Bechyně (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Bechyňský zámek)
Skočit na: Navigace, Hledání
Bechyně

letecký pohled od severu
Základní informace
Sloh renesanční
Architekt Baldassare Maggi z Arogna
Výstavba 1268 (hrad)
Přestavba 15811584 (zámek)
Stavebník Přemysl Otakar II.
Další majitel Přemyslovci, Lucemburkové, páni z Kunštátu, Bechyňové z Lažan, páni z Grafeneku, Šternberkové, Švamberkové, Rožmberkové, Paarové
Současný majitel Panství Bechyně s.r.o.
Poloha
Adresa Zámek 1, Bechyně, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Bechyně (zámek)
Bechyně (zámek)
Bechyně (zámek), Česko
Další informace
Kód památky 20995/3-4676 (PkMnMISSezObr)
Web www.panstvi-bechyne.cz/zamek
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Bechyně stojí na ostrožně nedaleko soutoku Lužnice a Smutné ve městě Bechyně, v okrese Tábor. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka České republiky[1].

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zámku předcházel hrad, jehož doba výstavby není známa. Nicméně o Bechyni se zmiňuje už Kosmova kronika, ve které je uvedena provincia Bechinensis jako jeden ze článků staré organizace církevní správy. Teprve od poloviny 12. století můžeme spolehlivě sledovat dějiny Bechyně, nicméně v této době zde hrad zřejmě ještě nestál. K tomu došlo až za vlády Přemysla Otakara II., kdy vyvrcholily snahy českých králů o upevnění svého vlivu v této oblasti. Ten nechal v roce 1268 na pusté hoře Bechyni vystavět hrad, který se měl stát jeho opěrným bodem v jižních Čechách v bojích proti Vítkovcům. Po Přemyslově smrti v roce 1278 a opakovaných bezvládích a především slabé vlády Jana Lucemburského došlo k oslabení královského vlivu v oblasti. Naopak stoupla moc Vítkovců, resp. Rožmberků (především pak Petra I. z Rožmberka), kteří postupně získali části bechyňského panství. Před rokem 1340 se Bechyně dostal do majetku Štěpána z Kunštátu a posléze ji vyměnil s Jindřichem Leflem z Lažan, jehož potomci se psali Bechyňové z Lažan, za náchodské panství. Jindřich Lefl byl nejprve příznivcem mistra Jana Husa, později se však přiklonil na stranu císaře Zikmunda. Vzhledem k blízkosti Tábora však jeho postavení nebylo příliš snadné. Roku 1422 byla Bechyně dobyta a vypálena vojsky Jana Hvězdy z Vícemilic. Hrad se však hejtmanovi Zdislavu z Hartvíkova podařilo uhájit. Při obležení Bechyně v roce 1428 se však už hradní posádka vzdala a hrad s městem obsadil Jan Bleha z Těšnice. Během tohoto obléhání padl Jaroslav z Trocnova, bratr Jana Žižky.

V roce 1477 odkoupili od Oldřicha z Grafeneku panství bratři Jaroslav a Zdeslav ze Šternberka. Od jejich dědiců jej pak v roce 1530 odkoupil Kryštof ze Švamberka a na Zvíkově a v roce 1569 Petr Vok z Rožmberka (1539-1611), který nechal hrad v letech 1581-1584 nákladně přestavět. Autorem přestavby byl Baldassare Maggi z Arogna. Petr Vok vedl velmi bohatý společenský život, což se projevilo i ve značné zadluženosti. Po sňatku s Kateřinou z Ludanic se umoudřil, ale po smrti bratra Viléma v roce 1592 po něm převzal jeho dluhy, takže byl nucen některá panství odprodat. V roce 1596 panství zakoupil Adam ze Šternberka a na Sedlci (1575-1623). V držení Šternberků zůstal do roku 1761. Jako důsledek sňatku (1715) dědičky bechyňského panství Marie Terezie Violanty ze Šternberka (1699-1761) s Janem Leopoldem Paarem (1693-1741) přešel zámek do rukou Paarů. Po smrti Marie Terezie zdědil zámek její syn z prvního manželství Jan Václav Paar (1719-1792). Za Paarů prošel zámek řadou drobných úprav. V držení tohoto rodu pak zůstal do roku 1948, kdy byl znárodněn. Posledním majitelem Bechyně a dalších statků byl kníže Alfons (1903-1979), který byl jedním ze signatářů memoranda české a moravské šlechty prezidentu Háchovi v roce 1939. V období komunistické totality se z bechyňského zámku stalo rekreační zařízení Akademie věd. Na začátku 90. let 20. století sice zámek restituovali sourozenci Alfons Václav Paar (1932-2016, 7. kníže rodu Paarů), Karel Eduard (* 1934, emeritní velkopřevor Českého velkopřevorství řádu maltézských rytířů) a Eleonora Markéta, avšak posléze ho prodali. V současnosti obhospodařuje zámek firma Panství Bechyně s. r. o., která patří jako česká dceřiná společnost pod Panství Bechyně SE / Herrschaft Bechyne SE.

