Batávské povstání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Povstání Batávů
konflikt: Rok čtyř císařů
Rýnská fronta Římské říše v roce 70
Rýnská fronta Římské říše v roce 70
trvání: 6970 n. l.
místo: provincie Germania Inferior a Gálie
výsledek: římské vítězství
strany
Batávové
Kaninefátové
Frísové
Lingoni
Treveři
Vexilloid of the Roman Empire.svg Římská říše
velitelé
Gaius Julius Civilis
Brinno
Julius Tutor
Julius Classicus
Veleda
Marcus Hordeonius Flaccus
Claudius Labeo
Munius Lupercus
Quintus Petilius Cerialis

síla
1 batávská ala a
9 kohort 5 000+ mužů
(převážně jezdectvo),
2 zběhlé legie 10 000,
+ podpora ostatních
kmenů v řádu několika
tisíc bojovníků

dohromady
5 000–20 000 mužů
původně 4 římské legie s
posilami 10 000–15 000+

později 9 římských legií
40 000 mužů

dohromady
60 000–65 000 vojáků
ztráty
relativně malé, batávské
vojsko se nakonec vzdalo,
aby znovu sloužilo Římu
10 000–20 000+

K Batávskému povstání, které začalo roku 69, došlo poté, co se proti římské nadvládě vzbouřil spojenecký kmen Batávů, žijící na území dnešního Nizozemska.[1] Batávy podpořily i další germánské kmeny, ale Římanům se podařilo roku 70 vzpouru potlačit.[1][2]

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Batávové byli od počátku 1. století římskými spojenci. Sice nemuseli platit daně, ale zavázali se posílat své muže bojovat za Řím.[1] Ten po smrti císaře Galby procházel krizí. O vládu v něm usilovali Otho, Vitellius a Vespasianus. Vitelliovi se podařilo obsadit Řím a součástí armády, se kterou se chtěl postavit Vespasianovi v Itálii měli být i Batávové. Ti však boj v daleké cizině odmítli a vzbouřili se.[2]

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Do čela Batávů se postavil Julius Civilis, velitel pomocných batávských oddílů v římských legiích.[2] Příčinou povstání měl být podle Tacita i fakt, že Římané začali Batávy považovat spíše za otroky než spojence. K Batávům se přidaly kmeny Frísů, Kaninefátů a také germánské kmeny pocházející z východního břehu Rýna.[1] Povstalci ničili římské pevnosti na Rýnu a římská sídliště. Civilis nejdříve předstíral, že je Vespasiánovým stoupencem a bojuje proti Vitelliovi. Po jeho porážce dal jasně najevo úmysl vytvořit nezávislý germánský stát. Vespasianus proti němu poslal deset legií, v jejichž čele stál Quintus Petilius Cerialis. Ten začal revoltu tvrdě potlačovat, zároveň ale poraženým vždy nabídl výhodný mír. Povstalce se mu tak podařilo rozdělit a donutit k jednání i Julia Civila. Informace o průběhu jednání ani o dalších osudech germánského vůdce se nedochovaly.[2] Je ale známo, že vzpoura roku 70 skončila a Batávové se opět podřídili Římu,[2] který měl celou oblast následující dvě století pod kontrolou.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e SKLENÁŘOVÁ, Sylva. Nizozemsko – stručná historie států. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-310-0. S. 20–21. 
  2. a b c d e VAN DER HORST, Han. Dějiny Nizozemska. Praha: Lidové noviny, 2005. 667 s. ISBN 80-7106-487-4. S. 20–23.