Bedřich Wachsmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bedřich Wachsmann
Bedřich Wachsmann (kreslil Jan Vilímek 1881)
Bedřich Wachsmann (kreslil Jan Vilímek 1881)
Narození 24. května 1820
Litoměřice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 27. února 1897 (ve věku 76 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Povolání architekt a malíř
Podpis Bedřich Wachsmann signatura.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Wachsmann (24. května 1820 Litoměřice[1]27. února 1897 Praha)[2][3] byl německy mluvící český malíř, architekt, designér a restaurátor.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako Friedrich Wachsmann, nejstarší ze tří synů v rodině právníka a kriminálního rady Josefa Wachsmanna (+1835) a jeho ženy Anny, oba rodiče pocházeli z Prahy[4]. Vystudoval nižší gymnázium a reálku v Litoměřicích. V tamním grafickém závodě G. W. Medaua se vyučil grafickým technikám. V roce 1840 odešel na malířskou akademii do Lipska, později do Drážďan a do Prahy. Vedle studia se živil litografickými pracemi, v Praze také portrétoval technikami litografie či malby miniatur. Roku 1848 přesídlil do Innsbrucku, kde rok a půl maloval krajiny. Jeho dalším působištěm byl Mnichov, kde se proslavil tak, že místní umělecká beseda pět let po sobě kupovala jeho obrazy. Byl vyhledávaný i jako učitel a dosáhl úspěchu i na výstavách v Salzburgu, Linci, Vídni a Praze. Uskutečnil také cesty do Tyrolska, severní Itálie a Francie.[5]

Na podzim 1854 se vrátil do Prahy. Pracoval často pro církev, k jeho objednavatelům patřili například pražští arcibiskupové Bedřich Schwarzenberg, kardinál František Schönborn (zakázky pro oltáře katedrály sv. Víta a pro Arcibiskupský palác), nebo karlštejnský děkan. Dále pracoval pro různé šlechtické rodiny i pro císařskou rodinu Habsburků (kaple sv. Kříže na Pražském hradě - pro císaře Františka Josefa I., zámecká kaple a interiéry v Brandýse nad Labem - pro arcivévodu toskánského Ludvíka Salvátora).

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeho prasynovci byli herec Jiří Voskovec a malíř Alois Wachsman[6][7], synovci malíř prof. Bedřich Wachsmann (1871-1944) a rakouský malíř Julius Wachsmann (1866-1936).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Maloval akvarely, kvaše i olejomalby, kreslil ornamenty a návrhy na uměleckořemeslné předměty (nábytek, nářadí, náčiní), ale také na pomníky. Spolu s Petrem Maixnerem restauroval gotické nástěnné malby na hradě Zvíkově. Vytvořil figurální kresby podle soch na Karlově mostě.[5] Další díla:

Byl oblíbený u české šlechty, především u Schwarzenbergů a Schönbornů, což mu umožnilo realizovat některé ze zmíněných zakázek.[8] Od papeže Lva XIII. dostal za jednu z prací čestný kříž „Pro ecclesia et pontifice”.[9] Jako člen delegace pražské obchodní komory se účastnil pařížské průmyslové výstavy.[5] Byl i členem Umělecké besedy.[5] Ačkoliv byl německého původu, byl pro své politické názory (podpora státoprávnich snah Českého království) i účast na kulturním životě považován současníky za českého umělce a vlastence.[5][10] Zemřel náhle ve spánku, uprostřed práce na návrzích nábytku pro zámek v Brandýse nad Labem.[8]

Sbírka starožitností[editovat | editovat zdroj]

Wachsmann nezanechal závěť. Jeho velká sbírka více než 600 uměleckých předmětů a starožitností obsahovala jak obrazy, sochy a grafiku, tak uměleckořemeslné předměty z kovů, keramiky, dřeva i textilu, také kolekci palných zbraní. Její největší soubor zakoupilo Františkovo muzeum v Brně.[8] , menší část včetně kresebných návrhů se dostala do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jednotliviny byly darovány či zakoupeny již za Wachsmannova života do Národního muzea v Praze, ale i do jiných sbírek, jak institucionálních, tak soukromých.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých HŠ Z10, s. 2. Dostupné online.
  3. Na náhrobku na Olšanských hřbitovech jsou uvedena data 17. května 1820 a 21. února 1897.
  4. Konskripční přihláška v AhMP: [1]
  5. a b c d e f g h i j k l Bedřich Wachsmann. Světozor. 10. 1871, roč. 5, čís. 40, s. 474. Dostupné online.  (Tento zdroj uvádí datum narození 24. května 1820.)
  6. Malá galerie českých malířů
  7. Historie skláren Kavalier a rodiny Kavalírovy, Kateřina Kavalírová, Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, 2012
  8. a b c d e Bedřich Wachsmann. Zlatá Praha. 3. 1897, roč. 14, čís. 17, s. 203 - 205. Dostupné online. 
  9. a b c Bedřich Wachsmann. Světozor. 3. 1897, roč. 31, čís. 17, s. 202 - 204. Dostupné online.  (I tento zdroj opakuje datum narození 24. května 1820.)
  10. a b c Bedřich Wachsmann. Humoristické listy. 5. 1881, roč. 23, čís. 21, s. 162. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vojtěch Volavka, České malířství a sochařství 19. století, SPN Praha, 1968 (s. 136-137)
  • Ottův slovník naučný, heslo Wachsmann Bedřich. Sv. 27, s. 115
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění II. díl, editor Anděla Horová. Praha ː Academia 1995, s. 932 (autorka hesla Naděžda Blažíčková-Horová)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]