Beneš Method Kulda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Beneš Method Kulda
maloval Jan Vilímek
maloval Jan Vilímek
Rodné jménoBenedikt Gulda
Narození16. března 1820
Ivančice, Morava
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí6. května 1903 (ve věku 83 let)
Praha-Vyšehrad
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povoláníspisovatel, etnograf, katolický kněz, publicista, překladatel, sběratel, vydavatel, redaktor, básník, folklorista a prozaik
Nábož. vyznáníkatolická církev
Funkceposlanec Českého zemského sněmu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob na Vyšehradském hřbitově v Praze

Beneš Method Kulda, též Metod nebo Metoděj, (16. března 1820 Ivančice[1] – 6. května 1903 Praha-Vyšehrad[2]) byl moravský buditel,[3] vlastenecký kněz, spisovatel a sběratel lidových písní a pohádek.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině Wenzla Guldy (1775) a Magdaleny roz. Schilbergerové (1787). Jeho sourozenci byli: Johann (1810), Kaspar (1811), Josef (1813–1866), Vinzenz (1818), Ewa (asi 1821–1900) a Barbora (1829).[4]

Vystudoval gymnázium v Jihlavě a od roku 1839 studoval filosofii a teologii v Brně, kde mezi jeho učiteli byli Klácel, Beda Dudík a František Sušil. Roku 1845 byl vysvěcen na kněze a stal se kaplanem v Židlochovicích, později v Brně. Několikrát pobýval v Rožnově, kde začal sbírat lidová vyprávění, říkadla a písně. Podílel se na založení „Dědictví sv. Cyrila a Metoda“ a v letech 1851–1860 redigoval kalendář „Moravan“. V letech 1859–1870 byl farářem v Chlumu u Sedlčan a roku 1864 byl zvolen poslancem Českého zemského sněmu. V letech 1865–1893 vydával v Olomouci řadu náboženských brožur, kázání a příležitostných spisů. Od roku 1870 byl kanovníkem vyšehradské kapituly a inspektorem různých škol. V posledních letech trpěl slábnutím zraku (až úplně oslepl) a musel své texty diktovat.

Kulda vydal desítky knih a napsal stovky článků do různých časopisů, vydal několik sbírek lidových pohádek, říkadel a písní, popsal svatební zvyky na Rožnovsku a vydal několik sbírek kázání. Různé výbory z jeho pohádek vycházejí stále znovu a Národní knihovna ČR eviduje pod jeho jménem 184 knižních titulů.

Dílo výběr[editovat | editovat zdroj]

