Kostel Navštívení Panny Marie (Hejnice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel Navštívení Panny Marie v Hejnicích

Klášterní kostel a bývalý františkánský klášter
(v období let 1692-1950)
Místo
Stát Česká republikaČeská republika Česká republika
Kraj Liberecký
Okres Liberec
Obec Hejnice
Zeměpisné souřadnice
KostelNavštívení Panny Mariev Hejnicích
Red pog.svg
Kostel
Navštívení Panny Marie
v Hejnicích
Základní informace
Náboženství křesťanství
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát liberecký
Farnost Hejnice
Status farní kostel
Užívání pravidelné
Architektonický popis
Stavební sloh baroko
Výstavba 1721-1725
Specifikace
Délka 50 metrů
Šířka 37 metrů
Výška 35 metrů (do kupole)
Stavební materiál zdivo
Odkazy
Oficiální web http://farnost-hejnice-raspenava.netstranky.cz/
Kód památky 46793/5-4274 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii Commons

Kostel Navštívení Panny Marie je klášterní barokní kostel ve městě Hejnicích stojící na místě starého poutního místa jehož počátky sahají do 13. století. Bývá někdy nazýván bazilikou, ovšem proces povýšení kostela na baziliku minor nebyl ještě dokončen, zůstal před vypuknutím II. světové války na úrovni diplomatického protokolu. Je zřejmě nejstarším mariánským poutním místem v litoměřické diecézi. Uctívána je zde gotická, 38 cm vysoká, soška Panny Marie nazývaná Sličná Matka (latinsky Mater Formosa či Maria Formosa).[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Chrám v Hejnicích

Legenda o vzniku[editovat | editovat zdroj]

Podle místní legendy žil v blízké vesničce Lužec (dnes část Raspenavy) chudý řemeslník – sítař[2] a řešetář – se svou nemocnou ženou a dítětem. Jednoho dne roku 1159 (1211[2]) hledal v hejnickém lese dřevo na práci a pod třemi lípami na břehu říčky Smědé usnul. Ve snu spatřil lípu zalitou září, na větvích seděli andělé. Jeden z nich jej vyzval: „Jsi na zázračném místě, na kterém se zalíbilo Otci. Jdi domů a vrať se s obrázkem Matky Boží, aby každý, kdo v budoucnu půjde kolem, se mohl zastavit a mít účast na milosti. Tobě se pak za odměnu uzdraví žena i dítě.“ Řemeslník, který byl přesvědčen o tom, že nešlo o pouhý sen, zakoupil při nejbližší návštěvě Žitavy dřevěnou sošku a tu zavěsil na určený strom. A podle legendy se jeho žena i dítě skutečně uzdravily.

Původní kaple a kostel[editovat | editovat zdroj]

Zpráva o tomto zázračném uzdravení se brzy roznesla a lidé začali na tomto místě prosit o pomoc. V roce 1211 se pak rozhodli lípu pokácet a na jejím místě zbudovat dřevěnou kapličku.[3][4] Již roku 1252 byla na jejím místě postavena kaple kamenná. Postupem času však sílil proud poutníků a kaple tak byla neustále rozšiřována. Na konci 13. století jeden z rodu Biberštejnů, držících celé frýdlantské panství, dal postavit kamenný gotický kostel, jehož části – datované na rozhraní 13. a 14. století jsou uchovány v nynějším baroknímu chrámu. Tento poutní kostel je písemně doložen k roku 1346. Od té doby přicházejí do Hejnic poutníci ze širokého okolí. Roku 1469 obdržel mariánský chrám v Hejnicích od papežského legáta Rudolfa odpustky.[1]

Kostel byl slavnostně vysvěcen 2. září 1498 míšeňským biskupem Janem ze Salhauzenu. To bylo frýdlantské panství již dlouho ve vlastnictví Biberštejnů, kteří jej získali od krále Přemysla Otakara II. roku 1278.

Po smrti Kryštofa Biberštejna připadlo panství císaři Ferdinandovi I., který Frýdlantsko prodal v roce 1558 protestantskému šlechtickému rodu Redernů za 40 000 zlatých. Ti podle tehdejšího práva změnili všechny kostely na svém panství na protestantské. Kvůli četným katolickým poutím z okolních panství to však v případě hejnického kostela nebylo možné a tak kostel rovnou uzavřeli. Poutníci proto vykonávali pobožnosti před zavřenou mariánskou svatyní. Poutníkům nebyl kostel otevřen dokonce ani na nařízení císaře Rudolfa II. z roku 1591. Roku 1609 odvezla Kateřina z Redernu celý majetek kostela včetně sošky madony na liberecký zámek. Ten 2. května 1615 vyhořel, hejnická soška však zničena nebyla a ještě téhož roku byla vrácena zpět. Po této události Kateřina z Redernu sošku odvezla do Hejnic a vlastnoručně ji umístila na původní místo. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 Redernové z Čech odešli.

Panně Marii Hejnické byla zasvěcena 11. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi. Kaple byly stavěny v letech 1674 – 1690.

