletování a dokončení. Obrovské plátno by se stalo největším a také nejnákladnějším uměleckým dílem Plzeňského kraje s nutným technologickým IT zázemím, nákladnými scénografickými dekoracemi a kulisami a se speciálními efekty a lze z toho usoudit, že proto také projektem velmi přitažlivým a nejnavštěvovanějším. Společně s obřím prstencovým baldovským kalichem, sochařskou stezkou a galerií pod širým nebem a naučnou stezkou by Šebkovo mimořádně zdařilé panoráma uzavřelo triptych husitských klenotů v regionu. Senzační objev byl učiněn na začátku září roku 2016 ve sbírkách Vojenského historického ústavu v Praze, když zde byla kurátorkou výtvarného umění mgr. Ilonou Krbcovou při pátrání po ucelené umělecké pozůstalosti malíře Jana Šebka objevena skutečně pozoruhodná kompletní trojskica expresivního bitevního výjevu, z něhož se lze bez náležité dokumentace a expertiz zatím pouze domnívat, že se může - podle uzavřené a obklíčené vozové hradby na horizontu - jednat o další návrh panorámy s námětem Bitvy u Domažlic, ale tentokrát v převratné a naprosto nikým neočekávané kinematoskopické verzi pro další fotografické a filmové dopracování.

Dílo rozhodně není určeno pro přecitlivělé povahy či pacifisty, nepostrádá přitom preciznost nápaditého provedení a také v sobě rozprostírá děsivou autentičnost bojiště a vzniklo asi intuitivně ze smluvní a termínované zakázky Správy města Domažlice na zhotovení panoramatického obrazu pro radniční síň těsně před provedením vydařeného atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Hloubavý a vnitřně rozhodný Jan Šebek touto přelomovou strojskicou dosáhl umělecké úrovně velikánů světového malířství, když experimentálně opustil zažitou statickou kompozici a průběh bitvy geniálně rozfázoval. Hrůzné údobí heydrichiády a stanného práva mohlo mít zásadní vliv na do krajnosti vystupňovaný emocionální účinek a jasně patrnou hloubku umělecké vize i s jasným odrazem silně podporované a již zcela z díla vynucované interakce proti běsnícímu a již veškerou lidskost postrádajícímu fanatickému nacismu a fašismu. A před historiky stojí skutečně nelehké objektivní osvětlení pravdivého pozadí kontroverzního a nejasného dobového tiskového nařčení z kolektivního akademického obrazového proříšského přizdobení domažlických kasáren v červenci 1942, stejně jako překvapivé a nečekané Šebkovy snahy o kvapnou záměnu husitského tématu s motivem Posledního odporu Chodů u Pocinovic při zachování formátu 9 krát 30 metrů s nejvhodnějším umístěním díla v zahradě Jos.(efa) Adamoviče přímo při Chodském hradu s odstupem na vzdálenost 15 metrů z února 1936.

Při několikanásobném zvětšení triptychu Husitské epopeje a spojením jednotlivých dílů v jeden celek do nekonečného pásu mohl Mistr Šebek jeho cyklickým otáčením na rozměrném tubusu dosáhnout společně se světelnými efekty, bitevním rykem, kanonádou, steny umírajících lidí a zvířat až fascinujícího inferna válečného prožitku v dosud běžně nevídané iluzorní filmové projekci, které lze nyní již snadno dosáhnout interaktivními a kybernetickými prostředky a technikou.

Na dohledání tohoto zcela mimořádného protektorátního a velmi vzácného uměleckého artefaktu se zasloužilo mnoho osobností, odborníků a také státních institucí a občanských sdružení, mezi mnoha je třeba zmínit mluvčího a Tiskový odbor prezidenta republiky, Archiv Kanceláře prezidenta ČR, rektora Univerzity Karlovy v Praze, Národní knihovnu ČR, Archiv Národní galerie a Vojenský historický ústav v Praze, rodácký Spolek Psohlavci v Praze, Společnost pro památník bitvy u Domažlic, starostu a radnici města a Muzeum Chodska v Domažlicích, Studijní a vědeckou knihovnu Plzeňského kraje v Plzni, Státní a okresní archiv v Horšovském Týnu a mnoho dalších.

