Bečov nad Teplou (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bečov nad Teplou
Hrad Bečov nad Teplou
Základní informace
Sloh gotický
Výstavba počátek 14. století
Současný majitel Český stát
Poloha
Adresa Bečov nad Teplou, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Bečov nad Teplou
Bečov nad Teplou
Další informace
Kód památky 28094/4-726 (PkMISSezObr) (součást památky Hrad a zámek Bečov nad Teplou)
Web www.zamek-becov.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bečov nad Teplou (německy Petschau) se nachází jižně od Karlových Varů. Hrad stojí nad hlubokým údolím obklopený vysokými lesnatými kopci které patří k Slavkovskému lesu a Tepelské vrchovině. Hrad obtéká ze dvou stran řeka Teplá a z třetí strany je oddělen Dolským, dříve Hlubokým potokem. V údolí se nachází město Bečov nad Teplou. Hrad je spolu s přilehlým zámkem chráněn jako kulturní památka ČR[1] a od roku 1995 jako národní kulturní památka ČR.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Bečovský hrad vznikl nad osadou Bečov na začátku 14. století. Chránil důležitou křižovatku zemských cest a snad sloužil původně jako celní místo. V této oblasti založili páni z Oseka řadu kolonizačních středisek už ve 12. století. Hrad Bečov byl střediskem panství, k němuž náležela největší část Slavkovského lesa, kde se těžilo stříbro, cín a jiné kovy. Již v roce 1314 je znám jako sídlo Boreše z Oseka a Rýzmburka. Právě z dolováním cínu souviselo založení Horního Slavkova (po r. 1335). V roce 1399 vydali Rýzmburkové (původně páni z Oseka) první privilegia pro město Bečov, které vzniklo pod hradem na místě bývalé slovanské osady.

Roku 1407 prodali Rýzmburkové bečovské panství spolu s řadou dalších statků v této oblasti Oldřichu Zajícovi z Házmburka který jej už roku 1411 prodal míšeňskému purkrabímu Jindřichovi Staršímu z Plavna, který patřil k nepřátelům krále Václava IV. a později husitů. V roce 1424 zastavil Jindřich z Plavna Bečov Erkingerovi ze Seinsheimu, předkovi Schwarzemberků. Seinsheim dostal Bečov jako opěrný bod proti husitům a držel zde velkou posádku, ale už v roce 1430 vyplenil hrad husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic, ale neosadil jej posádkou. Roku 1437 prodal Seinsheim Bečov svému zeti Matěji Šlikovi z Holíče. Ten jej prodal pánům z Plavna, kteří zde vládli do konce 15. století.

V roce 1495 koupili bečovské panství Pluhové z Rabštejna, kteří jej vlastnili až do roku 1547. Za šmalkaldské války (1546–1547) vlastnil hrad Kašpar Pluh z Rabštejna, který stál v čele stavovského povstání proti Ferdinandu I., protože se obával o své velké zisky z cínových dolů. Česká stavovská hotovost z roku 1547 se měla shromáždit v okolí Bečova nad Teplou pod vedením Kašpara Pluha, aby zabránila vpádu císařského vojska do Čech, ale mnoho posil nedorazilo. Po porážce německých evangelíků v bitvě u Mühlberka v dubnu 1547 byl Kašpar Pluh z Rabštejna odsouzen k smrti a konfiskaci majetku a zachránil se útěkem do Míšně, kde zůstal až do smrti Ferdinanda I. (1564) a nástupu jeho syna Maxmiliána II. Potom se vrátil do Čech a žil v Sokolově, kde v roce 1585 zemřel.

Bečov nad Teplou, jádro hradu a zámek od západu v osmnáctém století (zleva: donjon bez střechy, částečně zakryté spojovací křídlo a kaplová věž, hradní palác – tzv. Pluhovské domy, trosky kruhové věže a barokní zámek, pod ním pivovar, zcela dole řeka Teplá, vpravo dole příměstská zástavba Bečova); Jan Antonín Venuto (1804) podle J. Dietzlera (1720), výřez
Zimní hrad Bečov

Zkonfiskované bečovské panství zastavil Ferdinand I. nejprve Jindřichu IV. z Plavna (1554), roku 1558 je znovu zastavil, tentokrát Jindřichu Šlikovi z Holíče. Roku 1573 je císař Maxmilián II. zastavil bečovské obci, ale už v roce 1577 zastavil císař Rudolf II. panství Šebestiánu Šlikovi z Holíče, majiteli falknovského panství, jehož rod se (na rozdíl od loketských Šliků) povstání nezúčastnil. Největší část Slavkovského lesa a nejbohatšími doly na cín si císař ponechal. Horní Slavkov se stal v roce 1597 královským horním městem a roku 1615 majitelem celého bečovského panství a zástavním držitelem Karlových Varů.

Konec rozkvětu bečovského panství učinila třicetiletá válka. Bečov byl jedním z hradů, kde se dlouho (1620–1621) držela stavovská (mansfeldská) posádka. Panství bylo slavkovským měšťanům za jejich účast na stavovském povstání zkonfiskováno a roku 1624 prodáno císařskému sekretáři Gerhardovi z Questenberka. V roce 1648 přepadl Bečov švédský generál Königsmarck, který hrad dobyl a posádku zajal. Hrad byl velmi poškozen a dále sloužil jako hospodářské skladiště. Spory královské vrchnosti z horníky vedly v roce 1680 k povstání na Bečovsku a Slavkovsku, které bylo krutě potlačeno. Questenberkové vymřeli roku 1752 a bečovské panství získal Dominik Ondřej II. z Kounic a Rietbergu, který se psal po svých předcích i z Questenberka. V tomtéž roce se Marie Terezie vzdala všech korunních práv na Bečov, který se tak stal dědičným panstvím (až do roku 1945).