Dnes se v prostorách bývalého špýcharu a pivovaru nachází Muzeum keramiky s Alšovou jihočeskou galerií a v bývalé zámecké sýpce Muzeum Vladimíra Preclíka.

Expozice na zámku[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1998 je zámek s určitými omezeními otevřen veřejnosti. Prohlídková trasa zahrnuje 1. nádvoří zámku (1) s renesanční výzdobou fasád od dvorního malíře Bartoloměje Beránka-Jelínka (asi 1565–1625). V přízemí je zpřístupněn mázhaus (2) s vystavenými děly a mučícími nástroji a tzv. Stromový sál (3). V jeho středu vytesal v roce 1515 kameník Wendel Rosskopf sloup ve tvaru kmene stromu, jehož osekané větve tvoří klenbu. Dále prohlídka pokračuje v patře v prostorech západního hradního křídla, které až do konce 16. století sloužily jako Fraucimor. První sál (4) zdobí reprodukce portrétů posledních Rožmberků. Druhý sál (5) je portrétní galerií Šternberků. V rohu je umístěna kopie gotických kamen z pevnosti Hohensalzburg z roku 1501, kterou zhotovil v letech 1890-1894 dílovedoucí pro kamnářství na odborné škole keramické v Bechyni František Lenner mladší (2. 10. 1856 Bechyně - 27. 11. 1929 Bechyně) za spolupráce prof. A. Haškovce (glazury). V třetím sále (6) jsou vystaveny dětské portréty členů rodiny Šternberků a Paarů. Chodbou se prochází do ložnice Petra Voka z Rožmberka (7) s původním manýristickým štukovým stropem na téma Memento mori. Jeho autorem byl pravděpodobně Ital Antonio Melani, který pro Rožmberky pracoval i na zámku Kratochvíle. Na ložnici navazuje místnost s renesančním kazetovým stropem, která původně sloužila jako Rožmberkova pracovna (8), v současnosti je zařízena jako zbrojnice. V rohu se nachází zelená renesanční kamna. V malé místnůstce (9), ze které se přikládalo do zmíněných kamen, jsou vystaveny moderní figurky, které představují dvůr Petra Voka. Zaujmou také lovecký salon (10) a portrétní galerie rodu Paarů (11). Vyvrcholením návštěvy je Vokův svatební sál (12) s unikátními nástěnnými malbami, které zabírají přibližně 460 metrů čtverečních. V této místnosti se uskutečnila svatba Petra Voka s Kateřinou z Ludanic 14. února 1580. Jemu bylo tehdy téměř 41 let, zatímco jí pouhých 14 nebo 15 let. Výzdoba výklenků (Ctnosti a neřesti) pocházejí z doby Petra Voka, avšak velké malby jsou až z přelomu 16. a 17. století, představují zasedání zemského soudu a přeneseně i oslavu vítězství katolické strany v Čechách v roce 1599. Jejich zadavatelem byl nový majitel zámku, nejvyšší dvorský a posléze zemský sudí Adam ze Šternberka. Nad krbem je šternbersko-paarovský alianční znak z roku 1740.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2014-05-04]. Katalogové číslo 131852 : zámek. Památkový katalog. MonumNet: [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ: [2].  
  2. No. 125 - Zámek Bechyně, turisticke-znamky.cz

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]