Bernard Ignác Jan z Martinic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bernard Ignác Jan z Martinic
3. vladař domu smečenského
a majitel fideikomisu Smečno – Slaný
Ve funkci:
6. listopadu 1651 – 7. ledna 1685
PředchůdceJiří Adam I. z Martinic
NástupceJaroslav Bernard z Martinic
Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci:
7. leden 1651 – 7. leden 1685
PanovníkFerdinand III., Leopold I.
PředchůdceOldřich František Libštejnský z Kolovrat
NástupceAdolf Vratislav ze Šternberka
Nejvyšší zemský hofmistr
Českého království
Ve funkci:
5. únor 1650 – 7. leden 1651
PanovníkFerdinand III.
PředchůdceOldřich František Libštejnský z Kolovrat
NástupceHeřman Czernin z Chudenic
Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci:
1648 – 1650
PanovníkFerdinand III.
PředchůdceSezima z Vrtby
NástupceHeřman Czernin z Chudenic
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci:
9. srpen 1644 – 1648
PanovníkFerdinand III.
PředchůdceSezima z Vrtby
NástupceFrantišek Karel Matyáš ze Šternberka
Prezident rady nad apelacemi
Ve funkci:
4. listopad 1643 – 1644
PanovníkFerdinand III.
PředchůdceBedřich z Talmberka na Vlašimi
NástupceJan Hartwig z Nostitz
Tajný rada
Císařský komoří
Narození20. srpen 1614
Úmrtí7. leden 1685
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníkatedrála svatého Víta
Choť
  • I. Veronika Polyxena Holická ze Šternberka (1615–1659)
  • II. Zuzana Polyxena z Dietrichsteinu (1629–1706)
RodičeJaroslav Bořita z Martinic (1582–1649) a Marie Eusebie ze Šternberka (1584–1634)
DětiFerdinand Jaroslav z Martinic
Marie Alžběta, provdaná Bruntálská z Vrbna
Kateřina Barbora, provdaná Gallasová
Terezie Františka, provdaná Bruntálská z Vrbna
PříbuzníJiří Adam I. z Martinic a Maxmilián Valentin z Martinic (sourozenci)
Norbert František Václav Bruntálský z Vrbna[1] (vnuk)
Zaměstnánípolitik
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1657 Řád zlatého rouna (č. 440)
CommonsBernard Ignat von Martinice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bernard Ignác hrabě z Martinic (německy Bernhard Ignaz von Martinitz, 20. srpna 1614 – 7. ledna 1685 Praha) byl český šlechtic z rodu Martiniců a politik. Jako nejvyšší purkrabí stál přes třicet let v čele zemské správy Českého království, proslul také jako mecenáš katolické církve a vzdělanec, krátce byl například prorektorem Univerzity Karlovy.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Byl synem hraběte Jaroslava Bořity z Martinic[2] a jeho první manželky Marie Eusebie ze Šternberka. Z mužského potomstva svých rodičů byl až pátým synem v pořadí, takže původně byl předurčen k duchovní dráze. Již v mladém věku se stal kanovníkem v Magdeburku a Pasově, mezitím studoval v Praze a Štýrském Hradci. V roce 1635 si doplnil vzdělání studiem práv v Ingolstadtu. Absolvoval také kavalírskou cestu tradiční pro mladé šlechtice, pobýval například ve Florencii.[3]

Po návratu do Čech zahájil rychlý postup v zemských úřadech, začínal jako rada apelačního soudu (1638–1643), poté byl prezidentem apelačního soudu (1643–1644), nejvyšším sudím (1644–1648), nejvyšším komorníkem (1648–1650), nejvyšším hofmistrem (1650–1651) a nakonec stál v čele zemské správy jako nejvyšší purkrabí Českého království (1651–1685). Z titulu svých funkcí byl zároveň členem sboru královských místodržících. Mimoto obdržel čestné hodnosti c. k. komořího a tajného rady. Při pobytu císaře Leopolda I. v Praze v roce 1657 získal Řád zlatého rouna.[4]

I když byl bezmála půl století zemskými úřady vázán v Čechách, pravidelně každý rok několik měsíců trávil ve Vídni a z dochované korespondence vyplývá, že u císařského dvora měl značný vliv, od roku 1679 se navíc příležitostně zúčastnil zasedání státní rady.