  • Kázaní na slavnost zvěstování blahoslavené Panny Marie – Brno: s. n, 1850?[5]
  • Krásné večery. Sv. 1 – sbírka zábavných a poučných povídek, dílem původně, dílem v překladu sepsal. Brno: s. n., 1852[6]
  • Mládenec a Mořena, čili, Zábawné a welmi poučné rozmluwy poctiwého mládence se Smrtí. Litomyšl: Karel Hřebíček, po 1852.[7]
  • Písně a Básně pro školy národní – Brno: Vilém Burkart, 1856[8]
  • Kázaní na slavnost sv. Anny, matky blahoslavené Panny Marie, jež činil v Pustoměři roku 1856 – Brno: s. n., 1857[9]
  • 700 letá slawnost poswátného poutního místa Marie-Celly, ... – sestavil a příhodnými modlitbami a písněmi opatřil. Brno: W. Burkart, 1857[10]
  • Chwalozpěw o blahoslawené Panně Marii – Brno: W. Burkart, 1857[11]
  • Ježíš Christus, dobrý pastýř, a dusse křesťanská w osobě poutníka – Brno: W. Burkart, 1857[12]
  • Píseň o Panně Marii – Brno: R. Rohrer, 1857[13]
  • Po-učení dítek, ježto nábožně přijímati chtějí nejsvětější svátost oltářní s ozvláštním ohledem na ty, kteréž chleba anjelského ponejprv požívati mají – J. M. Gasser; přeložil. Brno: Nitsch a Gross, 1858[14]
  • První svatá zpověď, čili, Po-učení dítek přistupujících ponejprv ku svátosti pokání – J. M. Gasser; přeložil. Brno: Nitsch a Gross, 1858[15]
  • Pořádek swatodenní mezi oktáwem swatého Josefa, pěstouna Páně – Brno: W. Burkart, 1858[16]
  • Svaté přijímání: kniha pro každého, kdož Pána Ježíše miluje; pro muže – přeložil z němčiny. Brno: Nitsch a Gross, 1859[17]
  • Životopis Tomáše Procházky, ... – Brno: R. M. Rohrer, 1863
  • Svaté přijímání: kniha pro každého, kdož Pána Ježíše miluje; pro ženy – přeložil z němčiny. Brno: Antonín Nitsch, 1864[18]
  • Svadba v národě Česko-slovanském... Olomouc: Bedřich Gross, 1866[19]
  • Církev a společnost – Praha: vlastním nákladem, 1868[20]
  • Církev a národ – Praha: Bedřich Stýblo, 1868[21]
  • Manželství – Praha: B. Stýblo, 1868[22]
  • Škola a církev – Praha: B. Stýblo, 1868[23]
  • Moravské národní pohádky, pověsti, obyčeje a pověry I.–IV. Praha 1874. Dostupné online (1. a 2. svazek).
  • Vypsání devítistoletého jubilea založení Pražského biskupství, slaveného léta Páně 1873 – Praha: Katolický spolek tiskový, 1874[24]
  • Církevní rok I.–VI. Praha 1880. Dostupné online (díly 2–6).
  • Svatí patronové a ctihodní rodáci – Praha: B. Stýblo, 1886[25]
  • Pravda a blud: povídky ze skutečného života – Praha: B. Stýblo, 1888[26]
  • Štědrovečerní dar: písně a básně pro mládež se šesti původními nápěvy a s jedenadvaceti původními obrázky – Praha: B. Stýblo, 1895[27]
  • Kaleidoskop: příležitostné verše během půlstoletí minulého – Praha: v. n., 1898[28]
  • Zpátečník: obrázek ze života národního – Praha: Václav Kotrba, 1903[29]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Matriky – ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Petra a Pavla na pražském Vyšehradě
  3. ↑ Dolnokounický zpravodaj, Dolní Kounice (leden 1990)
  4. ↑ www.myheritage.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  6. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ KULDA, Beneš Metod. Mládenec a Mořena, čili: Zábawné a welmi poučné rozmluwy poctiwého mládence se smrti: Nowé wydání knížečky staré, jížto w nassem wěku přemnohým lidem mladým i starým, we městech i w dědinách dobře prospěti se může. [s.l.]: Tisk Jos. Berger-owé w Litomyssli 40 s. Dostupné online. Google-Books-ID: 8LhiAAAAcAAJ. 
  8. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  9. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  10. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  12. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  13. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  14. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  15. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  16. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  17. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  18. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  19. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  20. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  21. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  22. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  23. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  24. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  25. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  26. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  27. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  28. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  29. ↑ WWW.INCAD.CZ, INCAD. Zpátečník: obrázek ze života národního. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HALOUZKA, Jan. Životopis Beneše Methoděje Kuldy. Praha: B. Stýblo, 1895. 175 s. Dostupné online. 
  • Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 625. 
  • BENEŠ, Josef. Ač zemřeli ještě mluví: Medailony českých katolických vlasteneckých kněží. Praha: Česká katolická charita, 1964. 449 s. S. 375–382. 
  • Doupalová Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Praha: SPN, 1988
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha: Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 1053–1056. 
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk; VEČERKA, Radoslav. Česká slavistika v prvním období svého vývoje do počátku 60. let 19. století. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1995. 393 s. ISBN 80-85268-41-8. S. 348–349. 
  • Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha: Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 127–128. 
  • Aktivity duchovních na poli vědy a kultury: sborník příspěvků z vědecké konference k 100. výročí úmrtí Beneše Methoda Kuldy / k vydání připravil Daniel Drápala. Rožnov pod Radhoštěm: Město Rožnov pod Radhoštěm, 2003. 112 s. ISBN 80-239-1694-7.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Beneš_Method_Kulda&oldid=23807639“