Chrám Navštívení Panny Marie, interiér

Vybudování kláštera[editovat | editovat zdroj]

Panství koupil roku 1622 vojevůdce Albrecht z Valdštejna a kostel znovu otevřel. Vévoda byl zavražděn roku 1634 a panství po něm získali roku 1636 Gallasové. Za jejich panování dosáhla proslulost Hejnic svého vrcholu – na některých poutích se údajně sešlo až 7000 věřících a roční návštěvnost místa se v 17. století pohybovala okolo 80 000 poutníků.[3][4] Protože těch stále přibývalo, rozhodl se hrabě František Ferdinand Gallas roku 1692 pozvat řádové bratry františkány, aby poutníkům sloužili jak po duchovní, tak i hmotné stránce. V letech 1692 – 1696 byl pro ně vystavěn čtvercový klášter podle návrhu italského architekta jménem Marco Antonio Canevalle. Po smrti hraběte 4. ledna 1697 pokračovala jeho manželka Emerenciána v rozšiřování komplexu. Pod místem zjevení byla roku 1698 pod dohledem Jana Václava Gallase zbudována třídílná rodinná hrobka. Jedna z krypt patří rodu Gallasů, druhá jejich nástupníkům Clam-Gallasům a třetí františkánům.

Barokní chrám[editovat | editovat zdroj]

Kostel Navštívení Panny Marie

Roku 1721 bylo požádáno o výstavbu barokního chrámu spolu podle plánů Tomáše Haffeneckera. Podle pozdějších záznamů se však kostel stavěl podle plánů Johana Bernarda Fischera z Erlachu. Protože na původním skalisku nebylo dost místa, byl ze staršího gotického kostela zachován jen presbytář, který dnes tvoří pravé (východní) rameno příční lodi. Hlavní loď byla postavena napříč, v severojižním směru, na místě zasypané strže. Chrám s kapacitou pro 1 000 poutníků byl slavnostně vysvěcen 1. července 1725.[5]

Za vlády Marie Terezie a Josefa II. chrám chátral, stříbrné bohoslužebné nádoby byly odvezeny do Vídně. Kostel byl téměř zcela vybrakován a jeho dveře byly zapečetěny. Až počátkem 20. století byla zrekonstruován na náklady hraběte Clam-Gallase – ty tehdy dosáhly 200 000 korun. Zároveň také došlo k obnovení tradičních poutí. V letech 1904–1906 byl Andreasem Grollem vymalován strop, od května 1914 zvonily ve zvonicích dva nové zvony. Ty však byly za 1. světové války sňaty a roztaveny. Stejný osud čekal kostelní zvony i za 2. světové války. Po jejím skončení začali poutníci hejnickou Pannu Marii nazývat „strážkyní pohraničí“ a tento název se brzy ujal. Poutě do Hejnic tak získaly nový rys.[1] Roku 1950 byli z kláštera vyhnáni mniši a od té doby chrám opět chátral. Byli v něm internováni mniši a jeptišky, kteří odtud odcházeli pracovat do místní porcelánky a textilky. Z kláštera se stala ruina a do kostela samotného zatékalo.

V roce 1990 došlo za nového faráře Miloše Rabana k celkové rekonstrukci kláštera a jeho přeměně na „Mezinárodní centrum duchovní obnovy“. Klášter znovu vysvětil 5. ledna 2001 velvyslanec Vatikánu apoštolský nuncius arcibiskup Giovanni Coppa.

Popis stavby[editovat | editovat zdroj]

Sousoší Panny Marie s Ježíškem v průčelí

Chrám je k jihu obrácená barokní stavba s dvojicí věží v průčelí. Má půdorys kříže s postranními kaplemi, pravé příčné rameno kříže je tvořeno zbytky původního gotického kostela. Je 50 m dlouhý, 37 široký a 35 m je výška jeho kopule.

Soška Panny Marie v pozlacené skříňce na hlavním oltáři pochází zhruba z osmdesátých let 14. století. Vzhledem k její na gotiku neobvykle usměvavou tvář je nazývána Mater Formosa – Sličná matka. Soška měří 39 cm na výšku.[2] Samotný hlavní oltář je dílem sochařů J. Hájka z Mnichova Hradiště a I. Brenera z Liberce. Pozadím oltáře je iluzivní freska od Josefa Kramolína z Bohosudova z roku 1787.[6] Jen málokterý z návštěvníků si na první pohled všimne, že tu oltář ve skutečnosti nestojí, ale je jen namalovaný.

Ve východní boční kapli se nachází křídlový skládací oltář z konce 15. století, používaný jako polní na vojenských taženích Albrechtem z Valdštejna a věnovaný kostelu jeho manželkou Isabelou. Tato kaple se nachází na původním místě zjevení a uvnitř oltáře je údajně dodnes zabudovaný pařez po původní lípě.

Nástropní malby vymaloval v letech 1902–1906 vídeňský profesor Andreas Groll, vyučující v té době na umělecké průmyslové škole v Jablonci nad Nisou. V hlavní kupoli jsou tři výjevy – Nanebevzetí Panny Marie, Ježíšovo ukřižování a Andělé nesoucí Svatý kříž.

Hlavní pouť se koná každoročně na Svátek Navštívení Panny Marie 31. května.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c MACEK Jaroslav, 950 let litoměřické kapituly, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1997, ISBN 978-80-7195-121-6, str. 236
  2. a b c d DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 777 kostelů, klášterů a kaplí České republiky. Praha : Soukup & David, 2002. 308 s. ISBN 80-7011-708-7. Kapitola Hejnice (okres Liberec, 8a, 2f), s. 61-62.  
  3. a b ENDLER, Franz Johann. Das soziale Wirken der katholischen Kirche in der Diözese Leitmeritz (Königreich Böhmen). Vídeň : Mayer & Komp., 1903. S. 417. (němčina)  
  4. a b HOPPE, Alfred. Des Österreichers Wallfahrtsorte. Vídeň : St. Norbertus-Verlag, 1913. S. 917. (němčina)  
  5. E. Poche, Umělecké památky Čech I, str. 370n.
  6. E. Poche, Umělecké památky Čech I, str. 371.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]