Bezplatná veřejná doprava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bezplatná tramvaj v Tallinnu

Bezplatná veřejná doprava je veřejná doprava, která je v plné výši financována jiným způsobem než vybíráním jízdného od cestujících. Financována může být státní, regionální či místní správou nebo může být založena na sponzorování od komerčních subjektů.

Pojem bezplatné dopravy může také znamenat např. přístup prostřednictvím bezkontaktní karty, na kterou před tím uživatel vložil potřebné peníze.

V moderní Evropě existuje několik desítek měst s bezplatnou dopravou[1], významným příkladem je Tallin, hlavní město Estonska.[2]

Výhody[editovat | editovat zdroj]

Provozní výhody[editovat | editovat zdroj]

Doba nástupu na palubu je kratší, když lidé nemusejí kupovat jízdenky před nástupem. Zkrácení doby nástupu lze však docílit i jinými způsoby, jako například prodej jízdenek uvnitř vozidla prostřednictvím platebních automatů (v případě opravdové bezplatné dopravy takové automaty vůbec nejsou nutné).

Agresivita cestujících během jízdy může být snížena. V roce 2008 řidiči autobusů společnosti Société des Transports Automobiles (STA) ve francouzském Essonně požadovali dopravu za nulové ceny z tohoto důvodu. Tvrdili, že 90% agresivita během jízdy souvisí s odmítnutím placení.[3]

Komerční výhody[editovat | editovat zdroj]

Některé "bezplatné" dopravní služby jsou finanсované soukromými podniky (jako například v obchodních centrech), čímž obchodníci zvyšují tržby a popularitu obchodních míst. Dalším příkladem bezplatné dopravy jsou školní autobusy (např. v USA), studentské či pracovní autobusy (zaměstnavatelé často provozují bezplatnou kyvadlovou dopravu jako benefit pro své zaměstnance nebo jako součást dohody s místní veřejnou správou). Chudí lidé tedy mají více příležitostí k práci a zaměstnavatelé mohou najmout více lidí.[4]

Společenské výhody[editovat | editovat zdroj]

Je zřejmé, že důsledkem zavedení bezplatné dopravy by bylo rozšíření možnosti cestování pro obyvatele. Také se může snížit silniční provoz (lidé budou častěji využívat hromadnou dopravu), což pozitivně ovlivní ekologickou situaci, zmenší počet dopravních nehod, sníží opotřebení silnic a zmenší hluk z provozu. Menší počet aut by také přispěl ke zpomalení globálního oteplování.[4]

Nevýhody[editovat | editovat zdroj]

Experimentální zavedení modelu bezplatné veřejné dopravy pomohlo odhalit několik významných nevýhod, včetně:

  • Zvýšení vandalismu, což vede ke zvýšení nákladů na bezpečnost a údržbu vozidel;
  • Zvýšení počtu studentů a osob bez domova na palubách vozidel (nebylo možné určit, zda jezdí bezcílně jen na to, aby projeli čas, nebo zda využívali tranzit pro přístup k potřebným službám);
  • Ve velkých tranzitních systémech došlo k výraznému poklesu ve výnosech, pokud nebylo poskytnuto dodatečné financování;
  • Zpomalení služeb a nedodržování rozvrhu.[5]

Místní bezplatná doprava[editovat | editovat zdroj]

Bezplatná koněspřežná dráha v Disneylandu

Místní bezplatná doprava je běžná věc, na rozdíl od bezplatné dopravy po celém městě. Často se lze setkat s bezplatnou kyvadlovou dopravou (na letiště apod.) nebo dočasnou bezplatnou linkou. Bezplatné linky se používají na kampusech univerzit, v areálech nemocnic a podobných veřejných institucí.