Plné uznání náleží domažlickému rodáku Vladimíru Markovi, který hledání Šebkova stěžejního výtvarného díla inicioval, stejně jako dokončení husitského památníku v Domažlicích ( a to opakovaně již od roku 2007 v úplném osamocení ) na akademické půdě v Praze s nevalným výsledkem despektu, zlehčování a ignorování předkládaného reprezentativního projektu s cca 25 až 35 metrů vysokou a noci osvětlovanou rozhlednou ve tvaru kalicha s restaurací v jeho kalichové části a s výtahem v patce a celoskleněným tubusem spojeného s halou mediavel-kyberdómu ve tvaru celostříbřité poděbradské královské koruny s trvalou interaktivní veřejnou husitskou expozicí a exkluzivní prezentací Šebkova panoramatu a s doporučovanou oboustranně vypravovanou visutou lanovou dráhou ze základové úrovně až k centru města s hromadnou dopravní obslužností. Vize, která měla v době finanční krize razantně podpořit zaměstnanost v celém příhraničním regionu a silný nárůst cestovního ruchu, potřeb v dopravě, ve stavebnictví, pohostinství, hotelnictví, gastronomii, v kultuře a volnočasových aktivitách a především ve službách, byla v posudcích absurdně komisiálně zamítnuta jako zcela poblouzněná a nerealizovatelná a následovalo odepření nabytí akademického titulu a vyloučení ze schváleného navazujícího magisterského studia pro: unášení se vlastními představami, emocemi a patosem s nepoužitelnou a chybnou metodologií. Po dokončení památníku ze správně vyvozených mnohapočetných návrhů a sochařské stezky a galerie pod širým nebem ( podle návrhu výše jmenovaného - idea Národního památníku - Baldov na webových stránkách Společnosti pro památník bitvy u Domažlic ) je setrvale odmítána revize jeho vědecké práce pro scházející úřední metodiku s popíráním jakéhokoliv pochybení.

Za zvýšenou pozornost stojí již diskutovaný kreativní návrh na Pavilon Slovanské epopeje od architekta Petra Malinského v odhadované ceně 184 miliónů korun. Nová dominanta Prahy má mít futuristický a nijak nepřehlédnutelný vzhled pozlacené skleněné oválné galerie s paprskovitou střechou s prozatímním pracovním názvem Zlaté vejce, nebo též Zlaté slunce. Je obecně známo, že malíř Jan Šebek po mnoho let znamenitě pomáhal Muchovy v jeho stínu jeho velkolepý výtvarný cyklus spoluvytvářet. A právě jenom Chodsku nyní náleží hned nadvakrát silně emotivní a nadčasová Šebkova Husitská epopej a rozhodně by zde měla být velkoryse zviditelněna, aby mohla kultivovaně promlouvat fenomenálními a mysteriózními uměleckými prostředky, které byly tak vlastní oběma umělcům a jenž nepřestávají fascinovat celý svět. Bez nutných dotačních programů a trvalé podpory státu však tento projekt nebude možné uskutečnit.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • http: // www.bitvaudomazlic.cz
  • http: // www.chodsko.net
  • http: // www.eantik.cz (on-line trh starožitnostmi, uměním a designem), prodejní položka č. 108201: ak. m. Jan Šebek - Bitva u Malešova 1424, mistrná skica se zobrazením jedné z nejkrvavějších husitských bitev u Kutné Hory, kvaš na papíře v rámu pod sklem, rozměr 115 krát 90 cm.
  • http: // www.blesk.cz ( Prokop Holý se vrátil, archiv deníku Blesk z 9. 9 . 2007 ).
