Biokovo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Biokovo
Biokovo, pohled od Tučepi
Biokovo

Nejvyšší bod1 762 m n. m. (Sveti Jure)
Délka36 km
Poznámkadruhé nejvyšší pohoří Chorvatska

Nadřazená jednotkaDinárské hory
Sousední
jednotky
Mosor, Omiška Dinara, Imotsko polje, Sutvid, Vrgorsko gorje

SvětadílEvropa
StátChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
Map
Horninyvápenec
PovodíCetina
Souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Biokovo u vesnice Baška Voda
Pohled na Biokovo z Podgory

Biokovo je vápencové pohoří v Chorvatsku ve Splitsko-dalmatské župě. Patří mezi nejvýznamnější horské celky jižní dinárské soustavy a je to druhé nejvyšší chorvatské pohoří, rozprostírající se na dalmátském pobřeží Jadranu. Nejvyšším vrcholem Biokova je Sveti Jure, měřící 1 762 metrů. Pod ním leží známé letovisko Makarska. Část pohoří (196 km²) je chráněna jako přírodní park. V oblasti se odehrávají častá, ale většinou malá zemětřesení, která ničí především horské vesničky.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Biokovský hlavní hřeben je dlouhý 25 km. Začíná na severozápadě v silničním sedle Dubci, které jej spolu s tokem řeky Cetina odděluje od pohoří Mosor, na jihu se sklání k sedlu Staza a na východě za sedlem Kozica (730 m) navazuje na Biokovo pohoří Sutvid, které posléze navazuje na pohoří Rilić, táhnoucí se až k řece Neretva. Ve své centrální části je jen 7 km široký, ale stoupá až do výše přes 1 700 m. Na Biokovu lze pozorovat prudký kontrast mezi jižními, velmi strmě klesajícími svahy a k severu pozvolně se svažujícím předhůřím. Když je počasí velmi jasné, je z vrchů Biokova možno vidět i italské Monte Gargano, vzdálené 252 kilometrů.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Biokovo je možné rozdělit dle vegetačních stupňů do tří pásem. Jižní strmé svahy jsou porostlé bujnou vegetací a sahají do výše 300 m. Střední pásmo je vysoké 1 000 m a charakterizují jej holé skalnaté svahy, takřka bez vegetace. Nejhornější plató tvoří vysokohorský kras s rozsáhlými krasovými poli, škrapy a závrty. Geologicky tvoří Biokovo celkem jednoznačně mohutnou vápencovou tabuli vyzdviženou v průběhu alpínského vrásnění.

Příroda[editovat | editovat zdroj]

Neobyčejně bohatá je flora pohoří. Roste zde celkem na 1 000 druhů rostlin, které jsou svým výskytem závislé na nadmořské výšce. Botanicky se dělí do pěti pásem od středomořského po alpinské. Zatímco dole rostou cypřiše a olivy, v nejvyšších patrech je bohatě zastoupena alpská květena (zvonky, hořce atd.). Ze zástupců živočišného světa žijí všechny druhy vysoké zvěře, z šelem pak vlk a dokonce i medvěd. Je zde velký výskyt hadů, kteří se nepohybují pouze po zemi, ale i ve větvích stromů.

Vrcholy[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšším vrcholem pohoří je Sveti Jure (1 762 m). K vrcholu je možno vyjet za poplatek autem po silnici vedoucí z Tučepi až k retranslační stanici blízko vrcholu. Dalšími důležitými vrcholy pohoří jsou Sveti Ilja (1 640 m), Borovac (1 400 m) a Stropac (1 450 m). Turisty je pak často vyhledávaný vrchol Vošac (1422 m n. m.), z něhož je výhled na moře a velkou část Makarské riviéry.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Historie turistiky má dlouholetou tradici. Prvním horolezcem na Svetim Jure byl v roce 1733 opat Fortis. Organizovaná turistika souvisí se založením Horského družstva Biokovo a s postavením první chaty na Vošaci. V současné době se nachází v pohoří celkem dva turistické objekty - Baraka pod Svetim Jurom a turistická chata na Kokvi. Cesty sice v pohoří existují, ale s výjimkou trasy na Sveti Jure nejsou obnovovány a tedy ani orientačně čitelné. Masiv Biokova je velice členitý a při zhoršené viditelnosti hrozí nebezpečí zabloudění.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Biokovo je překonáváno tunelem Sveti Ilija na silnici D76, který pobřeží spojuje s dálnicí A1. Další možnost překonání je přes silnici D39 vedoucí přes Gornju Brelu, Zadvarje a Šestanovac k dálnici A1, popřípadě přes silnici D512 vedoucí z Makarské přes Gornje Igrane, Duge Njive a Kljenak do Ravči, v níž je rovněž možný nájezd na dálnici. Další možností je župní silnice Ž6198, spojující Podgoru se silnicí D512, a župní silnice Ž6199, spojující silnici D512 se silnicí D62 (přes vesnice Gornje Igrane a Kozica), tyto silnice jsou však značně serpentinové. Železniční spojení neexistuje. V blízkosti křižovatky silnic D512 a Ž6198 vede cesta přímo na nejvyšší vrchol celého pohoří, Sveti Jure.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]