Bezprizornost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Bezprizornost je situace, kterou vyjadřuje adjektivum bezprizorný, též bezprizorní (z rus. беспризорный, bez dohledu), znamenající ve zpodstatnělém použití původně dítě, které žije bez rodičů a rodiny jako bezdomovec, obvykle ve velkých městech. V přeneseném smyslu se v češtině toto adjektivum používá i pro jiné osoby a věci, o něž se nikdo nestará.

Původ slova[editovat | editovat zdroj]

Slovo bylo do češtiny převzato z ruštiny (бес = bez, призор = dohled, dozor). Do češtiny slovo „bezprizorný“ zavedl novinář a překladatel z ruštiny Vincenc Červinka.[zdroj?]

ASCS,[1] SSČ[2] a SSJČ[3] jej uvádějí ve dvou variantách, variantu bezprizorný uvádějí jako první, SSJČ označuje variantu bezprizorní jako řidší.[3][4] Český etymologický slovník Jiřího Rejzka uvádí jako základní variantu tvar bezprizorní a ve výkladu zmiňuje „dříve častěji bezprizorný“.[5]

V přeneseném smyslu se užívá například pro opuštěná domácí zvířata,[6] bezdomovce či uprchlíky, software či weby, území a stavby, zavazadla, myšlenky, projekty atd.

Ministerstvo financí v oficiální zprávě psalo v roce 2017 o bezprizorních nemovitostech („Zjistili jsme, že desítky tisíc nemovitostí jsou zapsány na neexistující státní subjekty nebo subjekty v konkurzu či likvidaci. Tento nepřijatelný stav jsme začali okamžitě řešit. Ve velmi krátkém čase jsme dokázali snížit počet bezprizorních nemovitostí o více než 26 procent a počet bezprizorních subjektů klesl dokonce o třetinu (…),“ řekla generální ředitelka ÚZSVM Kateřina Arajmu.“) a bezprizorních subjektech („Podařilo se snížit počet bezprizorních subjektů z 1381 na 920, tj. o 461 subjektů (33,3%). Z toho: subjekty zaniklé a nedohledané sníženy z 1 287 na 847, tj. o 440 (34,2 %), subjekty v likvidaci a konkurzu sníženy z 94 na 73, tj. o 21 (22,3 %).“)[7]

Slovo mnohdy dostává širší společenský a psychologický kontext, jako výraz pro společenskou a hodnotovou odcizenost a nezakotvenost:

„Navzdory rafinovaným společenským vazbám zůstáváme bezprizorní. (…) Bezprizorní lidé jsou poznamenáni poznáním, že všechno kolem nich je provizorní. (…) Bezprizorní lidé hledají i jiné formy sounáležitosti. Například v nákupech, nebo třeba v cestování, v souznění s přírodou, v mudrosloví, ve fundamentalismu, v nacionalismu, ve velkých osobních výkonech, ve virtuální realitě, v hrách nebo v drogách. (…) Pochopit hloubku současné bezprizornosti znamená pochopit současné duševní obtíže moderního člověka. “[8]

Václav Cílek pod titulkem bezprizornosti popisuje „individualismus, tedy nevyváženou péči o sebe samotného bez většího ohledu na okolí“ a trend krátkodobých a částečných pracovních úvazků, „nestandardního pracovního zařazení“, který považuje spolu s erozí dosavadních systémů sociální péče za charakteristiku čtvrté průmyslové revoluce (4IR).[9]

Dětská bezprizornost[editovat | editovat zdroj]

Děti ulice, které ztratily rodiče a domov, žijí v různých úkrytech a živí se žebráním nebo drobnými krádežemi, se ve větších lidských společnostech vyskytovaly vždycky, zejména ve městech. Jejich počet prudce vzrůstá po válkách a velkých revolucích, ale také v obdobích krize. V moderních masových společnostech, kde se uvolnily širší příbuzenské vztahy, nemá dítě často nikoho, kdo by se o ně mohl postarat. Po jisté době "bezprizorného" života, kdy se děti musí živit například kapsářstvím, se navíc musí naučit skrývat a vyhýbat se dospělým lidem vůbec. Bezprizorné děti často tvoří menší gangy, podílejí se na prostituci, prodeji drog a podobně.

Nejstarší zmínky o tlupách „dětí ulice“ jsou z pozdně římské doby, v pamětech a románech se o potulném životě dětí lze dočíst zejména po válkách. V 19. století popisoval jejich osudy například Charles Dickens ("Oliver Twist") nebo Victor Hugo ("Bídníci"). Počet osamělých dětí po ruské revoluci dosahoval počtu 2 až 7 milionů a tím se stal předmětem veřejné diskuse a pozornosti. Dnes[kdy?] žije po světě podle velmi neurčitých odhadů UNESCO asi 100 milionů dětí na ulicích a ve slumech, zejména v Indii, v Brazílii a v afrických zemích. V USA se počet dětí ulice odhaduje na 1,3 milionu, v Německu na 20 tisíc.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Akademický slovník cizích slov, Academia, Praha 2000
  2. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Academia, Praha 1994
  3. a b Slovník spisovného jazyka českého, Nakladatelství ČSAV, Praha 1960–1971 (4 sv.), Academia, Praha 1989 (8 sv.)
  4. bezprizorný, Internetová jazyková příručka, 2008–2019 Jazyková poradna ÚJČ AV ČR, přístup v únoru 2019
  5. Jiří Rejzek: Český etymologický slovník, LEDA, Voznice, 2001
  6. Bezprizorní kočky trpící v ulicích, Stránky o praktickém soucitu se zvířaty, -ze-, nedatovaný text, přístup únor 2019
  7. Ing. Michal Žurovec: Více než čtvrtina státních bezprizorních nemovitostí přepsána na nové vlastníky, Minsterstvo financí ČR, 12. 4. 2017
  8. Radovan Holub: O bezprizornosti, fejeton, Český rozhlas, 10. 1. 2005
  9. Václav Cílek: Do sebe zahleděný svět. Bezprizorní lidé čtvrté průmyslové revoluce, Echo24.cz, 19. 2. 2017

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]