  • Národní listy z 3. 12.1894, s. 3.
  • Národní listy z 25. 8. 1898, s. 4. Rubrika Výtvarné umění. Panoráma pro výstavu Národopisnou podle přesných výpočtů upoutává pozornost jednoho tisíce návštěvníků denně.
  • Národní listy z 9. 6. 1910, s. 3. K slavnostnímu odhalení pomníku husitskému vojevůdci Prokopu Holému na Českobrodsku vypravena Píseň vítězná z Bitvy u Domažlic, kterou napsal Karel Leger.
  • Národní listy z 15. 8. 1931, s. 3.
  • Národní listy z 17. 2. 1933, s. 2.
  • Národní listy z 1. 3. 1933, s. 2.
  • Národní listy z 30. 4. 1934, s. 2.
  • Národní politika z 12. 12.1920, s. 8.
  • Národní politika z 18. 1. 1930, s. 3. V Praze - Michli zemřela 16. ledna paní Marie Šebková, matka ak. malíře Jana Šebka.
  • Národní politika z 18. 8. 1931, s. 3.
  • Národní politika z 4. 2. 1932, s. 3. Přednáška univerzitního profesora Dr. Urbánka ve Vědeckém vojenském ústavu v Praze.
  • Národní politika z 21. 2. 1933, s. 4, ranní vydání pro Prahu. Městská rada v Domažlicích přijala návrh akad. malíře Jana Šebka na vybudování husitského panoramatu.
  • Národní politika z 14. 8. 1935, s. 5.
  • Národní politika z 27. 2. 1936, s. 7, ranní vydání.
  • Národní politika z 13. 6. 1936, s. 2. Fejeton umělcovy manželky Vlasty Šebkové, rozené Mašatové (sňatek 12/1920) s názvem Svatý Antoníček na Chodsku se zmínkou o pietním vyzdobení oltáře od malíře Šebka v místním nově postaveném kostele v Luženičkách.
  • Národní politika z 5. 11. 1941, s. 4 . Malíř Jan Šebek dokončuje v klášterním refektáři největší obraz, vytvořený v Domažlicích o rozměrech 6 krát 2,5 m, se scénou Pasování na rytíře, který byl zakoupen pro rožmitálskou radnici.
  • Národní politika z 29. 7. 1942, s. 3. Domažličtí malíři pro brannou moc. Lakonické tiskové nařčení z vydařené výtvarné propagace německé armády od čtyř exponovaných akademiků a výtvarníků s vyslouženým pochvalným uznáním od jejího vyššího velení. V kontextu tragických událostí a děsivých válečných hekatomb stejně možná cílená provokace jako existenciální volba a deklarování loajality z přinucení ve stavu zoufalé smrtelné úzkosti a naprosté bezvýchodnosti Šebka, Michla, Přikryla a Kuneše.
  • Národ z 10. 8. 1935, úvodník, ranní vydání.
  • Lidové noviny z 11. 5. 1934, s. 9.
  • Lidové noviny z 8. 10. 1941, s. 5.
  • Lidové noviny z 10. 9. 1943, s. 7. Chodský malíř maluje pro město Rožmitál. Další pozvánka pro ak. malíře Jana Šebka do Rožmitálu k vyhotovení dalších jeho nových velkých obrazů pro trvalé zachycení historie města a kraje.
  • Nová doba z 29. 7. 1927, s. 3. Největší pomník v Československu? Husitský pomník na Baldově u Domažlic.
  • mikrofilm, sign. MfC 004877, 8144 – Microna 2003, čárový kód 10 01 09 25 55, Posel od Čerchova ( 1930 – 1935 ), Studovna periodik, Národní knihovna ČR, Praha.
  • Posel od Čerchova z 31. 5. 1930, č. 22, roč. LIX.
  • Posel od Čerchova z 10. 8. 1935, č. 32, roč. LXIV.
  • Posel od Čerchova z 24. 8. 1935, č. 34, roč. LXIV.
