Hronský Beňadik
| Hronský Beňadik | |
|---|---|
 Panorama obce Hronský Beňadik | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°20′44″ s. š., 18°33′33″ v. d. |
| Stát |  Slovensko |
| Kraj | Banskobystrický |
| Okres | Žarnovica |
  Hronský Beňadik | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 9,2 km² |
| Počet obyvatel | 1 122 (2021)[1] |
| Hustota zalidnění | 121,6 obyv./km² |
| Správa | |
| Status | obec |
| Starosta | Imrich Rajčok |
| Vznik | 1075 |
| Oficiální web | www |
| Adresa obecního úřadu | Obecný úrad, Mýtne námestie 446 966 53 Hronský Beňadik |
| Telefonní předvolba | 045 |
| PSČ | 966 53 |
| Označení vozidel (do r. 2022) | ZC |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hronský Beňadik, do roku 1960 Svätý Beňadik (latinsky Sanctus Benedictus, maďarsky Garamszentbenedek, německy Sankt Benedikt) je obec na Slovensku v Banskobystrickém kraji, v okrese Žarnovica. Žije zde přibližně 1 100[1] obyvatel. Obec leží na pravém břehu Hronu v takzvané Slovenské bráně, která spojuje Podunajskou pahorkatinu se středním Slovenskem – oblastí báňských měst. Hron severně od obce protéká mezi pohořími Pohronský Inovec a Štiavnické vrchy.
Klášter Hronský Beňadik s kostelem sv. Benedikta a Panny Marie patří k nejvýznamnějším gotickým památkám na Slovensku, byl prohlášen národní kulturní památkou.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Osídlení v této lokalitě je dokumentované již z období neolitu a doby halštatské. Stopy slovanského osídlení jsou z doby velkomoravské. K roku 1075 se hlásí zakládací listina opatského kostela sv. Benedikta (Ecclesia Sancti Benedicti), dochovaná v opise ze 13. století. Správou patřilo ostřihomskému opatství (později Ostřihomská kapitula).
Klášter[editovat | editovat zdroj]
Mezi léty 1074-1077 na malém návrší nad řekou založil uherský král Gejza I. po předchozí iniciativě nitranského knížete románský kostel s benediktinským klášterem. Klášter byl bohatě nadaný, patřily mu četné majetky v Pohroní (Tekovská župa) i v Potisí. Potvrdil je papež Inocenc III. svou ochrannou bulou z roku 1248. V letech 1346–1410 byl rozšířením původního románského kostela vybudován gotický trojlodní kostel s klášterem. Po bitvě u Moháče vedly obavy z tureckého útoku ve 2. čtvrtině 16. století k přestavbě objektů kláštera na pevnost, do nároží kvadratury byly vloženy bastiony a zdi zesíleny. Vesnice však byla v roce 1599 Turky vypálena.
V 18. století Hronský Beňadik přešel do majetku česnecké větve rodu Esterházyiů[2] Středověký farní kostel svatého Jiljí (latinsky a slovensky Egidius) byl zcela přestaven v barokním slohu a slouží do současnosti. Východní a jižní křídlo kvadratury konventu bylo zbořeno.
Po požáru kláštera z roku 1881 ostřihomský kanovník Ferdinand Knauz zdokumentoval situaci středověkých staveb a dal klášter i kostel přestavět v puristickém duchu regotizace. Kostel má novogotický západní portál s bohatou kamenickou výzdobou, novogotické malované deskové oltáře se zlaceným pozadím, do dvou věžiček na postranních oltářích jsou vsazeny kopie gotických soch madon.
Rozsáhlý archeologický výzkum proběhl v letech 1972-1976 pod vedením Štefana Holčíka a Alojze Habovštiaka. Po něm následovala památková úprava stavebního areálu[3].
Náboženské tradice byly obnoveny po roce 1989, areál kláštera a všechny kostely i kaple jsou přístupné veřejnosti. Z Hronského Beňadiku se pořádají každoroční pouti do Ostřihomí[4] a farnost je evidována mezi 38 benediktinskými poutními místy Slovenska.[5] při klášteře působí členové Společnosti katolického apoštolátu (Pallatini).
