Batolec červený
 Batolec červený | |
 Batolec červený | |
| Vědecká klasifikace | |
|---|---|
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
členovci (Arthropoda) |
| Podkmen |
šestinozí (Hexapoda) |
| Třída |
hmyz (Insecta) |
| Podtřída |
křídlatí (Pterygota) |
| Řád |
motýli (Lepidoptera) |
| Podřád |
Glossata |
| Čeleď |
babočkovití (Nymphalidae) |
| Podčeleď |
batolci (Apaturinae) |
| Rod |
batolec (Apatura) |
| Binomické jméno | |
|
Apatura ilia (Denis & Schiffermüller, 1775) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Batolec červený (Apatura ilia) je nápadný druh denních motýlů z čeledi babočkovití. Je zajímavý tím, že podle úhlu dopadu slunečního světla se barva jeho křídel mění z hnědé přes fialovou až na jasně kovově modrou a zpět. Rozšířenější je forma clytie.[1]
Obsah
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Je rozšířený téměř v celé Eurasii. V Česku jen zřídka vystupuje do nadmořských výšek nad 600 m n. m. Více na východ je hojnějším druhem denních motýlů, směrem na západ je vzácnější. V Česku je rozšířen po celém území, ale není hojný.[2]
Způsob života[editovat | editovat zdroj]
V přírodě lze vidět batolce od června do srpna. Je jednogenerační s částečnou druhou generací v srpnu-září.[3] Létá hlavně na lesních cestách, na okrajích smíšených lesů, ve vlhkých údolích a na zarostlých pasekách. Ráno létá pomaleji, přičemž rád sedá na zdechliny, trus zvířat, hnijící ovoce a celkově mokré místa, hlavně okolo kaluží a mokřin. Přitahuje ho i lidský pot, a proto si někdy sedá i na upocené ruce. Později, v odpoledních hodinách, poletuje v korunách stromů. Protože žije skrytě, lze jej vidět jen zřídka. U samečka je vidět jistý stupeň teritoriálního chování, proto na místě jeho výskytu obvykle nacházíme jen jeden exemplář. Obvykle vidíme jen samečky, protože samičky se zdržují výš v korunách převážně listnatých stromů. Létají málo a to převážně v odpoledních hodinách. Někdy vydrží sedět celé hodiny v koruně stromu.Jsou to dobří letci a proto migrují i na větší vzdálenosti.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vajíčko[editovat | editovat zdroj]
Samička klade vajíčka na listy živných rostlin, hlavně vrb. Vajíčka jsou olivově-zelená, až žlutavá, válcovitého tvaru.
Housenka[editovat | editovat zdroj]
Housenka se vyvíjí od července[2] na vrba jívě, vrbě popelavé, vrbě ušaté, vrbě křehké[2] a také na osice. Přezimuje ve 2. larválním instaru, kdy je asi 1 cm dlouhá a je zbarvena černohnědě. V tomto období je obvykle připředená k větvičce nebo listu. V dubnu začne být znovu aktivní a svléká se. Po tomto svlečení je zelená, žlutě zrnitá, se šikmými žlutými pruhy na bocích, modrými výrůstky na hlavě a dvěma červenými hroty na análním článku zadečku. Housenka 5. instaru (po 4. svlékání) se zakuklí, většinou v červnu, pod listy, zavěšená hlavou dolů.
_.jpg)
Kukla[editovat | editovat zdroj]
Kukla je bledě zelená s dvěma hroty na hlavě. Zpravidla bývá přichycená za kremaster.
Dospělec[editovat | editovat zdroj]
Dospělec je motýl s rozpětím křídel 50-60 mm.[3] Typická forma má na líci křídel bílé skvrny na tmavě hnědém až černohnědém podkladu. Forma clytie má základní zbarvení hnědé, s většími plochami světlé kresby, v žlutohnědých a rezavých tónech.Spodní strana je oranžově hnědá s černými a bílými skvrnami.Sameček má kovově modro-fialové zbarvení vrchní strany křídel, které se mění podle úhlu dopadu světla. Samičce toto zbarvení chybí a bývá obvykle většího vzrůstu.
♂ Batolec červený
♂ △ Batolec červený
Ochrana druhu[editovat | editovat zdroj]
I když je v České republice chráněný zákonem jako ohrožený druh,[4] tak pokud nedojde k omezení počtu jeho vhodných biotopů, nehrozí v nejbližší době jeho vymizení.[2] Jeho areál rozšíření ve světě je dosud velký.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ REICHHOLF, Josef; STEINBACH, Gunter. Motýli a ostatní hmyz. první. vyd. Praha: Euromedia Group k.s.Knižní klub, 2003. 159 s. ISBN 60-242-1041-4. S. 22.
- ↑ a b c d www.lepidoptera.cz [online]. [cit. 2009-08-31]. Dostupné online.
- ↑ a b HUDEC, Karel; KOLIBÁČ, Jiří; LAŠTŮVKA, Zdeněk; PEŇÁZ, Milan. Příroda České republiky: Průvodce faunou. 1. vyd. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1569-3. S. 242.
- ↑ Vyhláška č. 175/2006 Sb.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MOUCHA, Josef. Sbíráme motýly. Praha: Delfín, Práce, 1972. 236 s. S. 93-93. (česky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu batolec červený ve Wikimedia Commons - Galerie batolec červený ve Wikimedia Commons
