Přeskočit na obsah

Biofilie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hypotéza biofilie (nazývaná také BET) označuje, že lidé mají vrozenou tendenci hledat spojení s přírodou a jinými formami života.[1] Edward O. Wilson uvedl a popularizoval hypotézu ve své knize Biophilia (1984).[2] Definuje biofilii jako „nutkání sdružovat se s jinými formami života“.[3]

Láska k živým systémům

[editovat | editovat zdroj]

Termín „biofilie“ znamená „láska k životu nebo živým systémům“. Erich Fromm ho poprvé použil k popisu psychologické orientace přitahování ke všemu, co je živé a vitální.[4] Wilson používá tento termín ve stejném smyslu, když navrhuje, že biofilie popisuje „souvislosti, které lidé podvědomě hledají se zbytkem života“. Navrhl možnost, aby hluboká příslušnost lidí k jiným formám života a přírodě jako celku byla zakořeněna v naší biologii. Na rozdíl od fobií, což jsou averze a obavy, které lidé mají z věcí ve svém prostředí, jsou přitažlivými a pozitivními pocity, které lidé mají vůči organismům, druhům, stanovištím, procesům a objektům ve svém přirozeném prostředí. Ačkoli biofilii pojmenoval Fromm, koncept biofilií byl navržen a definován mnohokrát. Aristoteles byl jedním z mnoha, kdo předložil koncept, který lze shrnout jako „lásku k životu“. Pojmem přátelství Aristoteles evokuje myšlenku reciprocity a to, jak přátelství prospívá oběma stranám více než jen jedním způsobem, ale zejména jako štěstí.[5]

V knize Děti a příroda: Psychologická, sociokulturní a evoluční vyšetřování vydaná Peterem Kahnem a Stephenem Kellertem[6] je zdůrazněna důležitost zvířat, zejména těch, s nimiž si dítě může rozvíjet pečovatelský vztah, zejména pro rané a střední dětství. Kapitola 7 téže knihy popisuje pomoc, kterou mohou zvířata poskytnout dětem s poruchami autistického spektra.[7]

Produkt biologické evoluce

[editovat | editovat zdroj]

Lidské preference k věcem v přírodě, i když jsou zdokonaleny zkušenostmi a kulturou, jsou hypoteticky produktem biologické evoluce. Například dospělí savci (zejména lidé) jsou obecně přitahováni k obličejům savců a přitahují se napříč druhy. Velké oči a malé rysy jakéhokoli mladého savčího obličeje jsou mnohem přitažlivější než oči dospělých.

Podobně tato hypotéza pomáhá vysvětlit, proč se obyčejní lidé starají a někdy i riskují své životy, aby zachránili domácí a divoká zvířata a udržovali rostliny a květiny v jejich domovech a kolem nich. Jinými slovy, naše přirozená láska k životu pomáhá udržovat život.

Květiny také často naznačují potenciál potravy v pozdější době. Většina ovoce začíná svůj vývoj jako květiny. Pro naše předky bylo zásadní lokalizovat, detekovat a pamatovat si rostliny, které by později mohly poskytovat výživu.

Biofilie a ochrana přírody

[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k našemu technologickému pokroku a více času strávenému uvnitř budov a automobilů se tvrdí, že nedostatek biofilních aktivit může posílit odpojení lidí od přírody. I když se ukázalo, že mezi lidmi je silná touha, aby se znovu spojili s přírodou. Znepokojení z nedostatku spojení se zbytkem přírody spočívá v tom, že silnější ignorování rostlin, zvířat a i méně přitažlivých divokých oblastí by mohlo vést k další degradaci ekosystémů a ztrátě druhů. Obnovení spojení s přírodou se proto stalo v oblasti ochrany přírody stále důležitější.[8] Příkladem je více dostupné zeleně ve městech a jejím okolí, inteligentní design pro zelenější sou biofilní města. Tato města se také mohou stát součástí koridorů divoké zvěře, které pomohou s migračními a územními potřebami jiných zvířat.[9]

Biofilní design

[editovat | editovat zdroj]

V architektuře je biofilní design jednou ze strategií designu, která zahrnuje opětovné spojení lidí s přírodním prostředím. Může to být považováno za nezbytný doplněk k zelené architektuře, která snižuje dopady zastavěného světa na životní prostředí, ale nezabývá se opětovným propojením člověka s přírodním světem.[10] Caperna a Serafini[11] definují biofilní design jako druh architektury, která je schopna uspokojit naše vrozené potřeby spojení se životem a životními procesy. Podle Caperny a Serafiniho je[12] biofilní architektura je charakterizována následujícími prvky: i) naturalistický rozměr; ii) celistvost[13] místa, tj. „základní struktura místa“; iii) „geometrická koherence“, to znamená, že fyzický prostor musí mít takovou geometrickou konfiguraci, aby bylo možné vyvinout spojení lidský rozměr a zastavěné a přirozené prostředí. Podobně byl biofilní prostor definován jako prostředí, které posiluje život a podporuje sociologické a psychologické složky[14][15], jinými slovy, je schopen:[11]

(i) uvolnit náš kognitivní systém, podporovat ho při shromažďování a uznávání více informací nejrychlejším a nejefektivnějším způsobem; (ii) podporovat optimálně náš senzorický systém z hlediska neuromotorického vlivu, vyhýbat se jak depresivním, tak vzrušujícím účinkům; (iii) vyvolávat emotivní a biologické posílení na nervové úrovni; (iv) podle mnoha klinických důkazů podporuje neuroendokrynový a imunologický systém, zejména u lidí, kteří jsou ve špatném fyzickém stavu.

