Barvení textilií přírodními barvivy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Barvení textilií přírodními barvivy je využíváno ke zdobení textilií. Barvení je jednou z možností zušlechtění vzhledu textilie. Textilní tisk (např. ruční tisk) je pak vyšší forma zdobení.

Dříve, stejně jako ostatní rukodělné techniky, se provádělo barvení a potiskování ručně až do poloviny 19.století, a to přírodními barvivy.

K barvení se používali především barevné hlinky (minerální barviva) a barviva připravovaná ze šťáv rostlin nebo živočichů (organická barviva).

Zdroje barev[editovat | editovat zdroj]

Červená[editovat | editovat zdroj]

Pro červenou barvu se používal červec (obchodní název - košenila), který byl získáván z hmyzu žijícího na kaktusech ve Střední Americe a na Kanárských ostrovech (barva obsahuje karmín). Dále se také používala mořena barvířská (Rubia tinctorum), rostlina, která je původem z jižní Evropy. Kořeny této rostliny se rozemlely a poté použily jako barvivo, které bylo označováno jako "turecká červeň". Pro červenou barvu se také používaly moruše, višně, třešně aj.

Purpurová[editovat | editovat zdroj]

Purpurová barva byla velmi vzácná a drahá. Pravý purpur byl získáván z těl mořských plžůostranky jaderské a nachovce veleústého. Na obarvení jedné tógy bylo potřeba nejméně 10-12 gramů barviva, což je asi sto tisíc těchto živočichů. Purpur dával širokou škálu barevných tónů od teplé červené přes fialovou až k modré.

Purpur vzhledem ke své vzácnosti a cennosti se stal součástí bohatých chrámových a císařských pokladů. K barvení jej používali především vládci či příslušníci nejvyššího stavu, proto purpurové roucho bylo po staletí symbolem nejvyšších vládců a odznakem moci.

Zelená[editovat | editovat zdroj]

Pro zelenou barvu se používal řešetlák (Rhamnus chlorophorus), světlice barvířská (Carthamus tinctorius), u nás i listy černého bezu nebo špenát. Také se používala měděnka s octem.

Modrá[editovat | editovat zdroj]

Pro modrou barvu se nejběžněji používala tropická rostlina indigovník neboli "modřil". Indigo pochází z Indie a jeho barvicí účinky jsou známé více jak 4000 let. Jsou i další rostliny, které jsou používané pro modrou barvu, ale jejich barvicí účinky jsou slabší, např. boryt barvířský (Isatis tinctoria). Pro jiné odstíny modré se používali např. druhy lišejníku, ale i chrpa (azurová), ostružiny (šedomodrá) apod.

Žlutá[editovat | editovat zdroj]

Pro žlutou barvu se používal oreláník barvířský (Bixa orrelana), kurkuma okrouhlá (Curcuma rotunda), šafrán (Crocus sativus), rmen barvířský, ale i divizna, heřmánek (zelenožlutá), březová kůra (tmavá žlutá), březové listy (světle žlutá) a kari (Tmavě žlutá).

Černá[editovat | editovat zdroj]

Pro černou barvu se využívala duběnka nebo ledek, šťáva z kůry granátovníku, také z olšové kůry nebo z vinného kmene aj. Révová čerň je černá s namodralým leskem, která se získávala pálením mladých proutků vinné révy bez přístupu vzduchu.

Hnědá[editovat | editovat zdroj]

Pro hnědou se používala dužnatá část vlašských ořechů (tmavě hnědá), listy ořešáku nebo cibulové slupky (do oranžova), dubová kůra (tmává hnědá), větvičky kvetoucího vřesu (olivově hnědá) apod.

Kampeška[editovat | editovat zdroj]

Z modrého dřeva - kampešky - se získávalo mořidlové barvivo, které dávalo se solemi:

  • železa - černou barvu (opravdu velmi sytá)
  • hliníku - fialovou barvu
  • chromu - černomodrou barvu
  • mědi - černozelenou barvu