Místní veřejná doprava se používá také v případě velké dopravní stavby. Přístavní města, kde by přepravy vyžadovaly velmi vysoké mosty, by mohly místo toho nabízet trajekty s nulovým tarifem. Ty jsou volné v místě použití, stejně jako použití mostu. Stroje instalované v budově nebo nákupním centru mohou být považovány za "bezplatnou dopravu": výtahy, eskalátory a pohyblivé chodníky jsou často poskytovány majiteli nemovitostí a financovány prostřednictvím prodeje zboží a služeb. Různé městké programy, které poskytují jízdní kola zdarma pro krátkodobé veřejné použití, lze také považovat za bezplatnou dopravu.

Mnoho velkých zábavních parků provozuje tramvaje obsluhující velká parkoviště nebo vzdálenejší oblasti. Kupříkladu Disneyland v Anaheimu v Kalifornii provozuje bezplatnou (pro návštěvníky parku) tramvaj od vchodu přes parkoviště a přes ulici do hotelu.[6]

Příběh[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší městský experiment ve volném veřejném průjezdu se uskutečnil v Římě na počátku 70. let, ale byl neúspěšný a město se brzo vrátilo ke standardnímu systému s jízdenkami, který uplatňuje dodnes. Tři podobné pokusy v USA: v Denveru, v Trentonu v 70. letech a v Austinu kolem roku 1990 se také ukázaly jako neúspěšné. Hlavním cílem těchto experimentů bylo přesvědčit řidiče osobních aut, aby používali hromadnou dopravu. Podařilo se sice zvýšit počet cestujících hromadnou dopravou, noví cestující však většinou byli lidé, kteří obykle chodili pěšky nebo používali kolo. Obyčejní řidiči však pokračovali v řízení svých aut.[7]

V lednu roku 2013 hlavní město Estonska, Tallin, zavedlo plnou bezplatnou dopravu platnou pro všechny obyvatele s trvalým pobytem na území města. Následně se počet obyvatel s trvalým pobytem na území Tallinu zvýšil o 1,2 procenta, mnoho lidí si totiž přehlásilo trvalý pobyt do hlavního města, aby mohli využívat této výhody. Návštěvníci a turisté z jiných měst totiž nadále musí platit za jízdné. Místní průzkumy dospěly k podobným závěrům jako ty předchozí: volné jízdy MHD lákají obyvatele, kteří by jinak chodili, spíše než ty, kteří by jinak řídili.[7][2]

Analýza[editovat | editovat zdroj]

Veřejná doprava je mnohem ekologičtější a efektivnější než cestování osobním automobilem. Je tedy běžné, že v zájmu města je, aby co největší část obyvatelstva využívala veřejnou dopravu. Úplný přístup do systému nemusí být pro uživatele zcela "bezplatný", může být použit například průkaz s předem zaplacenou měsíční nebo roční jízdenkou (tedy v rámci nějaké smlouvy uživatelů s dopravní podnikem), přičemž část faktické ceny jízdenky je často hrazena z jiných zdrojů, např. jako ve většině měst ve Francii, kde část finančních prostředků potřebných k placení dopravních služeb pochází z jiných zdrojů, než je cena jízdného (jako daně apod.).[8]

Jednou z velkých výhod snížení počtu aut (což je hlavním zmiňovaným přínosem zavedení bezplatné dopravy, přestože data ukazují, že se nejedná o velký efekt, viz výše) je výsledné snížení znečištění ovzduší, včetně zejména snížení emisí skleníkových plynů, což napomáhá zmírnění globálního oteplování. Jsou i jiné přínosy pro zdraví: snížení pravděpodobnosti vzniku astmatu a dalších nemocí spojených s automobilovým znečištěním.[4]

Bezplatná doprava také pomáhá efektivitě pracovního trhu: chudí lidí se mohou snadněji dostat na své pracovní místo. To je také výhoda pro zaměstnavatele, protože usnadňuje zaměstnávání lidí. Výsledkem je přínos pro společnost jako celek, protože přispívá k dlouhodobému snížení chudoby.[4]

