Belica (Bulharsko)
| Belica Белица | |
|---|---|
 Budova místního nádraží | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 41°57′ s. š., 23°34′ v. d. |
| Nadmořská výška | 953 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+02:00 (standardní čas) UTC+03:00 (letní čas) |
| Stát |  Bulharsko |
| Oblast | Blagoevgradská |
| Obština | Belica |
  Belica Poloha města na mapě Bulharska | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 72,9 km² |
| Počet obyvatel | 3 022 (2024)[1] |
| Hustota zalidnění | 41,4 obyv./km² |
| Etnické složení | Bulhaři |
| Náboženské složení | islám |
| Správa | |
| Telefonní předvolba | 07444 |
| PSČ | 2780 |
| Označení vozidel | E |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Belica (bulharsky Белица) je město ležící v jihozápadním Bulharsku v pohoří Rila, v bočním výběžku Razložského údolí. Je správním střediskem stejnojmenné obštiny a má přibližně 3 000[1] obyvatel.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o Belici je z roku 1516. V 19. století zde žili křesťané spolu s muslimy. V letech 1833 až 1835 zde byl postaven kostel svatého Jiří. V rozporu s tehdejšími tureckými zákony se nacházel na vyvýšeném místě, takže byl viditelný z dáli. Jako kompromis byly na věži namontovány hodiny, aby sloužily všem obyvatelům. Při sčítání v roce 1873, jehož výsledky byly publikovány o pět let později a kde se uvádí jako Bielica, je zaznamenáno 303 domácností, 640 bulharských křesťanů a 250 Pomaků, přičemž se sčítala pouze mužská populace. Podle sčítání lidu z roku 1900 zde žilo 2 700 Bulharů, 550 Pomaků a 50 Arumunů.[2] V roce 1903 se zdejší obyvatelé většinou přidali k Ilindenskému povstání. V odplatu byla Belica do základů vypálena, uhořelo 475 obyvatel a nadto bylo povražděno 120 obyvatel, včetně žen a dětí.
Součástí Bulharska se Belica stala po balkánských válkách. V roce 1916 zde bylo zjištěno 400 muslimů.[3]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]K 15. září 2024 ve městě žilo 3 032 obyvatel a bylo zde trvale hlášeno 3 238 obyvatel.[4] Podle sčítání 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[5][p 1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Dostupné online.
- ↑ KĂNČOV, Vasil. Македония. Етнография и Статистика. 1. vyd. Část II. Статистика. Sofie: Българско Книжовно Д-во, 1900. 341 s. Kapitola 20. Разлогъ, s. 192. (bulharsky)
- ↑ GADŽANOV, Dimităr. Мюсюлманското население в Новоосвободените земи. Sofie: Университетско издателство „Св. Климент Охридски“, 1916. 283 s. Dostupné online. Kapitola II. Струмишки окръг. (bulharsky)
- ↑ Таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.09.2024 г. (по области, общини и населени места). Обновява се тримесечно. [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2024-09-15 [cit. 2024-09-18]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2015-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (bulharsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Belica na Wikimedia Commons - (bulharsky) Oficiální stránky místní obštiny
