Bedřich Wachsmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bedřich Wachsmann

Bedřich Wachsmann (kreslil Jan Vilímek 1881)
Narození 24. května 1820
Litoměřice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 27. února 1897 (ve věku 76 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo odpočinku Olšanské hřbitovy
Povolání architekt a malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Wachsmann (24. května 1820 Litoměřice[1]27. února 1897 Praha)[2] byl německy mluvící český malíř, architekt, designér a restaurátor.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako Friedrich Wachsmann v rodině právníka a kriminálního rady Adama Wachsmanna a jeho ženy Anny, oba rodiče i prarodiče pocházeli z Prahy. Vystudoval nižší gymnázium a reálku v Litoměřicích. V tamním grafickém závodě G. W. Medaua se vyučil grafickým technikám. V roce 1840 odešel na malířskou akademii do Lipska, později do Drážďan a do Prahy. Vedle studia se živil litografickými pracemi, v Praze také portrétoval technikami litografie či malby miniatur. Roku 1848 přesídlil do Innsbrucku, kde rok a půl maloval krajiny. Jeho dalším působištěm byl Mnichov, kde se proslavil tak, že místní umělecká beseda pět let po sobě kupovala jeho obrazy. Byl vyhledávaný i jako učitel a dosáhl úspěchu i na výstavách v Salzburgu, Linci, Vídni a Praze. Uskutečnil také cesty do Tyrolska, severní Itálie a Francie.[3]

Na podzim 1854 se vrátil do Prahy. Pracoval často pro církev, k jeho objednavatelům patřili například kardinál Schönborn, pražský arcibiskup Schwarzenberg, nebo děkan karlštejnský. Dále pracoval pro šlechtické rodiny i pro císařskou rodinu Habsburků (kaple sv. Kříže na Pražském hradě - pro císaře Františka Josefa I., zámecká kaple a interiéry v Brandýse nad Labem - pro arcivévodu toskánského Ludvíka Salvátora).

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeho prasynovci byli herec Jiří Voskovec a malíř Alois Wachsman[4][5], synovci malíř prof. Bedřich Wachsmann (1871-1944) a rakouský malíř Julius Wachsmann (1866-1936).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Maloval akvarely, kvaše i olejomalby, kreslil ornamenty a návrhy na uměleckořemeslné předměty (nábytek, nářadí, náčiní), ale také na pomníky. Spolu s Petrem Maixnerem restauroval gotické nástěnné malby na hradě Zvíkově. Vytvořil figurální kresby podle soch na Karlově mostě.[3] Další díla:

Byl oblíbený u české šlechty, především u Schwarzenbergů a Schönbornů, což mu umožnilo realizovat některé ze zmíněných zakázek.[6] Od papeže Lva XIII. dostal za jednu z prací čestný kříž „Pro ecclesia et pontifice”.[7] Jako člen delegace pražské obchodní komory se účastnil pařížské průmyslové výstavy.[3] Byl i členem Umělecké besedy.[3] Ačkoliv byl německého původu, byl pro své politické názory (podpora státoprávnich snah Českého království) i účast na kulturním životě považován současníky za českého umělce a vlastence.[3][8] Zemřel náhle ve spánku, uprostřed práce na návrzích nábytku pro zámek v Brandýse nad Labem.[6]

Sbírka starožitností[editovat | editovat zdroj]

Wachsmann nezanechal závěť. Jeho velká sbírka více než 600 uměleckých předmětů a starožitností obsahovala jak obrazy, sochy a grafiku, tak uměleckořemeslné předměty z kovů, keramiky, dřeva i textilu, také kolekci palných zbraní. Její největší soubor zakoupilo Františkovo muzeum v Brně.[6] , menší část včetně kresebných návrhů se dostala do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jednotliviny byly darovány či zakoupeny již za Wachsmannova života do Národního muzea v Praze, ale i do jiných sbírek, jak institucionálních, tak soukromých.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Na náhrobku na Olšanských hřbitovech jsou uvedena data 17. května 1820 a 21. února 1897.
  3. a b c d e f g h i j k l Bedřich Wachsmann. Světozor. 10 1871, roč. 5, čís. 40, s. 474. Dostupné online.   (Tento zdroj uvádí datum narození 24. května 1820.)
  4. Malá galerie českých malířů
  5. Historie skláren Kavalier a rodiny Kavalírovy, Kateřina Kavalírová, Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, 2012
  6. a b c d e Bedřich Wachsmann. Zlatá Praha. 3 1897, roč. 14, čís. 17, s. 203 - 205. Dostupné online.  
  7. a b c Bedřich Wachsmann. Světozor. 3 1897, roč. 31, čís. 17, s. 202 - 204. Dostupné online.   (I tento zdroj opakuje datum narození 24. května 1820.)
  8. a b c Bedřich Wachsmann. Humoristické listy. 5 1881, roč. 23, čís. 21, s. 162. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vojtěch Volavka, České malířství a sochařství 19. století, SPN Praha, 1968 (s. 136-137)
  • Ottův slovník naučný, heslo Wachsmann Bedřich. Sv. 27, s. 115
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění II. díl, editor Anděla Horová. Praha ː Academia 1995, s. 932 (autorka hesla Naděžda Blažíčková-Horová)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]