Bekináž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vlámské bekináže
Světové dědictví UNESCO
BeguinageTerHoyenGhent04.jpg
Smluvní stát Belgie Belgie
Typ kulturní dědictví
Kritérium ii, iii, iv
Odkaz 855 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 1988 (12. zasedání)

Bekináže (francouzsky: béguinage, vlámsky: begijnhof) jsou specifické architektonické objekty, skupiny menších domů obehnaných zdí, které byly ve středověku obývány bekyněmi. To bylo ženské náboženské sdružení uvnitř římsko-katolické církve, založené ve 13. století v Nizozemsku pro ženy, které chtěly sloužit Bohu, aniž by se však odloučily od světa.

V roce 1184 založil kněz Lambert de Begue (přezdívaný Kokta) v Lutychu ženské náboženské spolky, které po něm přijaly jméno béguines - bekyně. Toto hnutí bylo původně vyvoláno velkým populačním nepoměrem mužů a žen v důsledku křížových výprav. Volné sdružení osob se postupně přetvořilo v řád, který však nebyl tak přísný jako jiné uzavřené řády. Členové neskládali řeholní slib a svým členům Řád přikazoval sice poslušnost a pokání, ale ne chudobu, jako tomu bylo u jeptišek. Mnohé členky byly vdovy, či neprovdané ženy z bohatých a vážených rodin. Jejich cíl spočíval v modlitbě, kontemplaci a charitativních činnostech. Většinou se staraly o nemocné a staré lidi a také vyráběly krajky a oblečení, což byl jeden z dalších zdrojů financí. Postupně vznikla i mužská obdoba Řádu - beguini nebo také berghardové.

Od počátku 13. století se hnutí šířilo z Belgie přes Francii a Německo. Rovněž v českých zemích se značnou měrou podílely na charitativní činnosti té doby (např. Brno, Český Krumlov, Kolín). Ekonomická nezávislost Řádu přinesla i myšlenkovou volnost a uvnitř hnutí se šířily názory neslučitelné s oficiálními stanovisky katolické církve.

Některé bekyně např. hlásaly, že prostopášnost nemůže poskvrnit lidského ducha a posléze popíraly i božství Kristovo a panenství Matky Boží. Proto všeobecný církevní sněm ve Vienne roku 1311 nařídil jejich potlačení. Hodně členů této sekty se uchýlilo do Čech a na Moravu. Protože se scházeli v jeskyních a jamách, říkalo se jim tady „jamníci“. Po čase byli potřeni i zde. Dnes existují již jen v Belgii.

Velmi zachovalé bekináže se nacházejí zejména v Belgii a v roce 1988 bylo 13 z nich zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO.

dům bekináže v Turnhoutu
bekináž Kortrijk
bekináž v Bruggách

Bekináže chráněné UNESCEM[editovat | editovat zdroj]

Kód dle UNESCO Město Provincie Souřadnice Rozloha
855-001 Hoogstraten Antverpy 51°24′11,94″ s. š., 4°45′49,68″ v. d. 1,7 ha
855-002 Lier Antverpy 51°7′42″ s. š., 4°34′6″ v. d. 3,4 ha
855-003 Mechelen Antverpy 51°1′53,94″ s. š., 4°28′26,14″ v. d. 5,4 ha
855-004 Turnhout Antverpy 51°19′35,8″ s. š., 4°56′35,2″ v. d. 1,5 ha
855-005 Sint-Truiden Limburk 50°49′16,2″ s. š., 5°11′34,9″ v. d. 22,8 ha
855-006 Tongeren Limburk 50°46′44,3″ s. š., 5°28′8,9″ v. d. 2,5 ha
855-007 Dendermonde Východní Flandry 51°1′38,1″ s. š., 4°5′49,1″ v. d. 2,5 ha
855-008 Gent Východní Flandry 51°2′46,1″ s. š., 3°44′9,9″ v. d. 4,5 ha
855-009 Sint-Amandsberg Východní Flandry 51°3′24,4″ s. š., 3°44′50,5″ v. d. 5,7 ha
855-010 Diest Vlámský Brabant 50°59′16,11″ s. š., 5°3′41,67″ v. d. 4,5 ha
855-011 Lovaň Vlámský Brabant 50°52′18,92″ s. š., 4°41′50,5″ v. d. 4,2 ha
855-012 Bruges Západní Flandry 51°12′4,4″ s. š., 3°13′21,2″ v. d. 0,55 ha
855-013 Kortrijk Západní Flandry 50°49′42,02″ s. š., 3°16′3,98″ v. d. 0,7 ha

Další bekináže[editovat | editovat zdroj]

Město Provincie Souřadnice
Antverpy Antverpy 51°13′21,35″ s. š., 4°24′51,13″ v. d.
Herentals Antverpy 51°10′50,33″ s. š., 4°50′13,16″ v. d.
Hasselt Limburk 50°55′54,62″ s. š., 5°20′24,14″ v. d.
Gent Východní Flandry 51°3′26″ s. š., 3°42′43″ v. d.
Gent Východní Flandry 51°3′25″ s. š., 3°44′52″ v. d.
Aarschot Vlámský Brabant 50°59′8,55″ s. š., 4°49′48,19″ v. d.
Diksmuide Západní Flandry 51°2′8,38″ s. š., 2°51′46,63″ v. d.
Mapa všech zeměpisných souřadnic z článku na OSM
Mapa všech zeměpisných souřadnic z článku na Google Maps
Mapa prvních 200 zeměpisných souřadnic z článku na mapě Bing
Export všech souřadnic v článku ve formátu KML