Bernoulliho disk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bernoulliho disk s kapacitou 230 MB

Bernoulliho disk je magnetooptické záznamové médium, které se používalo v počítačích pro ukládání nebo zálohu dat. Bylo nahrazeno jednoduššími a levnějšími pevné disky. Princip disku využívá dvou fyzikálních principů, Curieovy teploty a Kerrova jevu. Výhodou těchto disků byla dlouhá životnost uložených dat. Nevýhodou je pak vyšší výrobní cena.

Zápis dat[editovat | editovat zdroj]

Při zápisu se magnetická vrstva zahřeje působením laseru na Curieovu teplotu. Poté se elektromagnetem změní magnetická doména záznamové části. Právě směr domény určuje, zdali se na disk ukládá logická 1 nebo 0. Při ochlazení se magnetická doména nemění a nelze ji změnit ani působením vnějšího magnetického pole. Pro změnu je potřeba opět zahřát magnetickou vrstvu.

Čtení dat[editovat | editovat zdroj]

Při čtení dat se využívá Kerrova jevu. Ten spočívá ve změně polarizační roviny odraženého lineárně polarizovaného světla od magnetického povrchu. Detektor pak zachycuje intenzitu odraženého světla, která rozhoduje, zdali je vyhodnocena jako logická 1 nebo logická 0.