Bedřich Fučík
| Bedřich Fučík | |
|---|---|
| Narození | 4. ledna 1900 Čáslavice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 2. července 1984 (ve věku 84 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Povolání | spisovatel, překladatel, kritik, editor a literární kritik |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Témata | literární kritika |
| Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} III. třída, in memoriam (1991) |
| Manžel(ka) | Jitka Fučíková |
| Děti | Kristýna Fučíková dcera |
| Příbuzní | Jindřich Pokorný, zeť Josef Čermák, zeť |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Bedřich Fučík užívající v období normalizace pro svoje překlady pseudonymy Václav Horák nebo Bedřich Dvořák, (4. ledna 1900 Čáslavice – 2. července 1984 Praha) byl český literární kritik, historik, editor a překladatel, manžel překladatelky Jitky Fučíkové. Patří mezi katolicky orientované literární kritiky.[1]
Vzdělání a kariéra[editovat | editovat zdroj]
Bedřich Fučík maturoval roku 1920 na gymnáziu v Třebíči, poté studoval srovnávací literaturu na Filozofické fakultě UK, kde v roce 1927 získal doktorát. Poté byl až do r. 1931 redaktorem literárního měsíčníku Tvar.
Roku 1928 byl tajemníkem a od 1929 ředitelem nakladatelství Melantrich, kterým zůstal až do r. 1939.[2] Poté se stal šéfredaktorem nakladatelství Josef Richard Vilímek, kde působil až do roku 1943.
Roku 1945 se stal vrchním ředitelem nakladatelských a knihkupeckých podniku Československé strany lidové (Vyšehrad a Universum). Po roce 1948 byl korektorem v nakladatelství Vyšehrad až do svého zatčení v roce 1951. Roku 1952 byl ve vykonstruovaném procesu s tzv. „klerofašistickou odnoží zelené internacionály“ odsouzen k 15 letům vězení. Propuštěn byl na základě amnestie v roce 1960, roku 1967 byl rehabilitován. Vždy se snažil o vydávání dobré a kvalitní literatury bez ohledů na politické konotace nebo biografii jejich autorů, a proto především v Melantrichu v jeho éře vycházely knihy katolíků i komunistů (jmenujme např. V. Vančuru).
Jako editor uspořádal mj. dílo F. X. Šaldy a řadu výborů české katolické skupiny, především Jakuba Demla, Jana Zahradníčka a Jana Čepa. Editorské činnosti se věnoval i v samizdatu (spolu s Vladimírem Binarem založil edici Rukopisy VBF).
Nejpřehlednějším životopisem Fučíka je monografie Roberta Saka nazvaná Život na vidrholci (2004).
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Vlastní knihy[editovat | editovat zdroj]
- O knihu pro mládež, 1941.
- Sedmero zastavení, 1977 samizdat, 1981 Mnichov.
- Čtrnáctero zastavení, 1985 samizdat, 1992.
- Zpovídání, 1989 Toronto, 1994.
- Píseň o zemi, 1985 samizdat, 1994.
- Setkávání a míjení, samizdat 1988, 1995.
- Zakopaný pes, aneb, O tom, jak, proč a kde vznikla některá slova, jména, rčení, úsloví, pořekadla a přísloví, 1992.
- Kritické příležitosti, dva díly 1998 a 2002.
- Rodná krajina básníkova, 2003.
- Listovní příležitosti, 2003, korespondence.
- Paralipomena, 2006.
Překlady (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- Conrad Ferdinand Meyer: Svatba mnichova (1930)
- Arnold Ulitz: Londýnský kejklíř (1940), s Jitkou Fučíkovou.
- Frederick Marryat: Ztroskotání Pacificu (1948), pod pseudonymem Václav Horák, přepracováno roku 1971 pod názvem Ztroskotání Pacifiku aneb Kormidelník Wlnovský
- Ivan Alexandrovič Gončarov: Všední příběh (1951), pod pseudonymem Václav Horák.
- Saki: Kruté šprýmy (1961), pod pseudonymem Bedřich Dvořák.
- Oskar Maria Graf: Kam se schováš, človíčku? (1964), pod pseudonymem Bedřich Dvořák.
- Max Brod: Život plný bojů (1966).
- Hans Fallada: Kdo už jednou seděl v base (1967)
- Max Brod: Pražské hvězdné nebe (1969)
- Willa Sibert Catherová: Smrt si jde pro arcibiskupa (1970).
Mimo této tvorby je autorem mnoha článků, esejí a kritik, které uveřejňoval v časopisech Listy pro umění a kritiku, Tvar, Akord Vyšehrad. Dále je autorem celé řady překladů. Kompletní bibliografii obsahuje doplňkový svazek Díla Bedřicha Fučíka Paralipomena (autorka Zuzana Jürgensová, Praha, Triáda 2006, s. 369–490).
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.
- HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.
- MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha: Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6.
- PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Bedřich FUČÍK [online]. Slovník české literatury, 2006-05-24 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 12.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bedřich Fučík
- Bedřich Fučík – Revolver Revue
- Vzestupy a pády Bedřicha Fučíka
- Čeští literární teoretici
- Čeští překladatelé
- Političtí vězni komunistického režimu v Československu
- Katoličtí autoři
- Korektoři
- Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka
- Pohřbení na Vyšehradě
- Čeští překladatelé z němčiny
- Překladatelé do češtiny
- Spisovatelé píšící česky
- Absolventi Gymnázia Třebíč
- Narození 4. ledna
- Narození v roce 1900
- Úmrtí 2. července
- Úmrtí v roce 1984
- Narození v Čáslavicích
- Úmrtí v Praze