Barreiro
| Barreiro | |
|---|---|
_(cropped).jpg) | |
 Znak  Vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 38°40′12″ s. š., 9°4′12″ z. d. |
| Nadmořská výška | 20 m n. m. |
| Časové pásmo | +0 (SEČ), +1 (SELČ) |
| Stát |  Portugalsko |
| Provincie | Estremadura |
  Barreiro | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 36,39 km² |
| Počet obyvatel | 78 359 (2021[1]) |
| Správa | |
| Starosta | Frederico Rosa |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 2830 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Barreiro (
poslech) je město v okrese Setúbal v provincii Estremadura v Portugalsku. Ve městě žije přibližně 79 tisíc[2][3] obyvatel a má rozlohu 36,39 km²[4] a je rozdělené do 4 farností (obecních částí).
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Obec hraničí na východě s obcí Moita, na jihovýchodě s městem Palmela, na jihu se Setúbalem a Sesimbrou, na západě se Seixalem a na severu s řekou Tejo a jejím ústím. Na druhém břehu leží hlavní město Lisabon.
Město omývá řeka Tejo a je významným silničním, železničním a říčním uzlem. Je vzdálené 20 km po silnici od Lisabonu přes visutý Most 25. dubna (portugalsky Ponte 25 de Abril) a 35 km přes Most Vasca da Gamy (portugalsky Ponte Vasco da Gama) a přibližně 35 km od Setúbalu, hlavního města okresu (přes dálnici A2).
Historie
[editovat | editovat zdroj]Portugalské město Barreiro vzniklo původně jako vesnice na břehu řeky, osídlené pod záštitou rytířů Řádu svatého Jakuba od meče.
Jeho obyvatelé se věnovali rybolovu a těžbě soli. U ústí řeky Tejo, která se vlévá do řeky Coina u Barreira, se původně nacházelo historické údolí Zebro, kde kdysi stály pece na pečení sušenek, které zásobovaly lodě vyplouvající z Lisabonu do Indie a Brazílie.[5]
Na obou březích ústí řek fungovaly přílivové mlýny, které vyráběly mouku na sušenky. Sýpky, pece a mlýny zde existovaly až do 19. století. Dne 24. října 1855 stala se součástí jeho území obec Barreiro, která zahrnovala i farnosti Palhais a Lavradio.
Rozvoj města Barreiro začal v roce 1861 zahájením provozu železničních tratí do města Vendas Novas (57 km) a Setúbalu (13 km). Vznik tohoto dopravního prostředku spustil expanzi dalšího průmyslu. Například založení průmyslových podniků společností Companhia União Fabril (CUF), kterou od roku 1898 vedl dynamický a podnikavý podnikatel Alfredo da Silva (1871–1942).
Město Barreiro se postupně stalo moderním průmyslovým a dělnickým městem, které kompletně proměnilo jeho dřívější vzhled, a to jak sociálně, ekonomicky, tak i urbanisticky. Městská infrastruktura se rozrostla za hranice obce a dosáhla až do sousední Moity.
Barreiro se stalo městem v červnu 1984.[6]
Administrativní rozdělení
[editovat | editovat zdroj]Město se dělí na 4 farnosti (obecní části)
- Alto do Seixalinho, Santo André e Verderena
- Barreiro e Lavradio
- Palhais e Coina
- Santo António da Charneca
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Fotogalerie
[editovat | editovat zdroj]
Barreiro
Barreiro
Radnice Barreiro
Městská knihovna v Barreiro
.jpg)
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barreiro na portugalské Wikipedii.
- ↑ Estatísticas. PORDATA [online]. [cit. 2025-10-24]. Dostupné online. (portugalsky)
- ↑ Dostupné online. [cit. 2018-09-19].
- ↑ National Institute of Statistics. Dostupné online. [cit. 2018-09-19].
- ↑ DGTerritório - Carta Administrativa Oficial de Portugal - Versão 2017 (em vigor). www.dgterritorio.pt [online]. [cit. 2025-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-05.
- ↑ Barreiro “Rectaguarda Logística da Expansão Portuguesa” Séculos XV A XVI – Associação Barreiro Património Memória e Futuro [online]. 2019-02-10 [cit. 2025-10-24]. Dostupné online. (portugalsky)
- ↑ Lei 23/84, 1984-06-28. Diário da República Eletrónico. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-28. (portugalsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Barreiro na Wikimedia Commons