Podle amerického výzkumu z roku 2002 bezplatná doprava přitahuje mladé lidi, kteří s sebou přináší kulturu vandalismu, graffiti a špatného chování, což vyžaduje nákladnou údržbu. Zpráva pak dospěla k závěru, že zrušení jízdného "by mohlo být úspěšné v malých tranzitních systémech v poměrně homogenních komunitách, je však téměř jisté, že bezplatná doprava by nebyla vhodná pro větší tranzitní systémy."[5]

Další výzkum proběhl o deset let později a bylo v něm zahrnuto zhruba 40 amerických měst s bezplatnými tranzitními systémy. Většina byla velmi úspěšná ve zvyšování počtu cestujících, jejichž počet stoupl o 20 až 60 procent během několika měsíců. Úspěchy však byly odhaleny primárně v relativně malých městech: téměř všechny studované oblasti byly buď malými městy, rekreačními komunitami s populací, která se nadměrně zvětšuje během turistických sezón a v oblastech s vysokými školami. Ve velkých městech zavedení bezplatné dopravy nemělo velký vliv na celkovou dopravní situaci.[9]

Česko[editovat | editovat zdroj]

V Hořovicích funguje od 19. února 2008 bezplatně jediná městská autobusová linka C 9 SID (licenční číslo 210009, tedy licenčně nejde o městskou linku), jejímuž provozovateli, Probo Trans Beroun s. r. o., hradí veškeré náklady město (v roce 2008 se jednalo o 750 tisíc korun).[10][11]

Ve MHD ve Frýdku-Místku byl 27. března 2011 spuštěn projekt „MHD zdarma“, v rámci kterého mohou držitelé předem zakoupené čipové karty cestovat na městských linkách zdarma. Cena karty však je 300 Kč, prodloužení její platnosti stojí 1 Kč. Nárok na kartu nemá ten, kdo městu dluží. V systému MHD ale nadále zůstalo zachováno jízdné s klasickým tarifem pro cestující bez této karty.[12][13] Provozovatelem této sítě je ČSAD Frýdek-Místek a. s. Opatření bylo deklarováno jako dočasné do doby otevření městského obchvatu pro silniční dopravu.

Od února 2002 do srpna 2007 za starosty Jiřího Houdka (KDU-ČSL) byla díky dotaci města bezplatná autobusová linka 340300 dopravce ČSAD Jindřichův Hradec a. s., plnící funkci MHD v Třeboni, třebaže oficiálně nemá status MHD.

Zkušebně byl od 14. června do 14. července 2009 zaveden bezplatný provoz v síti 5 linek MHD ve Valašském Meziříčí, provozované dopravcem ČSAD Vsetín a. s. V dubnu 2017 zastupitelstvo města rozhodlo, že bude bezplatnost MHD od září 2017 zavedena znovu; v předchozím zastupitelstvu před rokem 2014 obdobný návrh rady města těsně neprošel. Vzhledem k tomu, že jízdné pokrývá jen 17,5 % nákladů, roční platba bude navýšena z dosavadních 9 milionů jen o 1,9 milionu od města Valašské Meziříčí a 0,6 milionu od obcí Krhová a Poličná. Využity mají být příjmy za překračování povolené rychlosti na základě stacionárních radarů, které byly instalovány ve městě na podzim 2016 a za půl roku bylo díky nim vybráno téměř 7 milionů korun.[14][15]

Od 1. prosince 2009 do 6. března 2010 byl nulový zaváděcí tarif na nově zavedení první lince MHD v Přelouči, 665101, provozované dopravcem Veolia Transport Východní Čechy a. s.

Bezplatný provoz bývá též na tzv. nákupních linkách, které jsou provozovány zpravidla formou veřejné linkové dopravy a objednávány provozovateli velkých nákupních center. Mezi nejrozsáhlejší sítě patřila skupina 6 autobusových linek Obchodního centra Letňany, které byly označeny písmeny značky TESCO (T, E, S, C, O) a šestá linka zkratkou obchodního centra (OCL). Po dvou městských svozových linkách míval například štěrboholský Europark nebo stodůlecký Carrefour. Dále si v Praze svoje linky platily či platí například IKEA a Tesco Zličín, HM Globus Zličín, Centrum Černý Most, IKEA Černý Most, Galerie Butovice, kika Průhonice, OC Šestka či Outlet centrum Štěrboholy.[16] Podobné linky existují i v řadě dalších větších měst, pravidelné regionální svozy bývají většinou organizovány jinou formou než jako veřejná linková doprava.

