Belica (Bulharsko)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o městě v Bulharsku. O městě v Chorvatsku pojednává článek Belica (Chorvatsko).
Belica
Белица
Budova místního nádraží
Budova místního nádraží
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 953 m n. m.
Stát BulharskoBulharsko Bulharsko
oblast Blagoevgradská
obština Belica
Belica
Belica
Poloha města na mapě Bulharska
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel 3 093[1] (2017)
Etnické složení Bulhaři
Náboženské složení islám
Správa
Telefonní předvolba 07444
PSČ 2780
Označení vozidel E
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Belica (bulharsky Белица) je město ležící v jihozápadním Bulharsku v pohoří Rila, v bočním výběžku Razložského údolí. Je správním střediskem stejnojmenné obštiny a má zhruba 3 tisíce obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Belici je z roku 1516. V 19. století zde žili křesťané spolu s muslimy. V letech 1833 až 1835 zde byl postaven kostel svatého Jiří. V rozporu s tehdejšími tureckými zákony se nacházel na vyvýšeném místě, takže byl viditelný z dáli. Jako kompromis byly na věži namontovány hodiny, aby sloužily všem obyvatelům. Při sčítání v roce 1873, jehož výsledky byly publikovány o pět let později a kde se uvádí jako Bielica, je zaznamenáno 303 domácností, 640 bulharských křesťanů a 250 Pomaků, přičemž se sčítala pouze mužská populace. Podle sčítání lidu z roku 1900 zde žilo 2 700 Bulharů, 550 Pomaků a 50 Arumunů.[2] V roce 1903 se zdejší obyvatelé většinou přidali k Ilindenskému povstání. V odplatu byla Belica do základů vypálena, uhořelo 475 obyvatel a nadto bylo povražděno 120 obyvatel, včetně žen a dětí.

Součástí Bulharska se Belica stala po balkánských válkách. V roce 1916 zde bylo zjištěno 400 muslimů.[3]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Ve městě žije 3 093 obyvatel a je zde trvale hlášeno 3 425 obyvatel.[1] Podle sčítání 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[4][p 1]

BulhařiRomovéTurciostatní: 65 (2.3 %)Circle frame.svg
  •   Bulhaři: 2 534 (89.8 %)
  •   Romové: 159 (5.6 %)
  •   Turci: 63 (2.2 %)
  •   ostatní: 65 (2.3 %)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jsou uvedeni pouze ti, kdo národnost deklarovali.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Тримесечни таблици на населението по постоянен и настоящ адрес (по общини и населени места) [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2017-03-15 [cit. 2017-08-03]. Dostupné online. (bulharsky) 
  2. KĂNČOV, Vasil. Македония. Етнография и Статистика. 1. vyd. Část II. Статистика. Sofie: Българско Книжовно Д-во, 1900. 341 s. Kapitola 20. Разлогъ, s. 192. (bulharsky) 
  3. GADŽANOV, Dimităr. Мюсюлманското население в Новоосвободените земи. Sofie: Университетско издателство „Св. Климент Охридски“, 1916. 283 s. Dostupné online. Kapitola II. Струмишки окръг. (bulharsky) 
  4. НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2015-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (bulharsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]