Balaur bondoc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBalaur bondoc
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 70 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Rekonstrukce vzhledu balaura
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádTheropoda
InfrařádDeinonychosauria
ČeleďDromaeosauridae
RodBalaur
Csiki et al., 2010
Binomické jméno
Balaur bondoc
Csiki et al., 2010
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Balaur bondoc (podle rumunského myt. draka) byl druh menšího teropodního dinosaura z čeledi Dromaeosauridae. Žil v období svrchní křídy (asi před 70 miliony let) na území dnešního Rumunska (ostrov Haţeg).[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jediný známý exemplář představuje neúplná kostra, jejímž nápadným znakem jsou mohutné kratší končetiny, robustnější než u ostatních dromeosauridů (odtud druhový název B. bondoc, znamenající v rumunštině "tlustý, podsaditý"). Druh B. bondoc byl popsán rumunskými a americkými paleontology v roce 2010. Výzkum nově objevených fosilií z roku 2019 ukazuje, že tento teropod mohl být ve skutečnosti blízce příbuzný praptákovi rodu Gargantuavis, do té doby známým jen z území současné Francie.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Nejnápadnějším znakem tohoto asi 2[3] až 2,5 metru dlouhého a kolem 15 kg vážícího[4] predátora je přítomnost dvou "srpovitých" drápů na každé jeho dolní končetině; ostatní dromeosauridi měli na každé pouze jeden. Může však jít také o jakousi patologii nebo posmrtné ohnutí druhého prstu. Přední končetiny byly poměrně redukované, i když ne přímo zakrnělé. Zadní nohy byly silné a sloužily spíše ke skoku než běhu. Je pravděpodobné, že Balaur byl dominantním predátorem svého ekosystému a lovil i větší živočichy, než byl sám. Není však jisté, zda žil podobně jako jeho mongolský příbuzný Velociraptor v malých smečkách.

Balaur bondoc v porovnání s člověkem

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOCHA, Vladimír (2020). Pravěcí vládci Evropy. Kazda, Brno. ISBN 978-80-88316-75-6. (str. 125)
  2. Gerald Mayr, Vlad Codrea, Alexandru Solomon, Marian Bordeianu & Thierry Smith (2019). A well-preserved pelvis from the Maastrichtian of Romania suggests that the enigmatic Gargantuavis is neither an ornithurine bird nor an insular endemic. Cretaceous Research (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2019.104271
  3. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  4. Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 140 (anglicky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]