Je to i okno v místnosti s výhledem na rostliny, které pomáhá urychlit proces hojení pacientů v nemocnicích.[16] Stejně působí rostliny v místnostech pacientů v nemocnicích na rychlejší uzdravení.[17]

Biofilie v beletrii

[editovat | editovat zdroj]

Kanadská autorka Hilary Scharper výslovně upravila koncept biofilií EO Wilsona pro její ekogotický román Perdita.[18] V románu Perdita (míněno „ztracený“) je mytologická postava, která přinese biophilii lidstvu.

Hypotéza se od té doby vyvinula jako součást teorií evoluční psychologie v knize The Biophilia Hypothesis, kterou vydali Stephen R. Kellert a Edward O. Wilson[19] a Lynn Margulis. Práce Stephena Kellerta se také snaží stanovit běžné lidské reakce na vnímání rostlin a zvířat a představy o rostlinách a zvířatech a vysvětlit je v podmínkách lidské evoluce.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Biophilia hypothesis na anglické Wikipedii.

  1. "biophilia hypothesis." Encyclopædia Britannica. Encyclopædia Britannica Ultimate Reference Suite. Chicago: Encyclopædia Britannica, 2014.
  2. WILSON, Edward O. Biophilia. Cambridge, MA: Harvard University Press, 1984. Dostupné online. ISBN 0-674-07442-4. 
  3. Kellert & Wilson 1995, p. 416.
  4. FROMM, Erich. The Heart of Man. [s.l.]: Harper & Row, 1964. Dostupné online. 
  5. SANTAS, ARISTOTELIS. "Aristotelian Ethics And Biophilia." Ethics & The Environment 19.1 (2014): 95-121. GreenFILE. Web. 24 Feb. 2015
  6. KAHN, Peter; KELLERT, Stephen. Children and nature: psychological, sociocultural, and evolutionary investigations. [s.l.]: MIT Press, 2002. Dostupné online. ISBN 0-262-11267-1. S. 153. 
  7. KATCHER, Aaron. Children and Nature: Psychological, Sociocultural, and Evolutionary Investigations. Redakce Kahn Peter H.. [s.l.]: MIT Press, 2002. ISBN 0-262-11267-1. Kapitola Animals in Therapeutic Education: Guides into the Liminal State. 
  8. ROGERS, Kara. Biophilia Hypothesis [online]. [cit. 2015-02-10]. Dostupné online. 
  9. Biophilic Cities [online]. [cit. 2015-03-10]. Dostupné online. 
  10. Biophilic Design: The Architecture of Life [online]. [cit. 2016-02-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 March 2016. 
  11. a b Caperna A., Serafini S. (2015). Biourbanism as new epistemological perspective between Science, Design and Nature Archivováno 21. 3. 2020 na Wayback Machine.. In Architecture & Sustainability: Critical Perspectives. "Generating sustainability concepts from an architectural perspective", KU Leuven - Faculty of Engineering, Belgium). ISBN 9789462920880
  12. Caperna A., Giangrande A., Mirabelli P., Mortola E., (2013). Partecipazione e ICT. Gangemi Editore ISBN 9788849225365
  13. C. Alexander, The Nature of Order: An Essay on the Art of Building and the Nature of the Universe, Center for Environmental Structure, 2002
  14. Serafini, S. (2009). Totalitarismo del brutto. No alle archistar. In Bioarchitettura, 59 (Ottobre), pp. 4-11.
  15. Caperna, A., Tracada, E. (2012). Biourbanism for a Healthy City. Biophilia and sustainable urban theories and practices Archivováno 24. 5. 2018 na Wayback Machine.. Bannari Amman Institute of Technology (BIT), Sathyamangalam, India, 3–5 September 2012
  16. Windows looking out to plants helping the healing process
  17. PARK, SH; MATTSON, RH. Ornamental indoor plants in hospital rooms enhanced health outcomes of patients recovering from surgery. J Altern Complement Med. 2009, s. 975–80. DOI 10.1089/acm.2009.0075. PMID 19715461. 
  18. Arousing Biophilia [online]. [cit. 2015-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. 
  19. [s.l.]: [s.n.] ISBN 1-55963-147-3. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]