Bilohorivka
| Bilohorivka Білогорівка | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°55′38″ s. š., 38°14′55″ v. d. |
| Nadmořská výška | 86 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+2 |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Luhanská |
| Rajón | Severodoněcký |
  Білогорівка | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 3,26 km² |
| Počet obyvatel | 828 (2021) |
| Hustota zalidnění | 254 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Natalija Jurhanovska |
| Vznik | 1720 |
| Adresa obecního úřadu | вул. Кірова 1 93310 Білогорівка |
| Telefonní předvolba | +380 6474 |
| PSČ | 93310 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bilohorivka (ukrajinsky Білогорівка, rusky Белогоровка – Bělogorovka) je obec v Severodoněckém rajónu Luhanské oblasti Ukrajiny. V roce 2021 v obci žilo asi 828 obyvatel. Nedaleko obce leží již nevyužívaný křídový lom.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Obec je poprvé písemně zmíněna k roku 1720 v dokumentech cara Petra Velikého a vyznačena na ruské vojenské mapě správního území Slavjanoserbije (ukrajinsky Слов'яносербія) z roku 1752. Její název Bílá Hora byl odvozen od křídových skal. Roku 1880 zdejší horniny zkoumal Dmitrij Ivanovič Mendělejev a doporučil caru Mikuláši I. těžbu křídy. Lysičanský závod využíval křídový lom v letech 1897-2013.
Od roku 1958 má Bilohorivka statut obce městského typu, administrativně tvoří městskou aglomeraci společně s obcemi Šypylivka (Шипилівка), Zolotarivka (Золотарівка) a Verchnokamjanka. (Верхньокам'янка).
Ruská invaze na Ukrajinu[editovat | editovat zdroj]
_cropped.jpg)
V roce 2022 během ruské invaze na Ukrajinu probíhají nedaleko obce na březích řeky Severní Doněc intenzivní boje. Ruská armáda utrpěla značné ztráty během května při pokusech o překročení řeky nedaleko obce za pomoci pontonových mostů. Podle rozvědky Spojeného království šlo o součást úsilí Ruska prolomit ukrajinskou obranu směrem ke Slovjansku a Kramatorsku, aby dosáhlo obklíčení ukrajinských vojsk a jejich izolování od logistiky a posil ze západu Ukrajiny.[1] Po ruském bombardování školy v Bilohorivce 7. května 2022 zůstalo v jejích troskách odhadem 24 až 60 obětí.[2] Při pokusu o přechod řeky Severní Doněc u Bilohorivky 11. května 2022 ruská armáda utrpěla vážné ztráty: přišla o více než sedmdesát tanků T-72 a T-80, desítky bojových vozidel pěchoty, pontonový most a techniku na jeho postavení. Kromě toho zahynulo 485 ruských vojáků.[3]
Dne 19. září 2022 byla obec osvobozena ozbrojenými silami Ukrajiny.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ONDRÁČKOVÁ, Tereza. Obránci na východě Ukrajiny bojují o řeku Severní Doněc. Okupantům ničí pontonové mosty. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-05-13 [cit. 2022-05-13]. Dostupné online.
- ↑ Washington Post 8.5.2022
- ↑ Zpráva aktuálně.cz z 17.5.2022: Rekonstrukce ruské katastrofy: Ukrajinské houfnice mířily přesně, zemřelo 485 vojáků
- ↑ На Луганщині Білогорівка повністю зачищена від російських окупантів - Гайдай. ТСН.ua [online]. 2022-09-19 [cit. 2022-09-19]. Dostupné online. (ukrajinsky)
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Білогорівка (смт) na ukrajinské Wikipedii.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bilohorivka na Wikimedia Commons
