Benedikt Niese

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Benedikt Niese

Jürgen Anton Benedikt Niese (24. listopadu 1849, Burg auf Fehmarn1. února 1910, Halle) byl německý filolog a historik.

Životopis

Byl synem Emila Augusta Nieseho (1816–1869), pastora v dánském Burgu auf Fehmarn a později ředitele semináře v Eckernförde. Jeho matka byla Benedicte Marie Nieseová rozená Matthiessenová. Spisovatelka Charlotte Nieseová byla jeho sestra.

Po studiu historie a klasické filologie v Kielu a Bonnu, promoval v roce 1872 Kielu. V roce 1876 habilitoval v Göttingenu a stal mimořádným, v roce 1880 řádným, profesorem dějin a klasické filologie v Marburgu. V roce 1881 se stal profesorem filologie v Vratislavi, ale roku 1885 po odchodu Eugena Bormanna se do Marburgu vrátil. Zde se v roce 1890 stal děkanem filozofické fakulty a v roce 1901 rektorem. Od roku 1899 byl řádným členem Německého archeologického institutu. Na sklonku života působil na hallské univerzitě.

Při své vědecké práci se zabýval filologickými tématy (Homér, Flavius Iosephus), ale také řeckými a římskými dějinami. V Handbuch der Altertumswissenschaft zpracoval Pöhlmannovo dílo Grundriss der römischen Geschichte.

Dílo

  • Die Entwicklung der homerischen Poesie. 1882.
  • Flavii Josephi opera. 7 svazků. Weidmann, Berlín 1885–1895.
  • Geschichte der griechischen und makedonischen Staaten seit der Schlacht bei Chaeronea. 3 svazky. Perthes, Gotha 1893–1903.

Literatura

  • Franz Gundlach: Catalogus professorum academiae Marburgensis. Die akademischen Lehrer der Philipps-Universität in Marburg von 1527 bis 1910. Elwert, Marburg 1927. S. 348.
  • Heinrich Schlange-Schöningen: Niese, Benedictus. v: Neue Deutsche Biographie (NDB). svazek 19, Duncker & Humblot, Berlín 1999, S. 241
  • Deutsche Biographische Encyklopädie, Mnichov, 1998

Externí odkazy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Benedikt Niese na německé Wikipedii.