Bandikut Gunnův
 Bandikut Gunnův | |
|---|---|
 Bandikut Gunnův | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Podtřída | vačnatci (Marsupialia) |
| Řád | bandikuti (Peramelemorphia) |
| Čeleď | bandikutovití (Peramelidae) |
| Rod | bandikut (Perameles) |
| Binomické jméno | |
| Perameles gunnii Gray, 1838 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bandikut Gunnův (Perameles gunnii) je snadno k poznání podle podélných pruhů na zadní části zad.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
V jihozápadní Victorii a Tasmánii. Obývá přirozeně travinné biomy a pastviny, avšak pouze tam, kde má možnost postavit si na travnatých ostrůvcích v mokřinách nebo na zemi chráněné hnízdo.
Základní data[editovat | editovat zdroj]
Délka Bandikuta Gunnova je 27 až 35 cm. Jeho hmotnost je přibližně 450 až 900 g.
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
Vyhrabává žížaly a larvy hmyzu pomocí pohyblivého chobotu a předních nohou se silnými drápy. Podle mělkých kuželovitých děr v zemi poznáme, že zde v noci hrabali bandikuti. Jako u všech vačnatců následuje porod velmi brzy po oplodnění. Malinkatá embrya zůstávají po dobu několika měsíců v matčině vaku a jsou samostatná až po 4 - 5 měsících.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu bandikut Gunnův na Wikimedia Commons