Památky v klášteře[editovat | editovat zdroj]
- Klášter s kostelem sv. Benedikta a Panny Marie má významné památky:
- gotické síňové trojlodí chrámu z let 1346-1375
- gotická freska s legenda o boji sv. Jiří s drakem a osvobození princezny, 14. století
- severní křídlo konventu s gotickou křížovou chodbou a rajským dvorem
- monumentální dřevěný kříž se sochou ukřižovaného Krista z 13. století v apsidě kostela:
- krypta s hrobkou velitele císařského vojska Štefana I. Koháryho (1616–1664), který padl v bitvě proti Turkům u Levic; nápisová deska epitafu z roku 1690
- renesanční opevnění kláštera s nárožními válcovými bastiony
Památky v obci[editovat | editovat zdroj]
- Osmiboká barokní kaple sv. Heleny a Boží krve - s relikvií Svaté krve z roušky svaté Veroniky, která kapky Kristovy krve během křížové cesty utírala Ježíšovi z tváře. Papež Pavel II. relikvii daroval králi Matyáši Korvínovi a ten ji dal uložit v Hronském Beňadiku.
- kostel sv. Egidia, barokní jednolodní stavba z roku 1674 na románských základech se středověkou věží, cenné vnitřní zařízení: 3 barokní oltáře, varhany a dřevěná malovaná empora.
- Barokní sousoší Golgoty
- Sousoší sv. Jana Nepomuckého mezi anděly, z konce 18. století
- Morová kaplička na Háji z roku 1713
- Prachárna
- Hřbitov při farním kostele
Památky v muzeích[editovat | editovat zdroj]
- Boží hrob, Křesťanské muzeum, Ostřihom; Boží hrob o rozměrech 325 × 226 × 100 cm, s figurou Krista v sarkofágu na kolečkách, s reliéfními scénami aktérů pašijí na stěnách, v nástavci kaple Božího Jeruzaléma se soškami apoštolů na sloupcích pod baldachýny; pozdně gotická práce anonymního řezbářského mistra z okolí Kremnice, kolem roku 1480; hrob sloužil při velkopáteční liturgii, vozil se v procesí a vyjímala se z něj rovněž dochovaná socha Krista s pohyblivými pažemi[6]
-
Celkový pohled na klášter -
Křížová chodba kláštera -
Novogotický portál kostela -
Freska s legendou sv. Jiří -
Kostel sv. Jiljí -
Hlavní oltář sv. Jiljí -
Sousoší Golgota -
Kaple sv. Heleny a Boží krve -
Boží hrob (Ostřihom)
Místní část Psiare a lokalita Krivín[editovat | editovat zdroj]
Součástí obce je vesnice Psiare, doložená písemně k roku 1773 jako Psare nebo Psary. Leží jižně od Hronského Beňadiku, rovněž na pravém břehu Hronu.
Probíhá jí železniční trať Kozárovce-Zvolen, na níž mají Psiare zastávku.
Obyvatelé byli dříve převážně rybáři a voraři, což přešlo do erbu obce. V centru stojí zděná kaple se zvonem ve věžičce, kryté helmicí z konce 19. století.
Psiare jsou součástí takzvané „Slovenské brány“, jež tvořila vstup k bohatým hornickým městům jako Banská Bystrica, Kremnica a Banská Štiavnica.
Dominantou vsi je vrch Krivín o výšce 315,9 m, který je součástí pohoří Štiavnické vrchy. Podle historických dohadů na něm stálo hradiště z doby halštatské a velkomoravské. Tato lokalita je od roku 1993 přírodní rezervací.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Sčítání lidu, domů a bytů 2021 na Slovensku. Bratislava.
- ↑ Kopie listiny z 25. května 1735 ve Slovenském národním archivu; online
- ↑ FOLTÝN-MAŠKOVÁ-SOMMER, 2016, s. 298
- ↑ webová stránka farnosti
- ↑ .Webové stránky středoevropské sítě cest "Via benedictina"
- ↑ Popis Božího hrobu na webu Křesťanského muzea
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Dušan FOLTÝN, Pavlína MAŠKOVÁ a Petr SOMMER (eds.): Benediktini a střed Evropy. Filozofický ústav AV ČR Praha 2016, s. 298
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hronský Beňadik na Wikimedia Commons - Farnost Hronský Beňadik Archivováno 13. 4. 2016 na Wayback Machine.