  • Posel od Čerchova z 7. 9. 1935, č. 36, roč. LXIV.
  • Jas, rodinný ilustrovaný nepolitický týdeník z 17. 8. 1934, s. 12. Detail z projektovaného panoramatu bitvy u Domažlic od malíře Šebka, vznikajícího v Peci pod Čerchovem v letním středisku sportovců a umělců Daliborka.
  • Jas z 30. 8. 1935, s. 3.
  • Jas z 6. 9. 1935, s. 2.
  • Ždár, politický víceokresní týdeník z 10. 10. 1941, s. 3. V refektáři augustiniánského kláštera v Domažlicích maluje malíř Šebek historické velkoplátno s výjevem ze života pánů Rožmitálských pro zasedací síň rožmitálského zastupitelstva.
  • Český deník z 30. 7. 1927, s. 2. Velký pomník republiky u Domažlic?
  • Český deník z 27. 5. 1934, s. 5.
  • Český deník z 29. 7. 1934, s. 5. Oslava husitského vítězství se sbírkou na chystaný pomník na Baldově a zapálení ohňových hranic na domažlických návrších.
  • Český deník z 10. 8. 1935, s. 3 - 4.
  • Český deník z 13. 9. 1935, s. 2.
  • Český deník z 15. 6. 1936, s. 1.
  • Český deník z 13. 7. 1936, s. 4.
  • Český deník z 3. 1. 1937, s.11. Upoutávka prof. Čadíka na výstavu malířů chodského kraje v Plzni.
  • Český deník z 16.11. 1937, s. 4.
  • Český deník z 30. 7. 1939, s.11.
  • Český deník z 9. 5. 1942, s. 3. Obraz pro domažlickou správu.
  • Český deník z 22. 1. 1943, s. 3. Dcera Věra Šebková nadějně zahájila studium uměleckého řezbářství na UMPRUM v Praze.
  • Český deník z 3. 4. 1943, s. 2.
  • Domažlické noviny z 3. 8. 1935, s. 2.
  • Domažlické noviny z 14. 9. 1935, s. 1.
  • Klatovské listy z 7. 9. 1935, s. 1.
  • Klatovské listy z 14. 9. 1935, s. 4.
  • Moravská orlice z 14. 1. 1937, s. 4. Nabídka malíře Jana Šebka k vystavení jeho velkoformátového panoramatu s motivem Matyáš proti Jiřímu u Uh. Hradiště.na Výstavě umělců Slovácka.
  • Národní politika z 24. 5. 1942, s. 5. Požádání malíře Jana Šebka Správou města Domažlic o vymalování rozměrného plátna pro její zasedací radniční síň.
  • Lidové noviny z 8. 10. 1941, s. 5, ranní vydání.
  • Lidové noviny z 10. 9. 1943, s. 7. Malíř Jan Šebek po své výstavě chodských motivů ve Výletní chatě na Vavřinečku vyzván k vytvoření rozměrného obrazu v rožmitálské radniční síni.
  • Polední list z 9. 2. 1945, s. 2. Mistři štětce na Domažlicku.
  • Pravda z 16. 9. 1945, s. 2.
  • Pravda z 30. 7. 1946, s. 4.
  • Pravda z 9. 8. 1947, s. 6.
  • Pravda z 13. 8. 1947, s. 5. Šebkovo panorama by zachytilo bitvu u Domažlic asi takovým způsobem, jako zachytil bitvu u Lipan Luděk Marold.
  • Pravda. 1956, r. 37, č. 62 ( 3. 8.), s. 4.
  • Pravda. 1957, r. 38, č. 29 ( 11. 3.), s. 2.
  • Pravda. 1983, r. 64, č. 46 ( 19. 11.), s. 8.
  • Domažlický deník z 25. 10, 1996, s. 11. Přednáška PhDr. Ludmily Růženecké o životě a díle akademického malíře Jana Šebka v domažlické Galerii bratří Špillarů.