V roce 1985 byl v prostoru hradní kaple v rámci pátrání Veřejné bezpečnosti nalezen a vyzvednut relikviář svatého Maura, který zde byl ukryt v roce 1945. Relikviář představuje nejvýznamnější románskou klenotnickou památku u nás a vedle korunovačních klenotů je také nejvýznamnější klenotnickou památkou u nás vůbec. Od roku 2002 je relikviář po předchozím restaurování opět umístěn v Bečově nad Teplou, tentokrát v prostoru nedalekého zámku.

Popis hradu[editovat | editovat zdroj]

Středověký hrad se rozkládá na ostrožně, stoupající od jihovýchodu k severozápadu. Zatímco na jihozápadě spadá svah prudce dolů, na severovýchodě klesá terén velmi pozvolna. Jádro hradu tvoří na jihovýchodě zbytky okrouhlé věže, za ním je situovaný mohutný nepravidelně obdélný objekt tzv. Pluhovských domů a na nejvyšší části ostrožny se tyčí dvojice hranolových věží srostlých pomocí spojovacího křídla v jeden celek. Východní věž obsahuje hradní kapli s významnými nástěnnými malbami, mohutná západní věž pak řadu obytných místností. Je zde dochována řada pozdněgotických kamenických článků, například portálů a také zbytky malířské výzdoby. Na jihozápadě pak hradní jádro doplňuje budova klasicistních stájí. Jižněji se nachází barokní zámek s přilehlou terasovou zámeckou zahradou.

Stavební dějiny hradu[editovat | editovat zdroj]

Zřejmě už ze 13. století se jako nejstarší část hradu zachoval spodek okrouhlé hradní věže o průměru jedenácti metrů, postavené na skále při jižním okraji hradního jádra, které „elasticky“ obepínala hradba. Nejpozději ve čtrnáctém století došlo ke vzniku dvojprostorového, ke hradbě přilehlého paláce, který se dodnes v přestavěné podobě dochoval ve střední části tzv. Pluhovských domů. Ten byl později ještě rozšiřován přístavbami. Kolem roku 1400 byla v hranolové věži vybudována obdélná gotická hradní kaple Navštívení Panny Marie. Vysvěcena byla dne 14. května 1400. Je zaklenuta dvěma poli křížové žebrové klenby. Kaple je vybavena významnou malířskou výzdobou. Na klenbě jsou namalovány symboly čtyř evangelistů, Slunce, Měsíc a hvězdy, na jednom svorníku je rýzmburský znak, na druhém čtyřlistý ornament. V rozích jsou větvičky s lupeny. Malby na stěnách představují 17 biblických výjevů (např. Kalvárie, Zvěstování Panny Marie, Narození Krista, Klanění Tří králů, Svatý Kryštof aj.).

V letech 1502–1547 provedli Pluhové rozsáhlou přestavbu bečovského hradu. V této etapě vznikla druhá, obdélná hradní věž. Jedná se o klasický donjon, tj. palácovou obytnou věž. V následujícím období pak obě věže spojilo nižší spojovací křídlo s valeně zaklenutým sklepem vytesaným zčásti ve skále. Prostory v horních patrech obou obytných věží byly spojeny pozdně gotickými portály a osazeny arkýřovými okny. Do kaple byly vybourány nové vstupní otvory ze sousedního spojovacího křídla. Z této doby pochází i gotický portál kaple s pluhovským erbem. V období renesance došlo k dalšímu rozšíření a výrazné přestavbě hradního paláce, tzv. Pluhovských domů. Palác po této přestavbě obsahoval veliké reprezentativní sály osvětlované rozměrnými zdvojenými renesančním okny. Obytným účelům v této době sloužil donjon. V severní části Pluhovských domů byla pak v této době umístěna hradní kuchyně, jejíž relikty odhalil nedávný archeologický výzkum.

Během třicetileté války hrad značně zchátral. Už roku 1623 musela být větší, horní část okrouhlé věže pro zchátralost zbourána. V roce 1656 vypracoval vojenský velitel hradu, Jan Lacron, rozsáhlý plán nového opevnění, z něhož byla dokončena jen velká (Lacronova) bašta s příkopem. V 18. století došlo k dalšímu odbourání čelní okrouhlé věže, takže z ní zbylo 6 m vysoké torzo s gotickým soklem a kounicko-questenberským znakem. Ve třicátých letech 19. století došlo k výrazné klasicistní přestavbě Pluhovských domů, která však téměř setřela gotickou a renesanční podobu někdejšího hradního paláce.

Hrad Bečov nad Teplou, nerealizovaný návrh přestavby hradu od Josefa Zítka z roku 1870

K nevelkým stavebním úpravám došlo v letech 1861–1865 podle projektu architektů Josefa Zítka a Josefa Mockera. Oba stavitelé předložili majiteli hradu Beaufortovi projekty na radikální přestavbu středověkého sídla v duchu romantického historismu. Beaufort však s návrhy nesouhlasil a hrad si tak dodnes zachoval svou historickou podobu. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století byla do dvorní fasády Pluhovských domů druhotně umístěna řada pozdně gotických a raně renesančních portálů. Pocházejí z Nového dvora a toužimského zámku.

Po roce 1945 hrad opět chátral. V šedesátých letech došlo dokonce k odstranění části historické zástavby mezi Pluhovskými domy a spojovacím křídlem hranolových věží. Od sedmdesátých let probíhala postupná, památkově ne zcela citlivá a dodnes nedokončená rekonstrukce Pluhovských domů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-03-03]. Identifikátor záznamu 139374 : Hrad a zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Hrad Bečov nad Teplou [online]. Národní památkový ústav [cit. 2017-03-03]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]