Batolec červený

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxBatolec červený
alternativní popis obrázku chybí
Batolec červený
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen šestinozí (Hexapoda)
Třída hmyz (Insecta)
Podtřída křídlatí (Pterygota)
Řád motýli (Lepidoptera)
Podřád Glossata
Čeleď babočkovití (Nymphalidae)
Podčeleď batolci (Apaturinae)
Rod batolec (Apatura)
Binomické jméno
Apatura ilia
(Denis & Schiffermüller, 1775)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Batolec červený (Apatura ilia) je nápadný druh denních motýlů z čeledi babočkovití. Je zajímavý tím, že podle úhlu dopadu slunečního světla se barva jeho křídel mění z hnědé přes fialovou až na jasně kovově modrou a zpět. Rozšířenější je forma clytie.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Je rozšířený téměř v celé Eurasii. V Česku jen zřídka vystupuje do nadmořských výšek nad 600 m n. m. Více na východ je hojnějším druhem denních motýlů, směrem na západ je vzácnější. V Česku je rozšířen po celém území, ale není hojný.[2]

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

V přírodě lze vidět batolce od června do srpna. Je jednogenerační s částečnou druhou generací v srpnu-září.[3] Létá hlavně na lesních cestách, na okrajích smíšených lesů, ve vlhkých údolích a na zarostlých pasekách. Ráno létá pomaleji, přičemž rád sedá na zdechliny, trus zvířat, hnijící ovoce a celkově mokré místa, hlavně okolo kaluží a mokřin. Přitahuje ho i lidský pot, a proto si někdy sedá i na upocené ruce. Později, v odpoledních hodinách, poletuje v korunách stromů. Protože žije skrytě, lze jej vidět jen zřídka. U samečka je vidět jistý stupeň teritoriálního chování, proto na místě jeho výskytu obvykle nacházíme jen jeden exemplář. Obvykle vidíme jen samečky, protože samičky se zdržují výš v korunách převážně listnatých stromů. Létají málo a to převážně v odpoledních hodinách. Někdy vydrží sedět celé hodiny v koruně stromu.Jsou to dobří letci a proto migrují i na větší vzdálenosti.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vajíčko[editovat | editovat zdroj]

Samička klade vajíčka na listy živných rostlin, hlavně vrb. Vajíčka jsou olivově-zelená, až žlutavá, válcovitého tvaru.

Housenka[editovat | editovat zdroj]

Housenka se vyvíjí od července[2] na vrba jívě, vrbě popelavé, vrbě ušaté, vrbě křehké[2] a také na osice. Přezimuje ve 2. larválním instaru, kdy je asi 1 cm dlouhá a je zbarvena černohnědě. V tomto období je obvykle připředená k větvičce nebo listu. V dubnu začne být znovu aktivní a svléká se. Po tomto svlečení je zelená, žlutě zrnitá, se šikmými žlutými pruhy na bocích, modrými výrůstky na hlavě a dvěma červenými hroty na análním článku zadečku. Housenka 5. instaru (po 4. svlékání) se zakuklí, většinou v červnu, pod listy, zavěšená hlavou dolů.

Batolec červený, samec

Kukla[editovat | editovat zdroj]

Kukla je bledě zelená s dvěma hroty na hlavě. Zpravidla bývá přichycená za kremaster.

Dospělec[editovat | editovat zdroj]

Dospělec je motýl s rozpětím křídel 50-60 mm.[3] Typická forma má na líci křídel bílé skvrny na tmavě hnědém až černohnědém podkladu. Forma clytie má základní zbarvení hnědé, s většími plochami světlé kresby, v žlutohnědých a rezavých tónech.Spodní strana je oranžově hnědá s černými a bílými skvrnami.Sameček má kovově modro-fialové zbarvení vrchní strany křídel, které se mění podle úhlu dopadu světla. Samičce toto zbarvení chybí a bývá obvykle většího vzrůstu.

Ochrana druhu[editovat | editovat zdroj]

I když je v České republice chráněný zákonem jako ohrožený druh,[4] tak pokud nedojde k omezení počtu jeho vhodných biotopů, nehrozí v nejbližší době jeho vymizení.[2] Jeho areál rozšíření ve světě je dosud velký.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. REICHHOLF, Josef; STEINBACH, Gunter. Motýli a ostatní hmyz. první. vyd. Praha: Euromedia Group k.s.Knižní klub, 2003. 159 s. ISBN 60-242-1041-4. S. 22. 
  2. a b c d www.lepidoptera.cz [online]. [cit. 2009-08-31]. Dostupné online. 
  3. a b HUDEC, Karel; KOLIBÁČ, Jiří; LAŠTŮVKA, Zdeněk; PEŇÁZ, Milan. Příroda České republiky: Průvodce faunou. 1. vyd. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1569-3. S. 242. 
  4. Vyhláška č. 175/2006 Sb.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MOUCHA, Josef. Sbíráme motýly. Praha: Delfín, Práce, 1972. 236 s. S. 93-93. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]