Podobně bezplatné jsou linky BB1 (103123) a BB2 (103103) do kancelářského komplexu BB Centrum v Praze-Michli.

Bezplatný byl od roku 2008 také provoz zoobusu, speciální sezonní linky veřejné dopravy k pražské zoologické zahradě, která v některých letech byla zaváděna.[17] V letech 2008 a 2009 byla přeprava zdarma, v následujících letech bylo deklarováno symbolické jízdné 1 Kč,[18] které však fakticky nebylo vyžadováno.

V souvislosti s přemístěním uzlu dálkové autobusové dopravy od hlavního nádraží v Hradci Králové to nedalekého nově vybudovaného terminálu hromadné dopravy je od roku 2008 povolena bezplatná doprava městskými autobusy a trolejbusy mezi těmito dvěma uzly.

V Praze bývá vyhlašována bezplatná přeprava v celé síti MHD při povoďňových nebo smogových situacích v souvislosti s omezením automobilového provozu.

7. a 8. září 2006 v souvislosti s celkovou krizí autobusové dopravy v Ústeckém kraji objednal Ústecký kraj kvůli ohlášené stávce oprávněného dopravce u jiných dopravců náhradní dopravu, kterou neodvolal ani poté, co byla stávka odvolána. Protože duplicitní náhradní spoje nesplňovaly podmínky pro linkovou osobní dopravu, byly formálně prezentována jako „příležitostná osobní doprava“ a nebylo na nich vybíráno jízdné.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Free public transport na anglické Wikipedii.

  1. Fare Free Public Transport - Cities
  2. a b The Tallinn experiment: what happens when a city makes public transport free?
  3. Volkskrant.nl Franse chauffeurs voor gratis buskaartje (V holandštině)
  4. a b c d Should All Public Transit Be Free? [online]. http://bigthink.com. [1]. (anglicky) 
  5. a b Perone, Jennifer S. (October 2002).  "Advantages and Disadvantages of Fare-Free Transit Policy". NCTR Report Number: NCTR-473-133, BC137-38. National Center for Transportation Research. 
  6. Riding the Bus to the Disneyland Resort
  7. a b Why Can't Public Transit Be Free?
  8. Should Urban Transit Subsidies Be Reduced?
  9. Implementation and Outcomes of Fare-Free Transit Systems
  10. MHD v Hořovicích zdarma [online]. Dopravni.net, 2008-02-23, [cit. 2014-01-01]. Dostupné online.  
  11. MHD [online]. Probobus.cz, [cit. 2014-01-01]. Dostupné online.  
  12. ŠTALMACH, Darek. O MHD zdarma je ve Frýdku-Místku zájem, kartu žádají už dva tisíce lidí [online]. Idnes.cz, 2011-03-23, [cit. 2014-01-01]. Dostupné online.  
  13. „MHD zdarma“ [online]. Frydekmistek.cz, 2011-02-22, [cit. 2014-01-01]. Dostupné online.  
  14. Viktor Chrást: Valašské Meziříčí chystá MHD zdarma, zaplatí ji pokuty za rychlou jízdu, iDnes.cz, 19. 4. 2017
  15. Ve Valašském Meziříčí bude městská hromadná doprava zdarma a pro všechny, město Valašskké Meziříčí, 13. 4. 2017
  16. Nákupní linky, Společnost pro veřejnou dopravu, prahamhd
  17. Zoobus zdarma, Zoo Praha
  18. Zoobus opět jezdí, Zoo Praha, 13. 6. 2014