Bitva u řeky Marica

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u řeky Marica
Konflikt: Expanze Osmanské říše na Balkán
Feudal fragmentation of Bulgaria and fall under Ottoman rule.png
Trvání: 27. září 1371
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: řeka Marica v Řecku
Casus belli:
Výsledek: Drtivé osmanské vítězství[1]
Změny území:
Strany
Srbská říše Osmanská říšeOsmanská říše Osmanská říše
Velitelé
Vukašin Mrnjavčević
Uglješa Mrnjavčević
Lala Şahin Paşa
Gazi Evrenos
Síla
20 000[2]-70 000 vojáků[2][3][4][5][6] 800 vojáků[2][7]
Ztráty
vysoké[8]
tisíce padlých[9]
nízké

Bitva u řeky Marica nebo bitva u Černomenu (srbsky Маричка битка/Marička bitka, bulharsky Битката при Марица, turecky Çirmen Muharebesi) se odehrála u řeky Marica, nedaleko vesnice Ormenio, bulharsky Черномен/Černomen, (dnes Řecko, řecky Ορμένιο, turecky Çirmen) a města Edirne (dnes Turecko) v pátek, dne 26. září 1371.

Bitva byla reakcí na osmanskou expanzi na Balkán. Předcházelo její dobytí Sozopolu. V dalších bojích Turci získali města Drama, Kavála a Serres v dnešním Řecku. Turci se tak nebezpečně přiblížili středověkým pravoslavným balkánským státům. Proto se vojska tehdejších srbských despotů Jovana Uglješi a Vukašina rozhodla pro útok, který by vypudil Turky z Balkánu definitivně. V bitvě stály proti sobě jednotky osmanského sultána Murada I. pod velením Lala Sahin Paši a na druhé straně vojska balkánské protiturecké koalice složené z armád Srbska, Bulharska, Uherska, Valašska a Moldavska pod velením prilepského despoty Vukašina Mrnjavčeviće a jeho bratra Jovana Uglješi (přes šedesát tisíc válečníků).

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Bulharsko po roce 1371

Uglješa chtěl podniknout překvapivý útok proti tureckému hlavnímu městu Edirne, a to v okamžiku, kdy se sultán Murad I. zdržoval v Malé Asii. Turkům se nejprve podařilo ovládnout pevnost dimotiki (Dodymoteichon) na pravém břehu řeky Marice a pak celou východní Thrákii včetně Drinopole (dnešní turecké Edirna), kam sultán Murad I. přenesl dříve své sídlo. Osmanská armáda byla mnohem menší, ale díky lepší taktice dokázal Sahin Paša porazit křesťanskou armádu a usmrtit oba její vůdce, Vukašina i Jovana Uglješu.

Rozhodující byl také nečekaný útok Turků na srbské vojenské ležení v noci těsně před bitvou. Ve střetu nadcházejícího dne se navíc křesťanská vojska, vybavená kvalitním, nicméně těžkým brněním, stala při přechodu řeky Marica vhodným cílem tureckých sil. Pro Srby, Bulhary a další jednotky skončila bitva katastrofou. V srbské historiografii se lze také setkat proto s pojmem Marická katastrofa.

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Makedonie a část dnešního Řecka připadly po této bitvě Osmanské říši. Bulharský car Ivan Šišman a Vukašinův syn princ Marko se stali vazaly tureckého sultána a byli nuceni bojovat na straně Osmanů proti Valašsku. Turecku se tímto otevřely dveře na Balkán.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bitka pri rieke Marica na slovenské Wikipedii.

  1. Sedlar, Jean W., East Central Europe in the Middle Ages, 1000-1500, (University of Washington Press, 1994), 385.
  2. a b c Boskovic, Vladislav(2009). King Vukasin and the disastrous Battle of Marica. GRIN Verlag, 11. ISBN 978-3-640-49264-0. 
  3. (1993) The New Encyclopaedia Britannica: Micropaedia. Encyclopaedia Britannica, 855. ISBN 978-0-85229-571-7. 
  4. Grumeza, Ion(2010). The Roots of Balkanization: Eastern Europe C.E. 500-1500. University Press of America, 93. ISBN 978-0-7618-5134-9. 
  5. Julius Emil DeVos: Fifteen hundred years of Europe, O'Donnell Press, 1924, page 110.
  6. Otto Kaemmel: Spamer's Illustrierte Weltgeschichte: mit besonderer Berücksichtigung der Kulturgeschichte, O. Spamer, 1902, page 740 (německy)
  7. Veiter, Theodor(1971). Volkstum zwischen Moldau, Etsch und Donau: Festschrift für Franz Hieronymus Riedl : Dargeboten zum 65. Lebensjahr. W. Braumüller, 294. ISBN 978-3-7003-0007-6. 
  8. Rossos, Andrew, Macedonia and the Macedonians, (Hoover Institution Press Publications, 2008), 40.
  9. Gustav Friedrich Hertzberg: Geschichte Griechenlands: Th. Vom lateinischen Kreuzzuge bis zur Vollendung der osmanischen Eroberung (1204-1740), F.A. Perthes, 1877, page 323 (německy)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vladimir Ćorović, Istorija srpskog naroda