  • Partitura pro mužský sbor - Bitva u Domažlic, zkomponoval Jindřich Jindřich, slova Jan Vrba, 7 stran, Pěvecká obec československá, Praha 1932.
  • Hlavní katalog a průvodce Národopisné výstavy českoslovanské v Praze 1895. 13. oddělení. Válečnictví. 2282. Porážka křižáckého vojska u Domažlic, s. 429.
  • Seznam děl výstavy malířů Chodska, červenec - srpen - září 1939, S.V.U. Myslbek v Praze ( s excelentní odbornou předmluvou od prof. Jindřicha Čadíka s fotopřílohou ).
  • Katalog k výstavě v Galerii Rudolfinum : Československý socialistický realismus ( vystavované rozměrné historické Šebkovo plátno Tábor ), Gallery, Praha 2002.
  • Katalog výstavy Fr. Michla a J. Šebka ( s připojenou výstavkou soutěžních návrhů pomníku vítězné bitvy u Domažlic roku 1431), Domažlice 1935, neilustrováno, s kardinální předmluvou a popisem chystaného Šebkova díla od Miloslava Matase.
  • Fišer, M., Umění v Domažlicích ( Umění ve veřejném prostoru / Svazek IV ), Centrum pro dějiny sochařství Horažďovice, o.s., Klatovy 2015.
  • Hofmann,J., Chodsko a jeho připojená část k Německu - 1938, soukromý tisk se zásahem cenzora, Domažlice 1939.
  • Ludwig, E., Duch a čin - rozmluvy s TGM. Tiskové a nakladatelské družstvo čsl. legionářů Čin, Praha 1935.
  • Marek, V., Spolek Psohlavci a chodský národopis - League of Dogheads ( Psohlavci ) and Etnography of Chodsko, nezávislý soukromý tisk ve spolupráci s Ústavem českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Praha 2009, s. 93 - 111, Baldov u Domažlic - Nezrealizovaný husitský národní památník s bohatou obrazovou přílohou a opětovným rehabilitačním vřazením památníku do chodských festivit s úplnou syntézou chronologie chodského národopisu podle odborně posouzené studie od známého folkloristy a regionalisty Vladimíra Baiera a též s pramenným popisem historie Spolku Psohlavci v Praze jako významného šiřitele, mecenáše a podporovatele kultury, osvěty a pamětihodností v Praze i příhraničním regionu a zároveň i vhodného garanta pro tolik žádoucí reprezentativní dokončení baldovského monumentu s kontakty na krajanská sdružení v zahraničí, struktury NATO, legislativce, exekutivce a generalitu v ČR ( odborné konzultace doc. Jana Čechurová a též oponentura prof. Eduard Maur, od roku 2008 účelově před publikováním akademicky zadržovaná a bagatelizovaná bakalářská práce s relevantním participativním účelem dokončení prestižního národního husitského památníku s podporou fondů Evropské unie, 147 stran ).
  • Matas, M., 1431 - Báseň na oslavu největšího husitského vítězství u Domažlic: 14. srpna 1431 - při obraně vlasti proti nepřátelskému vpádu, 29 stran s ilustrací, NJČSL, Plzeň 1936.
  • Novotný, M., Krutina, J., Bitva u Domažlic, vydalo město Domažlice a Společnost pro památník bitvy u Domažlic, 2015.
  • Špelda, A., Chodsko - domov můj, Život a dílo národního umělce Jindřicha Jindřicha, Západočeské nakladatelství, Vimperk 1975.
  • Toman, P., Nový slovník československých výtvarných umělců, Tvar, Praha 1950.
  • Hanáková, P., Výzva perspektivy ( Obraz a jeho divák od malby quattrocenta k filmu a zpět), Academia, Praha 2008.
  • Žáček, J. a kol., Chodsko, nákladem Spolku Psohlavci, Praha 1939.

Související články[editovat | editovat zdroj]