Bakuriani
Bakuriani ბაკურიანი | |
---|---|
Pohled na Bakuriani z vrcholu Kochta | |
Poloha | |
Souřadnice | 41°45′ s. š., 43°31′12″ v. d. |
Nadmořská výška | 1700 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+4 |
Stát | Gruzie |
Kraj | Samcche-Džavachetie |
Municipalita | Bordžomi |
Bakuriani | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 1 879 (2014) |
Etnické složení | Gruzínci |
Náboženské složení | Gruzínská pravoslavná církev |
Správa | |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | (+995) 367 |
PSČ | 1200 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bakuriani (gruzínsky ბაკურიანი) je výletním místem v gruzínském kraji Samcche-Džavachetii. Leží v nadmořské výšce 1700 m na severním svahu Trialetského hřbetu v Malém Kavkazu. Je považováno za hlavní středisko zimních sportů v Gruzii, ale i v létě je oblíbeným turistickým místem.
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]Město je obklopeno jehličnatými lesy, ve kterých dominuje jedle kavkazská. Leží v Bakuriánské sníženině tvořící kalderu. Půdu zde tvoří láva vulkánu Mušeri. Klima je relativně vlhké. Léto je dlouhé a teplé, zima studená. Od listopadu napadne až 64 cm sněhu. Průměrná roční teplota je 4,3 °C. V lednu je průměrná teplota -7,3 °C, v srpnu 15 °C. Průměrné roční srážky jsou 734 mm. Nejvyšší horou oblasti je Kochta (v překl. Krásná hora, 2255 m n. m.).
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]Již počátkem 20. století se začínají v Bakuriani zřizovat hotely. Za sovětské éry přibyla sanatoria a zotavovny. Tyto budovy se po vyhlášení nezávislosti Gruzie 1991 privatizují a postupně modernizují. Novodobá horní vrstva Gruzínů si zde zřídila pompézní vily.
V zimě je zde ubytováno kolem 2 000 návštěvníků. Zimní sezóna začíná v listopadu a končí v březnu. Obtížnost sjezdovek je ze svahu hory Kochta střední až lehká. Většina sjezdovek je vybavena vleky a sedačkovými lanovkami. Je zde i skokanský můstek. Kromě lyžování a snowboardu se zde provozuje i pronájem sněžných skútrů, jízdy kočárem s koňmi a jezdectví.
Kolem Bakuriani probíhá ropovod Baku–Tbilisi–Ceyhan. Jelikož v oblasti je zvýšené riziko zemětřesení, je trasa ropovodu předmětem kritiky ochránců přírody.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Roku 1901 propojily gruzínské železnice tento turistický cíl úzkokolejkou s asi 30 km vzdáleným lázeňským městem Bordžomi. Trať dlouhá 37 km o rozchodu 900 mm je vedena soutěskou řeky Gudžaretisckali (gruzínsky გუჯარეთისწყლის). Jedna cesta trvá asi 2,5 hodiny.[1]
Z Bakuriani vede horská silnice přes průsmyk Devíti pramenů (gruzínsky ცხრაწყაროს უღელტეხილი [Ckratskaris ugeltechili]) k jezeru Tabackuri a Achalkalaki.
Botanická zahrada
[editovat | editovat zdroj]V roce 1910 založená botanická zahrada v Bakuriani má rozlohu 17 ha. Je zde na 1 200 druhů alpských rostlin z různých oblastí Kavkazu, na 300 rostlin z Asie a 66 různých kavkazských stromů. Od roku 1937 je botanická zahrada pod správou Gruzínské akademie věd.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Bakuriani) na německé Wikipedii, Bakuriani) na anglické Wikipedii a Bakuriani) na gruzínské Wikipedii.
- ↑ Archivovaná kopie. slavomirhorak.euweb.cz [online]. [cit. 2014-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bakuriani na Wikimedia Commons
- Oficiální web Bakuriani (en, ge, ru)