Bernardo Strozzi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bernardo Strozzi
Il Cappuccino, Il Genovese
Kázání sv. Jana Křtitele (1644)
Kázání sv. Jana Křtitele (1644)
Narozeníasi 1581
Janov,
Janovská republikaJanovská republika Janovská republika, Itálie
Úmrtí2. srpna 1644
Benátky
Benátská republikaBenátská republika Benátská republika
Povolánímalíř
mnich řádu kapucínů, kněz
Hnutíjanovské a benátské baroko
Významná dílaSv. Jan Křtitel; Loutnista; Vanitas; Kuchařka
MecenášDoriové
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bernardo Strozzi, také Il Cappuccino, nebo Il Prete Genovese (kolem 1581? Janov2. srpna 1644 Benátky) byl italský mnich řádu kapucínů a malíř-figuralista raného baroka; byl autorem oltářních obrazů, portrétů, žánrů, alegorických i mytologických scén, ale také zátiší.[1] Bývá pokládán za zakladatele janovského a benátského baroka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině Pietra Strozziho a Ventury Pizzornové. Přesné datum jeho narození není známo. Otec chtěl ze syna mít kněze a učence. Bernardo se malířem začal učit v letech 1596-1598 u manýristického malíře Cesare Corteho a dále u Pietra Sorriho ze Sieny. V roce 1599 vstoupil do noviciátu kláštera kapucínů San Barnaba v rodném městě Janově. Začal již v klášteře malovat oltářní obrazy svatých a získal první veřejné zakázky na obrazy pro kostely v Rapallu a Borzoli. Po otcově smrti, roku 1608 nebo 1609 opustil klášter, aby uživil svou matku a žil jako světský kněz a dále maloval. Zpočátku žil v Campi, několik kilometrů od Borzoli. V roce 1610 žil Miláně v rodině španělského hraběte Andrey Manrique de Lara, pravděpodobně vyučoval děti malbě. Dále se v Janově učil od nizozemských malířů, kteří do města přicházeli za zakázkami (van Dyck, Rubens). V Benátkách se uplatnil jako portrétista (dvou dóžat, kardinálů, šlechty), malíř oltářních obrazů a fresek v knihovně Marciana při chrámu sv. Marka. Nedochoval se žádný portrét ani autoportrét Bernarda Strozziho, podle opakujících se tváří na jeho náboženských kompozicích se spekulovalo o identifikaci s některým vyobrazeným světcem. Podobizna krásné gambistky bývá pokládána za portrét jeho neteře Barbary Strozziové.

Bývá pokládán za zakladatele janovského a benátského baroka. Ovlivnil celou generaci svých pokračovatelů v Janově, Benátkách i ve Španělsku (Murillo).[2] Jeho obrazy byly často kopírovány.

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]


Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Aukce Sotheby’s 1995
  2. BRIGSTOCKE, Hugh (ed.), Strozzi, Bernardo. The Oxford Companion to Western Art. Oxford Art Online. Oxford University Press. 2 February 2017
  3. námět pověsti použil o dvě století později ve své básni Heinrich Heine

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DANIEL, Ladislav: Benátčané,: malířství 17. a 18. století z českých a moravských sbírek : [výstava, Praha, Jízdárna Pražského hradu, 21. leden-27. duben 1997, Brno, Místodržitelský palác, 20. listopad 1997-16. březen 1998]
  • BRIGSTOCKE, Hugh (ed.), Strozzi, Bernardo. The Oxford Companion to Western Art. Oxford Art Online. Oxford University Press. 2 February 2017
  • SPICER Joaneth (ed.), Bernardo Strozzi: Master Painter of the Italian Baroque. Katalog výstavy. Walters Art Museum Baltimore, Baltimore 1995

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]