Bitva na Ovčím vrchu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bitva na Ovčím vrchu
konflikt: Selské povstání (1680)
{{{alt}}}
Památník selského povstání roku 1680 v místě bitvy na Ovčím vrchu
trvání: 6. květen 1680
místo: Ovčí vrch, České království
zeměpisné souřadnice:
výsledek: drtivá porážka selských povstalců a obsazení vrchu císařskými vojáky
strany
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie selští povstalci z bezružického panství
velitelé
Kryštof z Heissensteinu Hans Muck

síla
několik set pěšáků
dvě kompanie jízdy
několik děl
cca 500 sedláků
ztráty
žádné 50-100 padlých

Bitva na Ovčím vrchu byla menším válečným střetem mezi císařskými oddíly pod velením Kryštofa z Heissensteinu a selskými povstalci z bezružického panství, údajně vedené Hansem Muckem, v západních Čechách během Selského povstání roku 1680. Odehrála se 6. května 1680 na Ovčím vrchu v okolí obce Kokašice, jejímž přímým důsledkem bylo finální zlomení odporu rebelujících sedláků. Výsledek střetnutí je považováno za největší bojovou operaci v rámci tehdejšího selského povstání a zároveň nejdrastičtějším zásahem proti regionálnímu lidovému povstání v historii českých zemí.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Po třicetileté válce byla hospodářská situace říše značně neutěšená. Císař na to reagoval celkovým navýšení robotní povinnosti na 3 a více dnů v týdnu (před válkou bylo vyžadováno jen několik dnů ročně), byly zavedeny odvody dávek z dědictví, řemesel, jarmarků, převozů a odvody naturálií, rovněž pak omezena osobní svoboda. Celé období (1620-1740) bývá označováno jako tzv. druhé nevolnictví.[1] To samozřejmě vedlo k reakci ze strany poddaných, jako bylo odmítání roboty, útěky, soudy a dožadování se starých (předválečných) práv.[1]

Roku 1680 připravili sedláci z různých oblastí Čech petici adresovanou císaři Leopoldovi, který v Čechách přechodně sídlil kvůli morové epidemii ve Vídni. Ten ale reagoval vydáním patentu rušícího veškeré selské výsady udělené před rokem 1618 a zákazem dalších petic. Císařova reakce vedla ke vzbouření 160 českých panství.[1] Primárním ohniskem se pak staly severní a západní Čechy, ostatní centra byla spíš lokálního charakteru.[2]

Průběh bitvy[editovat | editovat zdroj]

Jedna z nejsilnějších odbojných skupin vznikla z řad německých sedláků na panství Bezdružice v západních Čechách, údajně pod vedením jistého Hanse Mucka ze Zhořce.[3] Jejich odpor započal na jaře 1680, v rámci nepokojů byl mj. vydrancován bezdružický zámek. Jako odpověď shromáždil majitel panství Kryštof z Heissensteinu několik set ozbrojenců a vytáhl povstalcům vstříc. Ti poté, co se pak doslechli o rozhodnutí o vojenském potlačení povstání, opevnili se na Ovčím vrchu nedaleko Kokašic, na dohled od hradu Švamberk ležícího na nedalekém protějším kopci. Ozbrojeni byli přitom velmi improvizovaně a jejich skupina trpěla především zásadním nedostatkem střelných zbraní.

Heissensteinovo vojsko místa dosáhlo začátkem května a zaujalo pozice okolo hradu Švamberk, odkud mohlo pozice na Ovčím vrchu dělostřelecky napadat. Útok byl zahájen 6. května o šesté hodině odpolední dělostřeleckou palbou, po které na Ovčím vrchu mělo zůstat 49 mrtvých a 20 těžce raněných rebelantů. Traduje se, že sedláci měli být vybaveni improvizovanými děly vyrobenými z třešňových kmenů stažených obručí, které ale po prvním použití selhaly. Následně pak proti přeživším vytáhly dvě jezdecké kompanie pod velením prince z Holštýnu,[4] které zbylé vzbouřence rozehnalo.

Hodnocení bitvy[editovat | editovat zdroj]

Zprávy o poštu zabitých se různí, některé zdroje hovoří až o 100 mrtvých sedlácích, mezi nimi také Hans Muck. Heissensteinovy jednotky pak neutrpěly vůbec žádné ztráty. Padlí byli v následujících dnech pohřbeni na hřbitovech v nedalekých vsích Čeliv a Krsy.

Nedlouho po obnovením kontroly nad bezdružickým panstvím se rozběhl rozsáhlý perzekuční proces zatýkání účastníků a podporovatelů zdejších rebélií. Za milosrdný přístup k obviněným se zasazovala také Marie Františka z Heissensteinu, manželka majitele panství. Ta nechala roku 1681 zbudovat na místě masaku pseudorománskou kapli Smrtelných úzkostí Krista.

Hospodářské problémy na venkově nicméně pokračovaly, k dalšímu velkému selskému povstání došlo roku 1693 na Chodsku, roku 1775 vypuklo pak povstání sedláků ve východních Čechách, zakončené porážkou v bitvě u Chlumce. K uklidnění těchto nálad pak výrazně přispěl patent o zrušení nevolnictví císaře Josefa II. z roku 1781.

Na Ovčím vrchu, nedaleko kaple, byl jako připomínka bitvy v období První republiky roku 1936 vztyčen Památník selského povstání v podobě obelisku sestaveného z kamenů.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Habsburská monarchie v 17. - 18. století dejepis.com
  2. MAREK, Jaroslav. České a Československé dějiny I. [s.l.]: Fortuna, 1991. 128 s. ISBN 80-85298-26-0. Kapitola Česká společnost v barokní době, s. 82. 
  3. Muck, Hans : M. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2021-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. S.R.O, Atlas Česka. Barokní kaple na Ovčím vrchu - AtlasCeska.cz. Atlas Česka [online]. 2009-09-08 [cit. 2021-09-24]. Dostupné online. 
  5. S.R.O, Turistika cz. Ovčí vrch - Památník selského povstání. www.turistika.cz [online]. [cit. 2021-09-24]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]