Majetek a podpora katolické církve[editovat | editovat zdroj]

Zámek Smečno

Po otci zdědil v roce 1649 panství Ahníkov v severních Čechách, krátce nato po smrti staršího bratra Jiřího Adama I. převzal stěžejní rodový majetek Smečno se Slaným spolu s titulem vladař domu Smečanského (1651). O rok později pak předal Ahníkov bratru Maxmiliánu Valentinovi, téhož roku 1652 pak ještě z majetku nejstaršího bratra od jeho vdovy převzal do své správy panství Hořovice, kde poté nechal přestavět zámek. Při svých pobytech v Praze sídlil v Martinickém paláci na Hradčanském náměstí, k němuž v roce 1665 přikoupil sousední palác v Kanovnické ulici, dnes označovaný podle pozdějších majitelů jako palác Hložků ze Žampachu.

Jako přesvědčený katolík se podílel na rekatolizaci v pobělohorském období a s jeho jménem je tak spojen vznik několika církevních institucí a sakrálních staveb. Založil františkánský klášter ve Slaném (1655), v klášterním kostele nechal postavit Loretánskou kapli a celý kostel prošel významnou barokní přestavbou podle projektu Domenica Orsiho. Na periferii Slaného jeho osobnost připomíná také kaple Božího hrobu. Ve Slaném také zřídil piaristickou kolej, nynější gymnázium. Finančně podporoval i vznik klášterů jinde, do Prahy přivedl řád kajetánů, pro jejichž klášter zakoupil v roce 1672 pozemky na Malé Straně a nechal postavit kapli sv. Panny Marie Einsiedelské. Řád kajetánů pak povolal i do Hořovic, kde také jako architekt působil Domenico Orsi.

Byl donátorem v pořadí 8. kaple poutní Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, založené jezuity roku 1674.

Bernard Ignác z Martinic zemřel v Praze 7. ledna 1685 a je pohřben v tzv. Martinické kapli u jižní stěny katedrály sv. Víta. Na území České republiky jsou k vidění jeho tři portréty, dva v muzeu ve Slaném (z nichž byl jeden snad původně na zámku Smečno), druhý na zámku Frýdlant, kam se do rodiny Gallasů provdala jeho dcera Kateřina Barbora.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Poprvé se oženil s Veronikou Polyxenou Holickou ze Šternberka (1615–1659), jeho druhou manželkou byla hraběnka Zuzana Polyxena z Dietrichsteinu (1629–1706). Jediný syn Ferdinand Jaroslav (1643–1643) zemřel v dětství. Nejstarší dcera Marie Alžběta (1638-1671) se provdala za nejvyššího českého kancléře hraběte Jana Františka Bruntálského z Vrbna (1634–1705). Po její předčasné smrti se Jan František podruhé oženil s její nejmladší sestrou Terezií Františkou z Martinic (1643–1705), na rod Bruntálských z Vrbna pak přešlo panství Hořovice. Prostřední dcera Kateřina Barbora (1642–1667) byla provdána za hraběte Františka Ferdinanda z Gallasu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ O osobnosti Jaroslava Bořity z Martinic viz např. Lukáš Vytlačil: Jaroslav Bořita z Martinic; in: Heraldická ročenka 2008, Praha 2009, s. 7-23. (dostupné on-line)
  3. ↑ Kubeš Jiří: Náročné dospívání urozených, 2013; s. 329
  4. ↑ Kubeš Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou, 2009; s. 99, s. 138

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, díl XVI., 1900 (reprint 1999), ISBN 80-7185-237-6
  • ANDĚL, Rudolf a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy, 1984
  • ANDĚL, Rudolf a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, 1985
  • DOBNER, Libor: Slánští rodáci a osobnosti se Slaným spojené in: Slaný 2 (kapitoly z historie královského města); Slaný, 2017 (kapitola Bernard Ignác hrabě Bořita z Martinic, s. 287–294) ISBN 978-80-270-2586-2
  • KADEŘÁBEK, Josef: Nerovný boj o víru. Páni z Martinic a rekatolizace města Slaný (1600–1665); Nakladatelství Karolinum, Praha, 2018; 286 s. ISBN 978-80-246-3667-2
  • KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II., 1997, ISBN 80-85983-14-1
  • SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenbergů za vlády Leopolda I., 2009, ISBN 978-80-7394-165-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bernard_Ignác_Jan_z_Martinic&oldid=22937751“